World Racing 2

Před několika lety se objevil Mercedes – Benz World Racing. Jak již název napovídá, autoři se zaměřili na splašené stádo „medvědů“ a všechen jejich rod nám chtěli ukázat v rozlehlé divočině. Automobilů bylo celkem požehnaně a celý výběh, nabízel velký prostor na vyblbnutí. Jenže tohle prostě na dobrou hru nestačilo a pořád nestačí. Nicméně tvůrcům zřejmě pumpky tlačily až moc na rozkrok, takže se můžeme oddávat mnohem novější, větší a lepší verzi.

Na první pohled vypadá World Racing 2 celkem zajímavě. 90 automobilů od různých známých automobilek jako je Lotus, Volkswagen, Mercedes, Alfa Romeo nebo Škodovka. V jejich repertoáru pak najdeme jak staré klasiky, moderní vozidla, tak i všemožné speciály a vysněné studie. Pokud vám ale ani to nestačí, můžete využít možnosti dnes tolik populárního tuningu. Vozidla jsou v rámci možností zdemolovatelná, ale o úrovni ála TOCA si můžeme nechat zdát vlhké sny. S naleštěnými krasavci se postupně vydovádíte v šesti rozličných prostředích, rozesetých kolem celého světa. Buď s absolutní volností pohybu v režimu Free Ride, či skočíte po absolvování úvodních testů do kariéry. Po proklikání se nepřehledným menu, které je jistě náborovým IQ testem do Bundeswehru, se můžete zapojit do odemknutých závodů. Těch je ve hře několik. Jezdíte na čas zadané úseky, bojujete s oponenty o prvenství nebo projíždíte po mapě rozházenými checkpointy. Za pokoření misí pak dostáváte tzv. Speedbucks, které jsou stejně tvrdou měnou jako kdysi západní marka. Všechno se točí právě kolem nich. Chcete nějaké nové tunidlo? Musíte zaplatit. Chcete si otevřít tratě do volné jízdy? Zaplaťte. Nic ještě není ztraceno. Jenže s prvním usednutím za volant je hned jasné, kde autoři z NDR udělali chybu.

Láska hory přenáší

Již od začátku je patrná láska k herní branži a všem závodním legendám, které kdysi kolovaly po hadrdiscích našich 486ek a dodnes je můžete najít na automatech v zaplivaných italských hernách. Možná právě proto vnukli autoři hře retro look, kdy modely aut kolem mají polygon maximálně dva a všechno je kostrbaté, rozplizlé a mdlé. Vůz váš a vašich soupeřů, je na tom o něco lépe, ale ani ty nejlepší nedosahují kvalit konkurence. Rozhodně pak nekoukejte na kolem se povalující screenshoty, které jednoznačně nereflektují konečný stav na PlayStation 2! Lokace, byť rozlehlé podobně jako v předchozím dílu, jsou obdařeny anglickým počasím i na takových exotických místech jako je Miami nebo Itálie, takže přes mlhu se nemůžete kochat vymodelovanými scenériemi – ostatně ony stejně moc na kochání nejsou. Nejvíce pak překvapí, když v pozadí doskočí pyramida, hora nebo nějaká zřícenina. Vrcholem pak je svižné spadnutí frameratu nejen při vracečkách, ačkoliv se ve vašem okolí nic zajímavého, okulahodivého neděje. Autoři se snažili. Tratě plné křovisek, skalisek, ve větru kymácejících se palmisek, a města tvoří domy a mrakodrapy. Jenže co je to platné, když všechno vypadá naprosto uboze, což bude ještě více umocněno tím, pokud si aplikujete resuscitaci v podobě Burnouta nebo jiné oblíbené zapářky. Kapitolou samo pro sebe je ovládání a fyzikální engine. Nejen že jsou všechna vozidla obdařena brzdícím systémem kosmického věku, který jistě unikl z laboratoří BMW, ale i ve vysokých rychlostech se s nimi dají dělat takové kejkle, že urvat auto do hodinek, by nedokázal ani ten nejpečlivější Švýcar.

Zvuky jako puky

O hudební doprovod se nám musel postarat snad samotný Helmut Schweinhund und Die Ubermelodiesingengruppe. V repertoáru tak můžete najít všechny jejich nejslavnější fláky, které rozpalují mladé bujaré dívčiny na každém ročníku Octoberbeerfestu. Bohužel si tedy dokážete domyslet, jak celkově hudba dopadla. Horkou jehlou spíchlá témata, která mají zastupovat snad všechny žánry od etnického popíku, přes rock, k elektrice a hip hopu. Fanoušek každého ze žánrů bude jistě pěkně nakrknut. Hudba ale plní svojí úlohu dokonale, protože vás nutí před Muzikantenbande ujet jak to jen jde, leč hoši jsou o poznání rychlejší než vaše vyleštěná R32ka. Podobně je na tom i zvuk motorů, které se snad dělaly tím, co bylo zrovna po ruce. Proto není divu, že nabušený Touareg V10 zní jako vibrátor v plechovce od Pepsi.
Pokud vás chytne opravdu nutkavý pocit okusit něco echt německého, vezměte za vděk bohatým programem našich televizí. Dobrodružství obtloustlého detektiva nebo vyšlechtěného policejního vlčáka jsou zdraví mnohem méně škodlivé, než World Racing 2 ve své playstationé inkarnaci. Odpudivé, zastaralé zpracování se mísí s nízkou hratelností a v našem dobrém vkusu dělá stejné díry jako letci Luftwaffe. Kladně tak hodnotíme dobrý záměr, který zřejmě na začátku všeho byl, a přítomnost Škodovky. Kam se poděla ona pověstná německá preciznost?