Hrej.cz Zaklínač 3: Divoký hon Recenze

Zaklínač 3: Divoký hon

tomas-krajca
Tomáš Krajča
22. 5. 2015 07:00 180 Sdílej:
Reklama
Reklama

Vycházejíc z redakce do tmy na Přemyslovské ulici, zachytila recenzentka Vosmýková koutkem oka pohyb na měsícem osvícené stěně Paláce Flora, kousek nad okny fastfoodového patra. Zaclonila si oči před světlem svého telefonu a zaostřila zrak. Ký čerchmant, pomyslela si, a hned se přežehnala. Co to leze po zdi? Sova? Netopýr? Anebo...
Florentina Vosmýková se ještě jednou přežehnala, nasadila si kolpak na hlavu a rázně vykročila k domovu.
Neviděla, jak šedý pták zedníček, jemuž se ve Slezsku říká pomurnik, rozepjal křídla, zvedl se z římsy a neslyšně jako noční duch vzlétl nad střechy spícího města.

"Kacířka," uplivl si velebný otec Ženíšek nad roztrhaným tělem druhý den brzy k ránu. Nakrčil nos a kýchnul, když vítr vznesl do vzduchu něco sazí a popela z vypáleného žižkovského bytu. "Trest stihne každého, kdo by napsal, že Zaklínač 3 nevypadá jako na dva roky starém traileru, a nedej, aby se opovážil vypichovat i jiné chyby."
"Hm," zamračil se opodál stojící šéfredaktor. "Takže recenzi bude muset napsat Krajča..."

TRIUMF VYPRÁVĚNÍ

Teď vážně. Studio CD Projekt Red nevyčerpalo gigantický rozpočet Zaklínače 3 na korumpování recenzentů a na všechny, kdo otevřeně napíšou, že hra vypadá hůře než na dřívějších prezentacích, nečeká žádné temné a smrtící překvapení. Mnoho částí a jednotlivostí mohlo být uděláno lépe. Ale nejdůležitější premisou pro čtení dalších řádků je: přes veškeré nedostatky je Zaklínač 3 triumfem vyprávění, osobním příběhem hrdinů, kteří mají své city, poklesky, touhy a bohatý propletenec vzájemných vztahů. Triumfem proto, že osobním se děj od prvních hodin stane i pro hráče a vydrží tak po mnoho desítek hodin.

Byl to velkolepý plán, stejně ambiciózní jako riskantní – vytvořit z RPG, které těžilo z linearity, silné příběhové linie a provázanosti s postavami a událostmi románové ságy Andrzeje Sapkowského, open-world titul. Dva odlišné aspekty hratelnosti se naštěstí nepopírají, jen je třeba nezastávat extrémní polohu. Zaklínač 3 není ani hrou, v níž lze třicet hodin plnit vygenerované questy nebo se bavit zabíjením vlků, ani titulem, který provede hráče za ručičku nadpolovičním množstvím připraveného "obsahu" jako po autodráze. Využívá silné osobní motivace prostřednictvím osudů známých postav pro posouvání děje vpřed. K tomu ale efektivně nutí plnit alespoň nezbytné množství vedlejších questů, které jsou navrženy tak, aby poodhalily různé aspekty ekonomiky a života obyvatel v otevřeném světě, takže ve výsledku hráči začne záležet nejen na Ciri, Yennefer nebo Marigoldovi, ale také na odčarování prokleté věže, hledání následníka trůnu Skellige nebo osudu temerských partyzánů.

Dospělost či spíše realističnost prostředí, postav a jejich motivací i zápletek tu zkrátka neplyne z faktu, že Geralt může mít sex s Yennefer na hřbetě vycpaného jednorožce.

DITĚ PŘEKVAPENÍ

Venkovské bohyně


Slovanský původ autorů nezapře architektura středověkého města, ale i venkovských lokací. Nejdrsnějším končinám Velenu vládne kruté trio čarodějek, které jako tribut vybírají uši vesničanů.

Geraltův příběh začíná ve válkou poznamenané krajině někdejší Temerie. Velen přináší setkání s čarodějkou Yennefer, a start pátrání velkých rozměrů. Zaklínač se vydává po stopách Dítěte osudu, Ciri, která je podle všech svědectví na útěku před přízračnou armádou Divokého honu. Získat informace o tom, s kým se Ciri setkala, a co všechno ve Velenu a později i v Novigradu či Skellige prožila, je nesnadným bojem, protože drobty zvěstí a svědectví jsou roztroušeny v malém množství po obrovském prostoru; a téměř nikdo se jich ani tváří v tvář šedovlasému stroji na zabíjení nevzdá jen tak, zadarmo. Úvodních deset hodin tak působí – snad nechtěně – jako frustrující dohánění osoby, která přitom prožívá zajímavější dobrodružství než Geralt. Zaklínač se při shánění vzácných informací mění v až nedůstojného poskoka místního Rudého barona. A když dojde na úkol, během nějž nahání po lese se zvonečkem v ruce kozu velenského bylinkáře (co na tom, že se jmenuje Princezna), získá hráč pocit, že se mu polští vývojáři snad i vysmívají. Naštěstí se z vysmívaného, ale s gustem využívaného vědmáka rychle vyklube osoba, která zásadním způsobem ovlivňuje svět okolo. A to jak v případech vysoké politiky, kterou Geralt vede s ambiciózním králem Radovidem, Triss Ranuncul, či vyzvědačem Dijkstrou, tak i prostřednictvím drobnějších, méně viditelných a zcela jistě do značné míry nepovinných rozhodnutí. Pomoci místním s obnovou poničených svatyní staré bohyně? Promluvit s "Všemocným," který v lesní svatyni tyje z obětin vyděšených vesničanů, aby v době války nežádal neúnosný tribut? Pomoci odhalit úkryt Filippy Eilhart a prospět králi Radovidovi, anebo stát na straně perzekuovaných čarodějů a nelidí?

Spojení desítky hodin dlouhé hlavní příběhové linky a obrovského množství dalšího zajímavého obsahu dělá ze Zaklínače 3 samozřejmě jednu z her s aktuálně nejlepším poměrem "cena/výkon." A lze jednoznačně konstatovat, že polští tvůrci ani na obrovském prostoru neslevili z důrazu na kvalitu. Tak si hráč nejvíce užívá konzumaci připraveného a naskriptovaného obsahu; questy – ani v případě kontraktů na monstra terorizující určitou oblast – nejsou generované a i ty kratší a méně významné jsou dotažené po stránce scénáře a zasazení do kontextu hry. Autoři jsou si své síly vědomi, a tak hráče nutí, aby aktivně questoval. Za zabíjení příšer samozřejmě Geralt dostává také zkušenosti, ale odměny za questy bohatě předčí samotářské projížďky po herním světě a neplánované potyčky. Skvěle připravené úkoly pak podporují hlubší a hlubší ponoření hráče – a o scenáristickém úspěchu jistě nejlépe svědčí fakt, že mnoho vedlejších postav se díky sub-questům probarví tak, že na ně po několika hodinách Geralt může vzpomínat jako na dobré přátele. Zaklínač 3 se svými desítkami hodin cut-scén, zajímavých rozhovorů, v nichž jsou hrdinové hrdiny a ne přihlouplými marionetkami, a scén dokreslujících atmosféru válečné doby, kdy život a smrt jsou stranami vratké a divoce roztočené mince, aspiruje velmi silně na titul RPG s nejlépe napsaným příběhem a nejzajímavějšími questy v historii. Jistě, do značné míry je do díky odkazu povídek, románové ságy i předchozích dvou her. Ale naplnit jejich potenciál nebylo snadné – a po šedesáti hodinách hraní je víc než jasné, že CD Projektu se to podařilo.

Partičku karet?

Ve volném čase může Zaklínač závodit na koních, což je spíše otravná a na štěstí založená minihra, stát se mistrem soubojů, anebo zkusit hazard. Sběratelská karetní hra Gwent je takticky docela zajímavá: boj mezi dobývacími stroji, střeleckými jednotkami a pěchotou mohou ovlivnit špioni, efekty počasí či speciální schopnosti různých stran.

Třetí Zaklínač je také ve správném slova smyslu dospělou hrou. Souvisí s tím otevřené zobrazování násilí. Základem jsou boje, v nichž Geralt někdy ukončuje životy velmi krvavě. Nad rámec šarvátek ale přichází také scény, kde zaklínač pátrá po příčině nějakého masakru, a svým detektivním "šestým smyslem" se doslova hrabe ve střevech čerstvým mrtvolám. Zaklínač 3 vhodně dávkuje obrazy násilí a krutosti světa, kde se to jen hemží bandity, dezetéry, mafiány, utlačiteli, náboženskými fanatiky a ambiciózními politiky. Jako by ani nebylo třeba všech Nekkerů a Utopenců; lidská monstra by si v Novigradu a jeho okolí vystačila docela sama. "Dospělost" či spíše realističnost prostředí, postav a jejich motivací i zápletek tu zkrátka neplyne z faktu, že Geralt může mít sex s Yennefer na hřbetě vycpaného jednorožce (i když, kdo by to lišákovi jednomu starému nepřál, že?), ale z uvěřitelné pavučiny spletené z vlivových institucí jednotlivých království, špionů, lokálních vládců i kouzelné moci a faktu, že scenáristé vkládají postavám do úst slova, která dávají smysl.

BÍLÝ VLK

Ohol si Geralta


Zarostlá tvář je poznávacím znamením Geralta verze 3.0. Vůbec první DLC dostupné v den vydání nabízí zdarma možnost svého zaklínače oholit. Ale kdo by to dělal, když je s plnovousem Geralt takový fešák?

Hlavní hrdina Geralt je samozřejmě limitujícím faktorem pro individualizaci vývoje postavy. Za všech okolností bude šedovlasým zaklínačem snažícím se o neutralitu a štěstí sebe sama a svých blízkých. RPG systém ale ani tak není bez výzvy a zajímavosti. Opět lze investovat do různých dovednostních větví: prostřednictvím zaklínačských znamení udělat z Geralta polovičního čaroděje, vylepšit bojové schopnosti a stát se Bonhartem na druhou, anebo se věnovat alchymii, lektvarům a olejům dle hesla "kdo je připraven, není překvapen (a rozporcován mantikorou na kousíčky menší než larva)." Hra nutí průběžně opravovat a obměňovat vybavení, vedlejší questy a lovení pokladů pak mohou Geraltovi přinést i legendární meče či zbroje, anebo alespoň plány, jak je vykovat, které může realizovat zdatný řemeslník. V dobrém slova smyslu je tohle hra ve hře, aniž by zásadně omezila ty, kdo chtějí jít výhradně či primárně po hlavním příběhu. Soubojový systém pak drží podobné klady a zápory jako ten ve druhém dílu. Velkým plusem Zaklínače (zvýrazněným vyšší úrovní obtížnosti) je nutnost pečlivé přípravy. Nejde jen o volbu ocelového či stříbrného meče, ale přípravu lektvarů, naboostování postavy, kontrolu vybavení, vhodná Znamení – výsledek boje lze zásadně ovlivnit dlouho před ním. Přímo v bitvě je pak důležitá Geraltova mobilita. Na jednu stranu pak hraní opravdu někdy připomíná kotoulový festival, na obhajobu hry je však třeba říci, že nepřátelé se vyskytují většinou v balících a Geralt ani při skákání rozhodně není nezranitelný. A tak má hráč pocit, že se pěti kotouly v kuse vylíže z nepříjemného obklíčení, ale dezertéři, kteří zrovna nebyli v zaměřovači, nečekají pokorně, až si to zaklínač vyřídí s jejich kolegou, ale pěkně akrobatické kousky utnou ránou palcátu či šipkou do zad.

KRÁSA NEBO KÝČ?!

Otevřenost a rozsah herního světa nutně přinesly třetímu Zaklínači jisté problémy. Na jedné straně tady stojí nádherné zážitky, kdy hráč na hřbetě věrné Klepny projíždí bažinami, aby ho zničehonic přepadla parta mutantů, obdivuje východ slunce nad horami, téměř se klepe zimou při bouři v lese, nebo přestává dýchat na cestičce šplhající se horami na ostrově Ard Skellig. Mnohdy je to hodně na hraně mezi krásou a kýčem, protože tvůrci rozhodně chtějí, aby vycizelované grafické efekty počasí, střídání denní doby či vegetace vynikly, a tak s nimi nešetří, jako by skoro částečně rezignovali na očekávatelnou syrovost. Z druhé strany tu pak jsou slabé chvilky, související s optimalizací pro konzole, s přiznanou nefunkčností některých technologií v otevřeném světě daného rozsahu, a zklamání plynoucí z faktu, že Zaklínač 3 nevypadá tak dobře, jako na videích z roku 2013.

Spojení desítky hodin dlouhé hlavní příběhové linky a obrovského množství dalšího zajímavého obsahu dělá ze Zaklínače 3 jednu z her s aktuálně nejlepším poměrem "cena/výkon."

Faktem je, že pořád vypadá skvěle a ani grafických glitchů, ani technických chyb, záseků a poklesů frameratu, není po aplikaci day-one patche zdaleka tolik, jak by se zdálo na základě internetových diskusí. Ano, striktně vzato není svět Zaklínače 3 ani zcela otevřený, protože ostrovy Skellige a některé menší lokace (třeba hradiště Kaer Morhen) jsou od Velenu a Novigradu odděleny. Ale pořád je to mimořádně velký, lákavý a atraktivním obsahem zaplněný svět, jehož cena slovíčkařením nad "polootevřeností" neklesne.

Technokratické hnidopišství, konfrontace různě starých výroků a slibů s výslednou podobou Zaklínače 3 v roce 2015 i šťourání z podstaty definice žánru "open-world" jistě přinesou skeptické pohledy a možná i Čas opovržení hře, která jinak patří k nejbáječnějším v historii počítačové zábavy. Desítky hodin v zajetí vyprávění, co neztrácí ani spád, ani humor, ani napětí, desítky hodin s postavami, na kterých záleží, s příběhem ze světa, kde by chtěl žít asi jen málokdo; ale při pohledu na krásku s havraními vlasy vlastně všichni...

Taková je nabídka Zaklínače 3. Berte, anebo nechte být.

"Konrade," řekl vážně Tomus. "Borysi, Jakube i ty, Marcine Blacho, opravdový vypravěči. Aby se člověk mohl stát recenzentem, musí se narodit ve stínu věštby. Jen velice málo lidem je to dopřáno. Proto je nás tak málo. Stárneme, umíráme a nemáme nikoho, komu bychom předali své znalosti a vědomosti. Chybí nám nástupci. A tento svět je plný špatných her, které čekají na okamžik, až nás bude příliš málo, abychom se jim mohli postavit čelem."
"Tomusi," zašeptal Konrad Tomaszkiewicz.
"Ano, nemýlíš se. Dáš mi to, co již máš, ale o čem ještě nevíš. Vrátím se do Varšavy za šest let, abych se přesvědčil, zda věštba byla pro mě příznivá."
"Jakube," vytřeštil Borys samým překvapením oči. "To nemůže... on musel myslet DLC." Budoucí ředitel vývoje Zaklínače 4 sklopil oči a začervenal se. A pak odpověděl.

Zaklínač 3: Divoký hon
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4
Nintendo Switch icon Switch

Verdikt

Skvělé RPG ze zajímavého světa s dramatickým příběhem hrdinů, na kterých vám bude záležet. Dílčí drobné chyby vyvažují výborný scénář a mimořádně skvělé questy.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz