Warhammer 40 000: Space Marine

Série Warhammer má svůj krvavý, masitý a mozkovyhřezávající styl. Je temná, brutální a heroická. Prostě, má koule. Velké, chlupaté a obrněné. A to platí o Warhammeru jak ve fantasy, tak ve sci-fi mutaci.

A série, která má ve jménu navíc číslovku s čtyřmi nulami, je ta sci-fi. V ní vystupují vesmírní mariňáci, kteří jsou takoví macho řízci, že by si mohli pěstovat vetřelce jako domácí mazlíčky a Superman by byl vyhozen z jejich týmu pro tělesnou neduživost. Jsou silní, agresivní, oddaní a evidentně populární. Ostatně, jak si neoblíbit někoho, kdo má ve výzbroji meč zkřížený s motorovou pilou?

Všechno to začalo na nádherně vyhlížejících stolních hrách, přešlo to na strategické počítačové řežby, pak do knih a dokonce i filmu – a zase zpátky na počítač, kde se mezitím tahové gamesy změnily v ryčné RTS a občas taky v ryzí akci. Jako třeba u Space Marines.

Jsem vesmírný mariňák – kdo je víc

Space Marine je hra, ze které testosteron jen prýští. Všichni jsou tak tři metry vysocí, obrněnější než tank a totální borci ochotní kdykoliv položit život za svého císaře. K čemuž ostatně hra nabádá i vás, když vás během nahrávání zahrnuje poučkami ve stylu „žijte a zemřete za císaře“, „zabíjej, dokud jsi naživu“, „když jsi ochoten pro vlast pracovat, musíš pro ní být ochoten i zemřít“ a tak dále. Rozhodně se musí nechat, že hra má jak přepjatou pompéznost známou z populárních knih a games, tak jejich vizuální styl... a dokonce i docela snesitelný příběh, dobře ukrytý v masivní holomajzně.

Proti hrdinům stojí orkové, kteří jsou sice odporní a slabší, ale zato jich je hodně. Ale jelikož jsou hrdinové tvrdší než Chuck Norris v karbonitu, tak se ani nepočítá, že by dělali něco tak komického a ponižujícího, jako že by se kryli. Žádné takové slabošské triky. Přímo proti nepříteli a rubat a rubat.

Ano, Space Marine je lineární řežba. Ani se netváří, že byste se mohli nějak rozhodovat, jak postupovat. K cíli vede jedna jediná, úzká a pevně ohrazená cesta, a jediné, v čem máte na výběr, je, jestli budete zelené útočníky porcovat svým rotomečem, nebo je střílet. Což tedy není nic moc výběr – pokud jsou daleko, tak je střílíte, jak se přiblíží, je na čase popadnou meč a kuchat a kuchat.

A klobouk dolů, masakry jsou velmi uspokojivé. Jak rudé exploze, když si soupeři zahrají „berany, berany, duc“ s vámi vystřelenou kulkou, tak krvavé gejzíry, když se vaše příruční pila prořezává orčím tělem. Rudá mlha se vznáší všude kolem vás.

I s pár bouchačkami dokážete solidní divadélko, ale v průběhu hry nacházíte další zbraně (snajperskou pušku, obří kladivo), a s každou nalezenou zbraní je zase masakr o něco zábavnější. A ještě navíc se vám s každým zabitým protivníkem (takže velmi rychle) plní ukazatel, který vám umožní používat různé speciální triky. Třeba na moment zpomalit čas a využít své odstřelovačské schopnosti. Nebo se s ještě větší demoliční silou vrhnout vstříc hordám protivníků.

...celej den na jatkách makal jsem...

Co to protahovat, masakry jsou zábavné, jenže ono i to masakrování časem omrzí. Je to pořád to samé, stále dokola. I když fandové hry mohou obdivovat typické futurogotické stavby, tak ani warhammerovská architektura nezastře fakt, že hra je asi tak pestrá, jako stále stejné výkřiky vašich protivníků. Jdete uličkou, vyřítí se orkové, pozabíjíte orky, jdete dál uličkou. Opakujte až do padnutí.

I náplň hry je obvykle dost fádní – dojdi někam a postřílej všechno, co se kolem motá. Je to škoda, protože některé mise mají docela dobrý nápad. Třeba hned na začátku „podminujete“ mohutnou střelu do obří zbraně a pak jí sledujete a sichrujete se, aby dorazila tam, kam má. Což by mohlo být zajímavé – ale není. Prostě jen jdete chodbami, jednou postrčíte střelu zpátky na pás a je konec. Stejně tak souboj na obřím vlaku. Je to prostě jen další těsný koridor.

Protivníci jsou sice celkem másla, ale jak jsou jich davy a praží to do vás ze všech stran, bude vám čára života mizet tak rychle, jako byste si od ní chtěli půjčit peníze. A schovávat se moc nejde. Na krytí se nehraje, vzpomínáte si? Takže vám nezbude nic jiného, než zkusit najít nějaký klidný kout a chvilku se vzpamatovávat... nebo se spolehnout na léčení. To je tu celkem zábavně řešené. Musíte nejprve jednoho protivníka trochu naťuknout... a když se bude motat, tak ho brutálně dorazit (motorovka do břicha dělá divy). Když se vám to podaří, hned se vám doplní větší část ztraceného zdraví. Hotová Nemocnice na kraji města.

Space Marine je dost rozporuplná hra. Z jedné strany nabízí autentickou atmosféru světa Warhammeru a velmi uspokojivé bojové scény, na druhou stranu je to pořád to samé a nejsem si jistý, jak dlouho vás to vydrží bavit. Navíc se celá hra odehrává na jedné tovární planetě, takže ani prostředí není z nejpestřejších. I když musíme hře uznat, že je správně megalomanská. Všechno je tu velké. Opravdu velké. Ve většině místností by mohla Godzilla cvičit na trampolíně. Ano, je tu poměrně slušný multiplayer, kdy jde hrát s kolegy po boku, ale ten je dneska už skoro u všeho. Takže slušná šestka... ale pokud jste fanatici do světa Warhammeru, tak si klidně jeden bod přidejte. Nebo si hoďte kostkou.