Metal Gear Solid: Ground Zeroes

Začíná být nemilým pravidlem, že je o osudu hry rozhodováno dávno předtím, než skutečně vyjde. Přinejmenším, co se internetových diskusí týče. Stačí jeden jediný prvek, na kterém se zasekne celá „argumentace“ jako kolovrátek a negativně naladěná letka má nového obětního beránka. Ground Zeroes, prolog k pátému dílu série Metal Gear Solid, to má předem spočítané – prý jde dohrát za dvě hodiny. A že, prý, když se hodně snažíte, stlačíte průchod pod hodinu. Chvilka hledaní na internetu nakonec odhalí, že skuteční mistři vměstnají průchody s hodnocením S do zhruba deseti minut. Na internetu lze nalézt mnoho věcí, třeba obrázky koček, německé porno nebo slona, který provádí zajímavé věci se svým chobotem. Online prostředí poskytlo spoustě „odborníkům“ platformu k prezentování názoru na to, kolik má hra stát, když jsou v ní jen dvě hodiny obsahu. Celý „problém“ je pochopitelně daleko složitější.

JE TO NA VÁS

Ujasněme si jednu věc hned na začátku. Pro pochopení zápletky, zjištění kdo je kdo a vysvětlení mnoha narážek, je potřebné mít za sebou minimálně Peace Walker, handheldový a posléze konzolový spin-off série, který se odehrává dějově přímo před událostmi z Ground Zeroes. Pokud se ničím z toho nechcete zatěžovat, nemusíte. Hra před vás neklade žádné umělé překážky typu zdlouhavých rozhovorů dvou neznámých obličejů – lze ji do jisté míry brát jako špionážní jednohubku s lehce futuristickými prvky. Pro zájemce je přesto v menu i položka „Backstory“ s jedenácti stránkami plnými informací. Základem celé hry je mise, v níž sledujeme postavu Naked Snakea, kterak se snaží infiltrovat americkou základnu kdesi na Kubě.

Ground Zeroes není „demo,“ ale skutečně plnohodnotný prolog, v němž fungují vozidla, odlákávání strážných i plnění nepovinných úkolů.

Jeho cílem jsou dva vězni, které je potřeba dostat mimo perimetr základny. Provedení je ponecháno zcela ve vaší režii – na ploše přibližně jednoho kilometru čtvereční se nachází dostatek kulometů, raketometů a nábojů k přímočaré akci, místa, kam složíte uspané strážné, i temných koutů pro absolutně tichý přístup. Zároveň platí, že nemusíte prolézt každý centimetr základny – během svého prvního průchodu jsem přibližně jednu třetinu prostoru zcela vynechal.

Sto třicet čtyři minut – tolik času mi zabralo úvodní dohrání. Bez jediného alarmu, s pěti úmrtími a s nula zabitými strážci na kontě. Záměrně používám výraz úvodní, protože vedle klasického systému hodnocení (dostal jsem C) existuje mnoho důvodů, proč si celou pasáž zopakovat a to rovnou několikrát.

NENECHTE SE ZMÁST

VIDEO HIDEO

Obě verze, jak pro Xbox, tak PlayStation, mají svou speciální závěrečnou postranní misi, která je pro každou z platforem jedinečná. Stejně jako všechny ostatní se i tyto odehrávají v prostředí té samé základny. Klidně vám prozradíme, že v Xboxové se objeví Raiden, ale až ta PlayStationová, v níž máte za úkol částečně zreplikovat události z prvního MGS, je tím pravým „pošušňáním.“ Podmínky pro jejich odemčení jsou však mimořádně hardcore – ve všech ostatních misích musíte získat hodnocení S. Alespoň si pak budete moci říct: „You’re pretty good!“

Vedle nezbytného sbírání roztroušených známek XOF a audio kazet s doplňkovými informacemi k vaší misi (z nichž některé přímo upozorňují na pravděpodobné události v Phantom Pain) to je především zmíněná možnost zkoušet nové postupy. Ground Zeroes není „demo,“ ale skutečně plnohodnotný prolog, v němž funguje nasedání do vozidel, odlákávání strážných za pomoci vzdálených explozí vaší C4 a plnění nepovinných úkolů. Ty vám navíc nepřilepší pouze skóre, ale hlavně vám mohou pomoci odhalit nečekané spojitosti směrem k hlavnímu chodu v podobě pátého dílu.

Už z toho relativního mála se ale dají odtušit změny, které sérii jako takové jednoznačně prospívají. Chybí zde radar, takže stráže před sebou nemají kužel znázorňující jejich zorné pole, a vy se tak budete muset stále častěji spolehnout na svůj dalekohled pro označování cílů. To jednoznačně svádí k obezřetnějšímu přístupu a vyhledání co nejvyšší pozice, abyste si označili maximální počet cílů, jejichž pozici poté vidíte nepřetržitě i skrze zdi. Vojáci vidí na poměrně velkou vzdálenost, tudíž je třeba se pohybovat co nejvíc při zemi a běhat jen ve chvíli, kdy je to nutné. Při jakékoliv nesrovnalosti (přece jen, vloupete se do vojenské základny...) také vyhlašují stav bdělosti, a ne výhradně z důvodu, že vás někde zahlédnou. I přes to vás ale reflektory odhalí, i když máte nešikovně vystrčený zadek zpoza překážky, a pokud už se dostanete do kontaktu s nepřítelem, zpomalí se čas a vy (v závislosti na obtížnosti) máte pár vteřin na to, abyste ho uspali či jinak zpacifikovali.

Z dalších věcí potěší vylepšený model střelby z pohledu třetí osoby, který konečně funguje i pro zmíněný akční přístup. Dále je přirozeně zpracován přísun posil vašeho protivníka, kdy na základnu sem tam dorazí džíp s vojáky, kteří po ukončení své pochůzky buďto zasáhnou do boje, anebo se základnu zase opustí. Ano, mohou to být malichernosti a jistě se najdou hráči, kteří se nad výše popsanými prvky jen sarkasticky ušklíbnou, pro ně ale není Ground Zeroes pravděpodobně určen.

LIŠKY V NOCI MÁLO SVÍTÍ

Série Metal Gear Solid nikdy neomračovala technickou stránkou a byť všechny její hry vypadaly na svou dobu nadprůměrně, nikdy se neřadily do absolutní špičky. Bohužel, ani Ground Zeroes nenabízí úplně odzbrojující zážitek. Je velmi patrné, že Fox Engine zvládá daleko lépe situace, kdy je tma, ideálně ještě prší a fouká vítr. V tu chvíli vyniknou třeba úžasné animace zmoklých plášťů prokřehlých vojáků, kteří během své pochůzky ustavičně kýchají. Mimochodem, všichni mají různé obličeje a dokonce je to přímo využito v jedné extra misi, kdy musíte identifikovat dva zrádce pouze podle fotky ve vašem iDroidu – elektronickém pomocníku s holografickou projekcí.

Efektně je zpracováno třeba i bleskurychlé zalehnutí hlavní postavy z plného běhu do nehybné pozice uprostřed rozbahněného tábora, či pomalé našlapování za nic netušící obětí. To vše vypadá a hýbe se moc hezky, ale během některé z postranních misí, které se až na jednu výjimku odehrávají v průběhu dne, si všimnete pobledlých textur a tak trochu nudného nasvícení většiny objektů, nevytvářející příliš dobrý dojem. Ano, může jít o nevhodně zvolené prostředí, ale to Ground Zeroes ani náhodou neomlouvá.

ROZHŘEŠENÍ

Pro koho je tedy hra určena? Jednoduchá otázka, složitá odpověď. Ground Zeroes působí celistvým dojmem a pokud víte, do čeho jdete, jistě zklamáni nebudete. Přesto (nebo možná právě proto) je určitě na místě srovnávat Ground Zeroes s demoverzemi prvního a druhého dílu, neboli úvod na Shadow Moses a akce na tankeru. Co do rozlohy a herních možností jde prakticky o totožné kousky a Kojima se dokonce v některých okamžicích záměrně vykrádá, aby zahrál na nostalgickou strunu těm, kteří mají obě zmíněné hry rádi. Pobíhali jste dlouhé minuty v úvodním skladišti Metal Gear Solid? Zkoumali, zda stráž zareaguje na vaše šlápoty, vedoucí z kaluže za roh? Ťukali jste na kontejnery? Lekli se, když se vám rozvibroval ovladač při přeletu vrtulníku nad hlavou? Garantujeme vám, že podobné pocity a akce budete prožívat i zde.

i Zdroj: Hrej.cz

Běžný hráč, kterého celá série nechává chladným a je mu zcela ukradené, že Naked Snake má propracovanější obličej a hlas herce Kiefera Sutherlanda, by se ale měl mít lehce na pozoru. Nenajdete tu žádný souboj s finálním bossem nebo epické finále – jde prostě jen o jednu relativně nadprůměrně podanou příběhovou misi plus čtyři vedlejší, které můžete, jen tak, mimochodem, projít dle vlastního uvážení.

V rámci recenze se už nyní můžete podívat na kompletní průchod příběhovou misí v archivu HrejTV, o víkendu pak doplníme článek o videorecenzi a přidáme ještě postřehy několika dalších redaktorů Hrej.cz z jejich vlastních průchodů hrou.