Warhammer 40,000: Inquisitor - Martyr Recenze Warhammer 40,000: Inquisitor - Martyr

Warhammer 40,000: Inquisitor - Martyr

Adam Zámečník

Adam Zámečník

28. 6. 2018 14:40
Reklama

Posledních několik let mají fanoušci světa Warhammer opravdu žně. Krom úspěšných strategií série Total War a multiplayerové řežby Vermintide se fanoušci dočkali dalšího přídavku do sci-fi univerza Warhammer 40K jménem Warhammer 40K Inquisitor: Martyr. Jak se s tímto bohatým vesmírem tedy vývojáři z maďarských Neocore Games poprali?

ŠPANĚLSKÁ INKVIZICE

Zatímco stolní hra Inquisitor byla založena na principech RPG a hře za inkvizitora s jeho rozličnou družinou, její videoherní adaptace vše o poznání zjednodušila. Namísto velké družiny podivínů z Lidského císařství je hráči dán do rukou sám inkvizitor. Důraz na opatrný postup temným světem rovněž zmizel, místo toho je Martyr veskrze tradičním akční RPG a la Diablo. Zůstal ale charakteristický svět plný násilí, kde neexistuje dobrá strana a spravedlnost nahradila hrubá síla. Pokud něco této hře opravdu jde, tak to je vykreslení vesmírného sektoru Caligari jako zlovolné pustiny plné démonů Chaosu a rozkládajících se měst. Nikoho proto nepřekvapí, že je právě na vašem hrdinovi tento sektor řádně očistit ve jménu samotného Císaře. A o pokojnou misii rozhodně nepůjde.

Martyr si na hluboký příběh plný dilemat nehraje, dialogy mezi postavami jsou správně béčkové a každý z inkvizitorů řádně fanatický.

Přestože by slovo inkvizitor možná naznačovalo, že tempo hry bude oproti jiným titulům pozvolnější, o akci opravdu není nouze. Původní vyšetřování podivného korábu se velmi rychle zvrhne v čistku celého sektoru, ať už jde o zkorumpované legie Chaosu nebo povstalce. Martyr si na hluboký příběh plný dilemat nehraje, dialogy mezi postavami jsou správně béčkové a každý z inkvizitorů řádně fanatický. Na dlouhé hovory ostatně není čas, když celý vesmír podléhá nekalé korupci.

ARZENÁL

Podobně jako v jiných Diablovkách má hráč na výběr z několika postav za kterou se proseká démony Chaosu. Krom typického vesmírného mariňáka lze hrát i za psykera, čaroděje využívajícího temných sil Warpu, a za vražedkyni z řad tajných služeb Císařství. Krom rozsáhlého stromu dovedností každá postava disponuje jinými schopnostmi a speciální zbrojí. Zatímco takový mariňák dokáže pomocí jetpacku neúprosně drtit pohůnky Chaosu jak pomocí zbraní, tak svého brnění, hra za vražedkyni spočívá ve využití maskovacích technologií a útoky zezadu. Nelze však hovořit o stealth prvcích, prim tu hraje především přímočará akce. Výjimkou proto zůstává hra za psykera, kde se musí hlídat využití warpové magie, která společně s útoky způsobuje nebezpečné anomálie. Strom dovedností však neodemyká nové schopnosti, nýbrž je jen dále vylepšuje. Martyr totiž klade důraz na druhy zbraně a speciální útoky, které lze provést s jednotlivými zbraněmi. Přestože si hráč na začátku hry vybere specializaci svého inkvizitora, ať už to je vražedkyně s jehlovými meči nebo mariňák s plazmovou puškou, vše lze rychle změnit vystřídáním zbraní.

Právě různorodost arzenálu udržuje boj zábavným. Jednotlivé typy zbraní jako takové totiž nabízí pouze dva druhy útoku a dva ničivé speciální útoky. Je jedno, jestli jde o plamenomet, ikonický „chainsword“ či odstřelovací pušku, po chvíli vás přestanou bavit. O speciálních útocích řeč ani být nemůže, vyjma psykerových „kouzel“ a efektního teleportu vražedkyně. Zbylé útoky totiž lze popsat jako krátkou dávku nebo dlouhou dávku z pušky, či menší a větší útok na blízko. S dalšími úrovněmi naštěstí hráč odemyká nové třídy zbraní, kterými může dále drtit hordy nepřátel. Pokud se něco v Martyru povedlo, tak to je boje s masami příšer. I základní útoky dokáží s nepřáteli nadělat paseku, a po chvíli začnete počítat zabité nepřátele v řádech tisíců. Střelbu z těžkých kulometů nebo plamenometu provází efektní výbuchy a výživné detaily explodujících démonů.

VÁLKA V ZÁKOPECH

Problém však nastane ve chvíli, kdy řadová monstra vystřídají elitní jednotky a bossové. Zde si lze poprvé pořádně všimnout nedostatku speciálních schopností, které by pomohli v bojích se silnějšími soky. Takové souboje se velmi rychle mění v nudné uždibování dlouhého políčka životu protivníka. Vývojáři zmiňovaná taktičnost se rovněž někde zapomněla. Vyjma speciálních schopností zbroje lze i využít systém krytí, který bohužel přináší více škody nežli užitku. Přestože ve většině případů nepotřebuje kryt ani slabší psyker či vražedkyně, v soubojích s bossy jsou nutností. Toto by nebyl problém, kdyby vás hra nezavalila hordami nepřátel, které nejde efektivně zneškodnit, a navíc vás často zasáhnou i v úkrytu. Vrcholem frustrace však je systém „suppressionu“, debuffu, jež se pomalu načítá při vřavě mimo úkryt. I ten sebedrsnější mariňák se pod náporem tlaku dokáže velmi rychle sesypat. Tento debuff by samozřejmě nebyl vůbec špatným prvkem, pokud by fungoval systém krytí a pokud by hráč dostal možnost, jak se z něj rychle dostat. Nyní se několik takových debuffů rovná rychlé smrti.

Warhammer 40,000: Inquisitor - Martyr
i Zdroj: Hrej.cz

Stejně iritující je i způsob, kterým hra znepříjemňuje hru s dalekonosnými zbraněmi. Zatímco u takového meče nejsou záplavy škodné veliký problém, s jakoukoli střelnou zbraní se boj s legiemi Chaosu zvrhá ve frustrující zážitek. Samozřejmě, hráčova postava má s sebou vždy dva různé typy zbraní, v ideálním případě by tudíž stačilo vystřídat zbraň a s démony by byl amen. Problém bohužel je, že toto je chyba zpracování střelby jako takové, kdy nelze plošně útočit na místo s nepřáteli. Ve výsledku vás nejenom trefí, přestože jste v úkrytu, ale zároveň se pomalu nestihnete efektivně strefit do shluku monster.

Po úvodní hodině se sice hráč může vydat plnit mise na různých vesmírných stanicích a planetách v sektoru Caligari, přílišného rozdílu mezi úkoly si ale nevšimne.

Namísto slibovaného systému procedurálně generovaných misí, který by hráčům nabídl "nekonečnou hratelnost", se rovněž dostavilo hořké a repetitivní zklamání. Většinou nezajímavé příběhové mise jsou vrcholem originality v porovnání s vedlejšími úkoly. Po úvodní hodině se sice hráč může vydat plnit mise na různých vesmírných stanicích a planetách v sektoru Caligari, přílišného rozdílu mezi úkoly si ale nevšimne. Tomuto nepomáhá ani využití procedurální generace v mapách vedlejších misí, kde se po chvíli opakují ty samé chodby vesmírných korábů a ty samé pustiny. Nudné vedlejší mise by ale rozhodně nebyly takovým problémem, kdyby vás Martyr nenutil do jejich plnění. Levelling a odemykání nových tříd zbraní zde totiž v pozdějších částech hry trvá opravdu dlouho.

A?

Chvílemi si nelze nepomyslet, že velké ambice vývojářů z Neocore Games byly spíše na škodu. Bohaté reálie světa Warhammer 40K tu sráží k zemi procedurálně generované mapy. Efektní boj zabředává do frustrace s pokusy o větší taktičnost. Třídní systém sice slibuje odlišnou hratelnost a systém speciální výbavy, většinu času však postačí základní útok. Výjimkou zůstává kooperativní režim, kde lze zkombinovat speciální schopnosti jednotlivých tříd při postupu obtížnými pasážemi.

Warhammer 40,000: Inquisitor - Martyr
Xbox Xbox One
Windows PC
Apple Mac
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Jako jednoduchá Diablovka Martyr baví. Bohužel chce být mnohem víc a selhává.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama