So Blonde

Adventurní žánr často staví na konfrontaci hrdiny a neobvyklého prostředí. Díky startovní úvodní situaci vyvstávají problémy a konflikty, které jsou v reálném životě nepředstavitelné, pakliže necestujete do dalekých krajů a nezažíváte na vlastní kůži, co je kulturní nedorozumění. Scénárista Steve Ince, kterého známe ze série Broken Sword, si uvědomil, že samotný prostinký koncept konfliktu může být motorem jeho nové adventury a vše ještě okořenil obsazením blondýny do hlavní role. Sedmnáctiletá Sunny má všechny propriety, které hospodské vtipy blondýnám účtují. Je hloupá, naivní, neorientuje se ve světě, zajímají jí jen povrchní hodnoty a její svět má příchuť hektického shoppingování, než robinsonády na exotickém ostrově. Když se po nehodě na záoceánské výletní lodi probírá na pláži, musí převrátit své životní hodnoty a pochopit, že někde jinde se může žít nějak jinak. A zároveň s tím zachránit celý ostrov od ďábelského diktátora.

Incova původní idea byla, že od začátku do konce bude hráč procházet vnitřní proměnou Sunny a stane se svědkem, jak se z neohrabané městské blondýnky stává sebevědomá mladá žena, podobně jako ve filmu Pravá blondýnka. Hned na začátku je jasné, s kým máme tu čest. Bez nalíčení se Sunny odmítá ukázat mezi lidmi, a tak hopla ke kaluži vody – zrcadlu a líčit. Po několika hodinách hraní nemají imperativy západní civilizace takový vliv a Sunny se snaží být ženou zodpovědnou k lidem okolo sebe, ne jen pitomou blondýnou. Koncept vnitřní proměny funguje minimálně v první čtvrtině hry, kdy se Sunny bezmocně domáhá telefonní budky, aby zavolala domů anebo chce hotel. Po zjištění, že na nikdo neví, co je to telefon a nájemný pokoj v hospodě je plný prasat, přichází rychlé a poněkud nezdůvodněné vystřízlivění do polohy „jsem adventurní hrdinka a budu bez debat poslouchat kurzor.“ Je to škoda, protože potenciálu pro psychologický rozbor je tu hodně. Po polovině druhé kapitoly (ze čtyř) se pohybujeme již v dobře známém prostředí „neznámého ostrova“ a povaha Sunny je stále stejná. Steve Ince není Joseph Conrad a hra není kniha, aby dokázala vystihnout detailní vnitřní proměnu hrdiny. Steve Ince by ale klidně mohl být polovičním Terry Prattchetem, protože Sunny je odrazem Dvoukvítka z Barvy kouzel. Díky své naivitě zůstává naživu a dokáže přesvědčit i ty největší ostrovní hulváty, že je tak mimo, že nestojí za to jí ubližovat.

Veskrze standardní hratelnost kombinuje rozhovory a používání předmětů, někdy mírně divoké (shodit předmět z vysokého místa kusem korku je trochu přes koleno lámané), ale objektivně lineární a pochopitelné. Jen co se samotných úkolů týče, nezáří hra brutální originalitou – v jedné části asi hodinu hledáte cukr, mléko, čokoládu a kafe na přípravu kapučína pro zaostalé návštěvníky místního baru. Jindy zase nasazujete lokálnímu bubeníkovi MP3 přehrávač, aby chytil pořádný rockový rytmus a pak podojíte krávu. Naštěstí v záplavě průměrných úkolů figurují dva stánky s občerstvením: ovládání veverky Maxe a minihry. Maxe, divokou veverku z džungle, uhranuly blonďaté vlasy a občas se objevuje jako hratelná postava, aby se dostal tam, kam Sunny neprojde. Ve skutečnosti se až na změnu protagonisty hratelnost nemění, na rozdíl od miniher, které jsou v podstatě sebranými flashovými hrami z internetu a nabízí trochu jiný druh zábavy. Jde například o rychlé mačkání kláves pro přetlačení silného piráta v páce, ulovení klíče s rybářským prutem anebo bubnování alá Rock Band. Příjemné, co dodat.

Ano, padla řeč o pirátech. V tomto směru vidí autor recenze největší chybu. Byť je jeho žánrový rybník spíše vážná detektivka, protahuje vás skrz hru plynule, ovšem s koulí na noze: nedokázal se zbavit stínu své generace. Neustále narážíte na ozvěny jiných her, nejvíce Monkey Island. Věc jde dokonce tak daleko, že je tu pirátský souboj, který probíhá za pomoci urážek. Jindy na obrazovce uvidíte mariovské houbičky, Excalibur zaseklý v kameni nebo joysticky z Commodore 64. Je to pěkné, ale je to nutné? Jako by vývojáři chtěli světu sdělit, že jejich hra vzdává hold všem slavným adventurám a kulturním motivům, ale už nemá na to, aby přišla s něčím vlastním.

Celé to point-and-click dobrodružství je.... point-and-click dobrodružstvím. Nalezneme zajímavé motivy v hlavní hrdince a s radostí poskočíme nad grafickým zpracováním, ale to bude tak všechno. Průměrná adventura s bodem k dobru za neobvyklý úvod do hratelnosti a občas nadprůměrnou vtipnost. Všechny kulturní hodnoty podléhají soudu času. Jestli za deset let někdo bude pamatovat So Blonde stejně, jako dnes vzpomínáme na Monkey Island – je celá tato recenze špatně. Ale to je dost nepravděpodobné.