Viewtiful Joe: Double Trouble

Takhle nějak začíná dobrodružství Viewtiful Joea, který se poprvé objevuje na Nintendu DS. Na rozdíl od svých předchozích vystoupení ho tu potkáváme jako obyčejného kluka v reálném světě. Co to znamená? Všechny jeho speciální síly, triky a údery jsou pryč, zmůže se jen na nějaký ten kop, ránu pěstí a trapný jednoduchý výskok. Jak dokáže s touhle (ne)výbavou bojovat proti mnoha nástrahám prostředí a desítkám nepřátel, kteří ho čekají na jeho cestě za záchranou filmu? Nemusíte se bát, tenhle stav nevydrží příliš dlouho, asi tak dvě minuty, pokud v to nepočítáte vlastní intro do hry. Jakmile je totiž Joe natáčen speciální kamerou, mění se ve filmového hrdinu obdařeného zvláštními silami i v reálném světě.

Cesta za filmem

Pokud jste se s Joem ještě nikdy nesetkali, pak vězte, že se jedná o klasickou scrollovací mlátičku v komiksové grafice, kde na vás po cestě vyskakují rozliční nepřátelé, navíc musíte průběžně řešit různé puzzly – tedy hádanky ve smyslu jak se dostat na určité místo, jakým způsobem překonat past, otevřít dveře, vypnout elektrický plot atd. Speciální vlastnosti jako třeba zpomalení času se používají nejen na překonání obtížných míst, ale i na odrážení střel a vyhýbání úderům. Samozřejmostí je sbírání bonusů, za něž si lze následně kupovat množství vylepšení. Od hamburgerů, jimiž doplňujete pošramocené zdraví, přes množství speciálních silných kopů a úderů až po zrychlené dobíjení energie potřebné právě pro spoustu efektních bojových pohybů. Kromě několika pasáží, které musíte udělat v časovém limitu, vás sice nikdo nikam nežene, ale čím rychleji, efektivněji a elegantněji jednotlivými úrovněmi projdete, tím lepší bude vaše hodnocení.

Záblesky originality

Skákaček a mlátiček na DS rozhodně není nedostatek, Viewtiful Joe ale přináší i něco navíc. Využití dotekového displeje v mnoha situacích je originální, i když se najdou momenty, kdy si budete říkat, že hru navrhoval někdo se třema rukama. Dokud pomoci touch screenu řešíte hádanky, které vám předhazuje prostředí, je to všechno parádní. Blokuje vám cestu hořící balkón? Posunutím obrazovky (split) ho uhasíte vodou tryskající opodál. Jiné využití posunu je přepůlení zdi, čímž se dostanete do uzavřených místností. Zoom (slide) můžete používat k přepínání páček a spínačů, nastavování číselných kódů, při zoomu lze použít scratch neboli drbání a podobně. Oboje lze i zkombinovat, kdy scratchem třeba uvolníte kámen a splitem ho posunete nad požadované místo. Tam balvan zacpe vražednou výpusť a vy můžete dál. Těchto možností nabízí hra dostatek a v různých kombinacích (i se zpomalením času) jde asi o nejlepší momenty celého Joea. Problém nastává v okamžiku, kdy se tvůrci rozhodli využít dotekovou obrazovku v průběhu boje. V praxi to znamená uchopit stylus, do jedné z rukou – a tudíž nechat plavat tlačítka pro skákání a údery (v případě leváka směrové kurzory), pak se nažit něco trefit a nebýt při tom anihilován. Možná mám postřeh kapajícího medu, ale bez téhle vymoženosti bych se ve hře opravdu s chutí obešel. Naštěstí se to stává jen velmi zřídka, ve valné většině případů si při boji vystačíte bez dotyku, jen s ostatními Joeovými schopnostmi. Co se vysloveně povedlo jsou boje s bossy na konci jednotlivých levelů. Nejsou nijak závratně těžcí, jen musíte přijít na jejich slabosti a způsob, jak se vyhnout jejich devastujícím útokům. Někdy to trvá trochu déle, ale pak už si je vychutnáte celkem s přehledem.

Osamělý běžec

Je škoda, že autoři nevymysleli nějaký způsob jak zapracovat do hry kooperativní multiplayer. Určitě by se našlo řešení, jak ve hře pro dva využít všech možností, které nabízí unikátní split, slide či scratch na touch screenu. Takhle vás po dohrání Joea asi nic nepožene do toho, byste si ho prošli znovu. Maximálně můžete zkusit vyšší obtížnost, ale v náplni hry to nic nového nepřinese. I přes tuhle vadu na kráse ale lze Viewtiful Joea vřele doporučit, protože určitě patří k tomu lepšímu, co v daném žánru Nintendo DS nabízí.