Simon the Sorcerer 4: Chaos Happens Recenze Simon the Sorcerer 4: Chaos Happens

Simon the Sorcerer 4: Chaos Happens

Blixa

Blixa

20. 2. 2008 23:55
Reklama

Pokud by se dnes v nějakém všeobecném veřejném hlasování volily nejpopulárnější videoherní hrdinové, kouzelník Simon ze série Simon the Sorcerer by se asi moc vysoko neumístil. Přitom starší hráči mezi vámi by si určitě dokázali vybavit časy, kdy byl tento pubertální hrdina symbolem nové vlny humorných adventur beroucích si inspiraci ze školy slavných LucasArts. Britský designér Mike Woodroffe ho pojmenoval podle svého syna a možná právě tento „zosobnělý“ vztah způsobil, že Simon byl jedním z nejzábavnějších a nejuvěřitelnějších herních hrdinů své doby. Od té už ale uplynulo více jak patnáct let a částečně i díky nešťastnému třetímu 3D dílu se na Simona zapomnělo. Tedy minimálně v zemi jeho původu – Woodroffe mezitím dovedl ke krachu firmu Headfirst Productions (i přesto, že se mu povedlo vydat skvělé Call of Cthulhu: Dark Corners of the Earth) a práva na značku Simon the Sorcerer přešla v tichosti do Německa. Tam mají totiž adventury stále rádi a lidem z firmy Silver Style tak stál tenhle „starý brach“ přeci jenom za to, aby jej vytáhli z virtuálního důchodu zpět na výsluní.

Jaké publikum, taková hra

Udělat ambiciózní adventuru, která přijde s něčím novým a neotřelým je jistě chvályhodné, ovšem takový přístup může občas vést i přímo do pekel. Zvláště u zavedené série v níž jsou hráči zvyklí na určitý přístup k hraní jsou revoluční změny vždy stoupnutím na velice tenký led. Ostatně, pro příklady nemusíme chodit daleko – Broken Sword 3 nebo Dreamfall patří mezi ty kladné případy, třetí Simon byl naopak přesným odrazem toho, jak se taková věc dělat nemá. V Silver Style proto dali hlavy dohromady a rozhodli se vsadit na jistotu. Čtvrtý díl Simona se tak vrací k point-and-click klasice jak stylem ovládání, tak pseudo2D zpracováním. To má všem hráčům připomenout časy fantastických kreslených obrazovek plných neuvěřitelně drobných detailů a vyžadujících důkladné prozkoumávání pixel po pixelu. Autoři skoro jakoby si řekli – jen abychom proboha neudělali něco, co by mohlo milovníky starých adventur naštvat, nebo dokonce překvapit. V Chaos Happens se tedy rozhodně nedočkáte žádných netradičních postupů, ba co víc, dokonce ani žádných logických puzzlů nebo akčně laděných sekvencích. Celá hra se nese přesně ve stylu prvních dvou dílů a je tudíž založena z velké většiny na dialozích a na používání a kombinování předmětů. Chodíte z jedné lokace do druhé a plníte více či méně logické požadavky jednotlivých postav a snažíte se dopachtit k závěrečné animaci. Že je to přesně to, co od her se Simonem v hlavní roli očekáváte? Inu, věřte, že ze začátku jsem si to myslel taky.

Když dva dělají totéž...

...nevznikne vždy stejně dobrá adventura. Hlavními předpoklady pro to, aby herní principy použité v prvních dvou dílech Simona a ve všech starých lucasartích adventurách fungovaly tak, jak mají, jsou kvalitně navrhnutá zápletka a dobře napsané dialogy. První předpoklad dodá hráči náležitou motivaci k samotnému hraní a řešení problémů, druhý se pak postará o to, aby cesta k rozuzlení nebyla protkána znuděným zíváním. Čtvrtý Simon splňuje bohužel oba dva tyto faktory jen napůl. Stejně jako u prvních dvou dílů je příběh celkem banální – puberťáka Simona trefí jeho mladší bratr ovladačem do hlavy a v limbu se dozví, že pohádková říše je ve velkém nebezpečí. Pomocí své skříně se do ní tedy vydá, aby zjistil, že se zde pohybuje tajemný dvojník jeho samého, nicméně jinak to na žádný další příchod nějakého temného čaroděje nevypadá. Simon se přesto rozhodne zůstat a přijít záhadě se svým dvojníkem na kloub. Bohužel po celou dobu hraní není moc zřejmé, proč vlastně Simon dělá to, co dělá a proč by mu měl hráč chtít pomáhat. Zatímco dříve byl Simon spíše obětí a náhodným účastníkem událostí, ve čtyřce je v tomto směru mnohem aktivnější a tím i o poznání méně sympatický. Přitom by stačilo málo – třeba se trochu víc věnovat Simonovu reálnému životu – a výsledek mohl být mnohem zajímavější. Od věci by rovněž nebylo, kdyby se autoři věnovali delšímu vysvětlování historii Simonových dobrodružství. Hráč neznalý předchozích dílů nepochopí poměrně velké množství narážek a občas mu nebude jasné ani proč postavy říkají zrovna tohle a proč se chovají zrovna takhle. A vzhledem k tomu, že předchozí díly hrála většina z nás před notnou dobou, dost možná budou mít smůlu i oni. Tedy alespoň já se svou děravou pamětí jsem měl čas od času neodbytný pocit, že moc netuším, co se kolem Simona zrovna děje.

Vtipe, vylez!

Adventury se Simonem byly vždy založeny na osobitém ironickém humoru, a snad jen třetí díl se od tohoto zvyku posunul směrem k notně černějším vtípkům. Čtyřka nicméně hlásí návrat ke kořenům - Simonovy hlášky jsou přístupnější, méně ostré a občas až trochu puberťácké (v tom dobrém slova smyslu). Chaos Happens si díky tomu uchovává styl a předkládá hráči slušnou dávku dobrého humoru. Pokud bych měl v tomto ohledu přeci jenom něco vytknout, šlo by o přílišnou jednoznačnost a popisnost většiny vtipů. Hra vám nedá prostor domyslet celou situaci a začít se smát třeba až po chvilce. Ono pověstné krátké ticho po dopovězení fóru zde zkrátka chybí – a to je rozhodně škoda. Poměrně velké množství situací je rovněž jakoby psáno s ohledem na to, co asi hráči chtějí podle autorů vidět. Většina problémů je tak řešena tou nejklasičtější cestou (což ale není synonymum k cestě nejvíce logické) a jen málokdy se stane, že by vám hra dovolila něco opravdu důvtipného.

Jak z toho ven?

Znám mnoho lidí, kteří svého času zbožňovali point-and-click adventury a dnes nemohou jejich novodobým reinkarnacím přijít na jméno. Uvádějí vždy stejné důvody – nelogické problémy, minimální atmosféra, špatné dialogy a nezajímavé příběhy. Čtvrtému Simonovi lze ve všech těchto věcech vytknout nezanedbatelnou řádku problémů. Koncept hry je velmi jednoduchý a přímočarý, přestože autoři prakticky hned na začátku zpřístupní de facto všechny lokace. Tento krok vůbec považuji za dosti kontroverzní, protože namísto toho, aby vám dal dojem volnosti a svobody, spíše komplikuje hratelnost a vede ke zbytečným zásekům. Přesto všechno považuji Chaos Happens jako celek za nadprůměrnou adventuru, která se v současné nadprodukci tohoto žánru ze strany především německých firem rozhodně neztratí. Nostalgikům sedne zřejmě více, ostatní budou se zdviženým prstem upozorňovat na to, že to, co stačilo před patnácti lety nemusí být dnes úplně to pravé ořechové. Protentokrát to ještě Simonovi prošlo, ale příště by to chtělo více odvahy.

Simon the Sorcerer 4: Chaos Happens
Windows PC

Verdikt

Určitě lepší než třetí díl a možná ani ne o moc horší než první dvě dobrodružství. Patnáct let po jejich uvedení bychom už ale přeci jenom čekali trochu víc, než jen oprášení starých a bezpečných postupů. I risk se může někdy vyplatit!

Co se nám líbí a nelíbí?

Pro hru hovoří především humor a faktor návratu oblíbeného hrdiny a dalších postav jeho světa.
Jednotvárná hratelnost, mnoho zbytečně zdlouhavých problémů, příliš "okaté" pointy dialogů.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama