Superman Returns: The Videogame Recenze Superman Returns: The Videogame (PS2)

Superman Returns: The Videogame (PS2)

Jiří Pavlovský

Jiří Pavlovský

4. 1. 2007 23:43 5
Reklama

Už tuším, poslední herní Spider-Man dal filmu vale a vydal se po vlastní cestě – a celkem mu to vyšlo. A jak známo, Superman je větší borec, takže proč by se mu nemělo povést něco, co zvládl obyčejný puberťák kousnutý radioaktivním pavoukem? Ono Supermanovi taky skoro nic jiného nezbývalo – sám film moc příležitostí k akci nenabízel. To bylo pořád jen nějaké smutné poletování nad městem, zadumané pohledy a občas nějaký ten patetický proslov.

V podstatě jediné, co dělal, bylo to, že chytal padající věci, nebo něco zvedal, což by ovšem stačilo tak na staré digihry typu Nu pogodi. Jediný souboj, který tam měl, byl s Lexem Luthorem – a ten ho zrubal. Páni, to je sen každého hráče, dostat nakládačku od plešouna a dvou jeho vyžilých poskoků. Takže možná tvůrci udělali dobře, když zamávali filmovému ději šátečkem a vydali se po vlastní trase (alespoň z větší části, nějaké společné body tam jsou, hlavně ve filmových pasážích). Jenže…

Muž z cukrové vaty

Jenže to by tam nějaký děj musel být. A nebo nějaká hra. Pod Supermanovou kápí se v tomhle případě neskrývá žádná nabušená gamesa, ale spíš herní střízlík, kterého by zmlátil i Woody Allen s chřipkou. Podobně jako u Spider-Mana, i tady máte k dispozici na hraní celé město. Tedy město, spíš hromadu papírových krabic, které se za město vydávají. Není možné odlišit jedno místo od druhého, protože Metropolis vypadá, jakoby se s tím architekti moc nemazali a prostě nasázeli jeden mrakodrap vedle druhého. A stejně tak to vypadá i se hrou. Čekáte různorodé úkoly? Nenechte se vysmát.Všechny vaše mise budou skoro stejné. Chránit město před zničením a pomlátit všechny protivníky, kteří se do něj vydali škodit. A že je jich hodně.

Superman Returns: The Videogame (PS2)
i Zdroj: Hrej.cz
V podstatě je to dobrý nápad. Jelikož je Superman nezničitelný (tedy, pokud by nebyli padouši vybaveni zbraněmi z kryptonitu či neovládali magii), tak nemá čáru života on, ale jeho skoro rodné město. Ve chvíli, kdy jsou škody způsobené městu Metropolis příliš velké, je Game Over. Nápad je dobrý, ale zpracování chabé. Jakmile jedny protivníky pomlátíte, hned se na druhé straně města pustí do práce druzí, takže jste ustavičně v časovém presu. Místo abyste si užili zkoumání a poletování, budete jen kmitat z jednoho konce Metropolis na druhý, a likvidovat protivníky dřív, než nadělají pořádnou paseku. Srandy kopec.

No a aby to bylo ještě lepší, tak jsou skoro všichni protivníci stejní. A když říkáme stejní, tak myslíme stejní jako vejce vejci. Nejdříve se na vás vrhají roboti. Jeden za druhým. Jedni mají sílu, někteří rychle jezdí a jiní střílí. Jakmile zmizí jedna jejich várka, přijde druhá. A třetí. A čtvrtá. A pátá. A… prostě tak to jde dál, až k číslům, které kdybych dostával jako honorář za článek, tak můžu jít po tomhle textu do penze. Po čase se ale skutečně dožijete okamžiku, kdy zmizí roboti a přijdou ještěři. Zaradujete se, ale pak vám dojde, že ještěři jsou v podstatě jen převlečení roboti a souboje s nimi jsou v podstatě stejné. Jedinou změnou v úmorně stereotypním rytmu jsou bossové. Pardon, dovolte mi, abych se opravil: Jedinou změnou v úmorně stereotypním rytmu BY BYLI bossové, kdyby si jednoho tvůrci nešetřili na víc použití. Když ho porazíte, tak jen zdrhne pryč s výhružným „já se ještě vrátím“. Nekecá. Vrátí se a ne jednou. A navíc spočívají souboje většinou v tom, že na ně házíte auta, či kusy baráků.

Toto město je v péči Supermana!

Jednou z mála příjemných věcí je možnost létání. Můžete napřáhnout pravici před sebe a vzlétnout k obloze, až nad oblaka. Jen škoda, že nejde letět dál, někam na vzdálenou planetu, kde existují kvalitnější hry. A v těch oblacích stejně nemůžete zůstat déle než pár vteřin. V téhle hře si připadáte jako nevlastní dcera v nějaké pohádce – okamžitě běž tam, okamžitě zařiď tohle, rozděl čočku od hrachu a tak dále. Kmitáte z jednoho konce města na druhý jako pinballová kulička a likvidujete demoliční čety robotů. (Co mají sakra za plán? Spíš než invaze to vypadá, že do jejich tištěných spojů Metallo překopíroval mozky fotbalových hooligans.) Když zvládnete jejich likvidací nasbírat dost bodů, hurá – právě jste dokončili další level. Nebojte, čekají vás další, úplně stejné. Tedy pokud čára života města Metropolis neklesne na nulu, což znamená, že jste jako superhrdina žalostně selhal.

Superman Returns: The Videogame (PS2)
i Zdroj: Hrej.cz
Můžete sice lítat ulicemi nadzvukovou rychlostí, jenže ve světě stvořeném jen z pravých úhlů rychle skončíte rozpláclý na omítce. Můžete taky vylepšit stav města tím, že budete nosit zraněné (většinou nějakou vaší akcí) do ambulancí, jenže čas je tak napjatý a ambulance tak neoznačené, že toho asi rychle necháte. Tvůrci si zřejmě neuvědomili, že půvab systému GTA, ze kterého hra částečně čerpá, je v tom, že si člověk může dělat co chce, a až ho to přestane bavit, může si zajet na určené místo a dostane další děj posouvající úkol. Tady vám to, co máte dělat, diktuje hra a věřte nám, nenechá vás ani na vteřinu vydechnout. Možná proto, abyste si nevšimli, jak je město kolem vás odfláklé a bezvýrazné, že ulicemi jezdí jen pár skoro stejných aut a chodci se pohybují jako sebevražední roboti a s oblibou se vám vrhají do rány.

Samotné souboje také nejsou nic extra. Postavy jsou pidižvíkoidní a spíš než na své schopnosti se Superman většinou musí spolehnout na starý dobrý pravý hák, případně na nějaké další speciální údery, které se v průběhu hry učí.  Na co se vůbec Superman učí speciální údery? Je to, sakra, Muž z oceli - nejsilnější muž světa! To se má ještě učit kungfu aby byl silnější?  „Nestačí mi, že dokážu ranou pěsti vychýlit měsíc z oběžné dráhy – chci ovládat bojová umění, aby mi v hospodě nenabančili.“ Prostě, nečekejte žádné monumentální souboje, o kterých byste si psali do deníčku. Grafika stojí za pendrek, kamera sebou trhá, jakoby měl kameraman tik, přehledné je to asi jako výstava expresionistů ve sněžné vánici a zaměřování tu sice nějaké je, ale funguje jen když se mu chce.

Jen v určitých chvílích cítíte, jak skvělá by tahle hra mohla být, kdyby vás jí tvůrci nechali hrát. Třeba když fouknete a kromě protivníka odlétnou z ulice i všechny dopravní prostředky.  Nebo když se vznesete nad Metropolis a koukáte na svět z výšky. Jsou tam i hezké odkazy na komiks – třeba když je na začátku Superman vězněn jako gladiátor v mimozemské aréně, nebo když se zjeví skřet Mxyzptlk či další slavné postavy. Jenže to fakt nepomůže. Musíme se podívat, kdo tuhle hru vůbec produkoval, kdo vypustil něco tak strašného… moment… aha, už to máme. Lex Luthor Games.

Superman Returns: The Videogame
Xbox Xbox
PlayStation PlayStation 2
PlayStation PSP
Xbox Xbox 360
Nintendo DS

Verdikt

Opravdu špatná hra udělaná volně podle stejnojmenného filmu, která působí dojmem, že byla spíchnutá na poslední chvíli, pravděpodobně během promítání. Škoda nevyužité šance.

Co se nám líbí a nelíbí?

Hmmm… celkem efektně použité Supermanovy schopnosti, možnost létání, efekty při zrychlení, solidní filmy.
Špatné a nepřehledné ovládání, nudné a bezvýrazné Metropolis, primitivní a stále se opakující se souboje, mise spočívající jen v dosažení skóre, ustavičný kvalt, který vám nedovolí vůbec nic si užít a mění celou hru v otravný stres… a na spoustu věcí jsem určitě zapomněl.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama