Afro Samurai Recenze Afro Samurai

Afro Samurai

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

19. 3. 2009 23:34 1
Reklama
Reklama

Afro Samurai taky není obvyklá záležitost. Hra byla stvořena podle pětidílného animovaného seriálu, který vznikl na základě mangy Takahashi Okazakiho pro americkou televizní stanici Spike TV. Orientujete se v tom ještě? A abych ještě pár jmen přihodil, tak hlavního hrdinu namluvil sám „Mr. Cool“, Samuel L. Jackson, další postavě propůjčil svá mluvidla Ron „Hellboy“ Perlman a hudbu složil člen Wu-Tang Clanu RZA.

Příběh je naprosto klasický. Malému chlapečkovi zabijí otce a on se rozhodne pomstít. Jenže aby si to mohl se zabijákem, který má čelenku s nápisem „číslo jedna“, vyříkat katanou, musí nejprve získat čelenku, která z něj udělá „číslo dva“. A ani pak nemá vyhráno. Spíš mu potíže přibývají. Zatímco s jedničkou se smí utkat pouze druhý nejlepší zabiják, na číslo dva si může dělat zálusk každý. Je to něco jako švédský stůl - každý si může přijít a zobnout. Každý chce být druhý nejlepší. Což možná nedává moc smysl, ale je to záminka k tomu, aby šel po Afro Samuraiovi celý svět a krev se lila proudy.

Příběh je ovšem to jediné, co je na seriálu klasické. Jinak je to krvavá podivnost, která se odehrává ve feudálním Japonsku budoucnosti, jsou tu samurajové a obří roboti, magie i technika, rap a taky trochu sexu. Fascinující je výtvarná stránka, která sice sází na nepříliš barevný a až depresivně temný svět, ale jinak je rozevlátá, dynamická a správně přehnaná. Tohle a dynamický hudební doprovod udělal z jednoduché minisérie okamžitě hit. Už se dokonce chystá další pokračování. Ovšem ještě předtím je tu videohra.  

Afro bojovka

Jaké to bude? Ještě před spuštěním hry se mnou zvědavost mlátila tak, jako by ze mě chtěla vyrazit přiznání. Jelikož byl seriál postavený na moderní výtvarné stránce, rychlém střihu, přemrštěných bojových scénách a chlápcích, kteří předvádí kreace, ze kterých by hadí ženy dostaly  komplexy méněcennosti, říkal jsem si, že by hra mohla být správně divná. Jako kdyby někdo vzal ze Street Fightera Dhalsima (pro negramoty - to je ten s natahovacíma rukama a nohama), nechal ho naklonovat... a pak bojovku s jeho klony dal zpracovat tvůrcům Okami. Prostě něco naprosto šíleného, zběsilého, chaotického, uměleckého... a pravděpodobně i velmi neovladatelného.

Což si asi tvůrci uvědomili. A tak ubrali a udělali z Afro Samuraie ryzí rubačku. Je tu lineární cesta (i když po ní budete občas chodit tam a zpátky) - a na ní už netrpělivě přešlapují hordy protivníků. Jen občas můžete lehce odbočit a zkusit najít nějaký bonus, ale jinak jdete rovnou za nosem (přesněji řečeno za nosem, který jste právě usekli protivníkovi číslo 23 678).

Bojový systém taky nepřináší nic nového. Jedno tlačítko na silný úder, jedno tlačítko na slabší úder, jedno na kop nohou, jedno na výskok. A pak jsou tu samozřejmě jejich všemožné kombinace. Stvořit masivní kombo nebylo nikdy jednodušší, i když si některé chvaty musíte teprve vysloužit. Komba máte vypsaná a můžete se je našprtat – ale stejně tak zábavné je jenom bušit do různých tlačítek a sledovat, co samuraj zrovna dělá a jak se kolem snáší k zemi naplátkovaní protivníci.

A abyste to měli ještě zábavnější, můžete použít tlačítko L1 a „zaostřit“. V podstatě to znamená, že naberete sílu a pak seknete. Obvykle se pak protivník překvapeně kouká, že mu spodní část těla nějak nepřiléhá k té horní. Další věcí je zpomalení času (které ovšem můžete provádět jen velmi zřídka). To pak svět kolem vás vybledne do černobílé, zastaví se a protivníci se dají najednou krájet snadno jako plátky gothajského salámu.

Neexistují žádné ukazatele zdraví -  jak na tom jste, to poznáte pouze podle stavu své košile. Pokud se bělá jako  čerstvě napadaný sníh, do něhož se vysokohorští turisté ještě nepodepsali žlutým inkoustem, jste zdravý jako rybička.... ale pokud je rudá tak, že vypadá jako vlajka Sovětského svazu, začnete odříkávat modlitbu - brzo bude po vás.  A u soupeřů platí nemlich totéž. 

Krve je tu vůbec víc než v upírově vlhkém snu. Stříká z usekaných končetin a sečných ran, cáká kolem i na obrazovku. Krvavost je vždycky fajn... ale někdy ani ona nemůže zastavit plížící se nudu.  

Afro princ z Persie

Je to hezké, vizuálně omračující... jenže nakonec vás nuda přece jen dostihne. Vyzkoušíte většinu úderů a všemožné jejich kombinace, užijete si krev a létající končetiny, krásné, jakoby kreslené okolí... a začnete podřimovat. Krok – deset protivníků. Další krok – dalších deset protivníků. Navíc je většina z nich úplně stejných, vzhledem i oblečením. Zrovna moc často se neobměňují. Nedýchat na vás Afro Samurai vizuálním stylem tak, že si připadáte, jako by vám do obličeje funěl obézní strýček, který právě vyběhl schodiště, tak po pár minutách hážete ovladač na zem a na hru si vzpomenete jen ve chvíli, kdy budete dávat dohromady seznam věcí, které máte odnést do sběru. Ale ani parádní grafika, stylový hudební doprovod a důrazný hlas Samuela L. Jacksona vás nedokáže úplně zmámit... a realita se nakonec vyšplhá zpátky na povrch.

Nepomáhá ani to, že se tvůrci inspirovali Princem z Persie, a tak černý samuraj umí běhat po stěnách a skákat do dálky. Hlavně proto, že se to ve hře moc nevyužívá... a pokud ano, tak spíš jako zdroj frustrace. Hlavně díky kameře. To, kam se chce dívat ona, a to, kam by se chtěl dívat hráč, jsou obvykle dvě zcela odlišné věci. Problém je jak v akčních pasážích, kdy z deseti protivníků vidíte tak dva a ostatní vám za zády dělají nemravné posuňky, tak při skokanských chvilkách, kdy je dost těžké odhadnout vzdálenosti. Takže pěkně páčku do ruky a řídit kameru ručně.

Zábavnosti ani nepomáhají klasické mise, obvykle spočívající v tom, že musíte vykydlit určitý počet protivníků, abyste se dostali dál. A trochu na škodu je i příběh, který se sice inspiruje originálním seriálem (s menšími změnami), ale bez jeho znalosti je téměř nepochopitelný. Takže pokud chcete vědět, o čem hra je, máte dvě možnosti. Buď před hraním spotřebujte větší množství omamných látek – nebo si nejdřív pusťte televizní minisérii.

Vůbec bych spíš doporučoval se místo hry podívat na seriál. Má všechny klady hry (hudební doprovod, zajímavou výtvarnou stránku) a chybí mu většina jejich záporů (stále stejné souboje, chaotická kamera). A hlavně, máte ho tak za dvě hodiny za sebou. Ne, Afro Samurai není mizerná hra. Jen se v něm divně tluče ambicióznost grafického zpracování s přímočarostí samotné hry. Je to jako by jste si najali H. R. Gigera, aby stvořil další díl Pacmana. Výsledkem by byl, i přes uchvacující vizuální stránku, pořád ten samý Pacman.

Afro Samurai
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Pokud chcete klasickou mlátičku v novém kabátě a nevadí vám, že budete stále sekat do podobných protivníků, tak proč ne. V rámci ranku je to slušný nadprůměr.

Co se nám líbí a nelíbí?

Skvělá grafika, chytlavý bojový systém, dynamická hudba, sprostá slova, Samuel L. Jackson, krev a polonahé bojovnice
Pořád to samé dokola, jen s malými variacemi. Navíc mizerná kamera a nevyvážená obtížnost
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz