Watchmen: The End is Nigh Part 2

Většinou když vyjde hra podle filmu, připisujeme její nedostatky omezenému rozpočtu a časovému tlaku ze strany filmové premiéry. Když však film už dávno všemi kiny proběhl a jeho herní doprovod je víceméně zapomenut, mají vývojáři spoustu času a teoreticky i financí na tvorbu pokračování. Druhý díl watchmenovského seriálu o potírání zločinu by proto mohl být lepší, hezčí a hlavně zábavnější... Není.

Do bordelu a ještě dál

Jistý pokles zájmu o celé watchmenovské univerzum, který se nutně po vyšumění filmu musel dostavit, se vývojáři snaží kompenzovat „pikantnějším“ příběhem. V tom se jednoho dne dostaví Rorschach do Nite Owlova podzemí a pustí mu začátek pornofilmu, jehož hlavní star je zdánlivě nedospělá dívčina. I když se podobných zvěrstev dějí ve městě spousty, tentokrát se naši hrdinové rozhodnou jednat a vyrážejí dívku zachránit ze spárů pornograficko-sadomasochistického průmyslu. Jako hráči proto budete vystaveni návštěvě striptýzového baru a v závěru poslední kapitoly také obrovskému sado-maso panství.

Bohužel, i když má herní prostředí jakýsi potenciál zaujmout dospělé herní publikum a hra se touto orientací na dospěláky přímo honosí, její zpracování tomu neodpovídá. Striptýzový brloh je k nerozeznání od jakéhokoliv jiného klubu a jeho zaměstnankyně oblečené téměř do společnosti. Co však zamrzí každého hráče nehledě na věk, je způsob, jakým je herní prostředí dotaženo na dno level-designu. Chodby jsou prázdné a nesmyslně široké. Vybavení místností nebo „tanečních“ sálů mizivé a plakáty na zdech nevýrazné.

Recyklace, kam jen oko dohlédne

Situace se nelepší ani při postupu do dalších kapitol (celkem tři), v nichž se podíváte do ulic plných běsnícího gangu a následně do již zmiňovaného sado-maso panství. Ať už se pohybujete městskou zástavbou, nebo místnostmi plnými krvavých kreseb, neustále máte pocit, že už jste to všechno viděli. Za necelé tři hodiny hrací doby se hra dokáže nejmíň třikrát zrecyklovat a nabalit na vaše oči tolik levných pokusů o vytvoření atmosféry, kolik si jich jen dovedete představit.

Kapitolou sami o sobě jsou nepřátelé, jichž si autoři pro každou kapitolu připravili dva až tři modely. Mezitím, co na začátku smočíte své ruce v krvi machrů s afry, dlouhými vlasy a slunečními brýlemi, kteří jsou si podobní jako vejce vejci (pouze letmé obměny v oblečení), na ulici se dvoumodelová situace opakuje s „vandaly“. Sado-maso panství má jistou nechutnou výhodu v modelu obrovských tlouštíků navlečených v kůži – kdykoliv jim bouchnete do břicha, vydají krásný pištivý zvuk.

Sejmi je všechny

Situace není tak zlá úplně vždy – občas se ještě stupňuje. Obzvláště když se najde kousek lokace, v němž se skutečně něco nachází, a vy přinutíte umělou inteligenci, aby se s tím vypořádala. Nepřátelé se zasekávají do stolů, židliček a do všeho možného. Často od nich stojíte pár metrů a oni než aby se za vámi rozběhli po trochu složitější trase, si raději počkají, až je vyprovokujete (hra vás nepustí dál, dokud nejsou všichni mrtví).Vedle nepřátel stojí za zmínku i inteligence vašeho parťáka, který je sice nesmrtelný, ale jakmile dostane menší nakládačku, začne na všechny strany vyřvávat, že by uvítal vaši pomoc a na boj víceméně rezignuje. Pokud tedy mermomocí chcete hru hrát, v nejlepším případě s živým spolubojovníkem.

Na výběr máte, stejně jako minule, ze dvou Strážců (Nite Owla a Rorschacha), kteří se liší bojovými styly a různými speciálními schopnostmi. Proti prvnímu dílu už je však mají všechny odblokované hned na začátku. Jakýkoliv pocit odměňování je proto pryč.

Posbírat zuby a domů!

Bojovat se dá také za pomoci nejrůznějších předmětů, jako jsou zapálené tyče, palcáty či rozbité lahve, ale pouze z rukou nepřátel. Ať už se na zemi válí, co chce, můžete si být jisti, že pokud to před vámi neměl v pazourách váš oponent, neseberete to. Obzvláště v případě všude se povalujících lahví to přímo bije do očí. Často se také může stát, že takovým palcátem dostanete ránu a ta vás pošle pod drn. V takovýchto případech se spoléháte pouze na check-pointový systém, který kvalitativně nevybočuje ze zbytku hry a neukládá tak často, abyste nemuseli zatínat dlaně v pěst.

Vinou kombinace všech výše zmíněných nedostatků si během pár minut připadáte, jako byste se zasekli na jednom místě a neustále se vraceli zpět. Prostředí se opakuje stejně jako nepřátelé, komba jsou všechna již odemknutá a prakticky nic vás nenutí ve hře pokračovat. I pouhé tři hodiny hraní se pro vás můžou stát frustrujícím a nudným zážitkem, za který se nevyplatí dát ani těch třináct euro, co hra stojí.