Vyzkoušeli jsme Xbox Cloud Gaming na Samsung QLED televizi - blíží se budoucnost hraní bez konzolí?
Přelomové technologie cloudového hraní přestávají být doménou fajnšmekrů a šíří se i na naprosto casual zařízení včetně televizí. Jak se hraje bez fyzické konzole s nativně podporovanou televizí Samsung?
Cloudové hraní už dávno není převratnou novinkou nebo malebnou písní budoucnosti. Alespoň z hlediska nabídky služeb. Před pár týdny jsme se sice dozvěděli, že do křemíkového nebe odejde ambiciózní Stadia, možnost hrát jen za pravidelný poplatek a s internetovým připojením ale stále nabízí celá řada jiných firem. Jedním z nejprogresivnějších průkopníků tohoto odvětví je rozhodně Microsoft se svým Xboxem a potažmo Xbox Cloud Gamingem. Ten původně mířil hlavně na mobilní platformy, kde už jsme cloudové hraní v minulosti zkoušeli.
Project xCloud - dojmy z hraní
Když před téměř dvěma lety oznámil Microsoft své plány na spuštění cloudové platformy xCloud, znělo to téměř bláhově.…
Od letošního roku nicméně nabídku nativního streamování rozšířil i do segmentu televizí. Vzniká tak na první pohled logická a zároveň velmi atraktivní nabídka. Místo nutnosti pořizovat k nákladné televizi ještě podobně nákladnou krabičku s herním hardwarem stačí objednat výrazně levnější ovladač, v menu pohodlně kliknout na ikonku, zaplatit členství v Game Pass Ultimate a už si jen užívat. Ideální pro casual hráče, kteří nechtějí pořizovat vlastní Xbox, případně i pro majitele PlayStationu, kteří jen chtějí lacino vyzkoušet zboží od konkurence (televize nativně podporuje i DualSense a DualShocky).
Mně už nějaký ten pátek obývák zdobí vypůjčený model chytré televize od Samsungu z aktuálních generací, konkrétně 55” QLED s označením QE55QN85BAT. Kromě zmíněného Cloudu jsem samozřejmě vyzkoušel i klasické konzolové hraní na obou platformách a televizi zatížily všechny úkony hlavního obývákového zobrazovacího zařízení včetně streamovacích služeb. Jde o budoucnost televizního hraní?
VÍTEJ DOMA
Nejprve pár slov k televizi jako takové. Testovaná pětapadasátipalcová QLED je klasickým zástupcem vyšší třídy (30 tisíc) chytrých televizí s tenkým a prémiovým tělem. Oporu zajišťuje stabilní a brutálně těžká noha, umístěná uprostřed, což bude vyhovovat majitelům menších televizních stolků. Obecně působí stavba velmi robustně a stabilně. Designově jde o velmi čistou záležitost s tenoučkými rámečky bez zbytečných kosmetických doplňků.
Zobrazovací zařízení odpovídá třídě a ceně. Nabízí výbornou ostrost, solidní pozorovací úhly a naprosto dostatečný jas. Do hlubší analýzy kvality obrazu a případných technologických nedostatků nebo naopak vychytávek se bohužel z pozice herně zaměřeného člověka pouštět nebudu. Technicky mi ale obrazovka přijde naprosto dostatečná a odpovídající současnosti. Pojďme si raději hrát.
MRAKY ZAS O NĚCO BLÍŽE
V minulosti jsem na starším a levnějším smart modelu konkurenčního LG zkoušel nabídku jakési služby, která měla také ambice nabízet streamované hraní a dokonce k využití nepotřebovala ovladač. Stačilo připojit chytrý telefon, který analogy a tlačítka suploval na dotykové obrazovce. V praxi bylo ale hraní (tuším Hitman: Absolution) úplně katastrofickým zážitkem v odporné kvalitě a zhruba pěti snímcích za sekundu s téměř vteřinovým zpožděním odezvy.
Dnes už jsou celkem logicky technologie jinde. K televizi lze velmi jednoduše přes Bluetooth připojit ovladač (v mém případě ten od Xbox Series) a přihlásit se do účtu s předplatným, čímž se okamžitě zpřístupní knihovna Xboxového cloudu. Ta už dnes nabízí dost pestrou a bohatou nabídku her včetně těch, po kterých asi zájemci sáhnou nejčastěji. Není problém hrát Fortnite, poslední díly Forza Horizon, Halo Infinite, Grounded, Rainbow Six: Siege nebo třeba i žhavou novinku Scorn. Zavzpomínat můžete i na hry z předchozích generací konzolí, což je fajn bonus a je příjemné vidět, že Microsoft do nabídky pumpuje nový a nový obsah.
Na první dobrou mě velmi mile překvapilo, jak rychle se hry spouští. Už je to docela dlouho, co jsem cloudové hraní Xboxu zkoušel na mobilech, ale tam bylo čekání na spuštění libovolného titulu citelné. Tady i kolosy jako je Forza Horizon nebo Flight Simulator startují téměř okamžitě. Možná je na místě upřesnit, že jsem funkce zkoušel na 110 megabitovém kabelovém připojení, pro hraní přes cloud bych tedy měl mít slušné podmínky.
Během samotného hraní u cloudového hraní lze hodnotit dva naprosto stěžejní prvky. Kvalitu obrazu a latence ovládání. Zůstaňme ještě na moment u pozitiv a podívejme se na druhý zmíněný prvek. Opět srovnávám s notně starší zkušeností a opět jsem velmi příjemně překvapen tím, jak hbitá je odezva na ovladač. Zatímco dříve mi třeba závodní hry přišly nehratelné, tentokrát jsem při ježdění ve Forze Horizon neměl prakticky žádný problém, a i když občas jistou úskočnost streamu vnímáte, nebyl bych téměř schopen poznat, že nehraju na klasické konzoli připojené přes kabel. Tedy… kdyby tu nebyl ten druhý zmíněný aspekt.
Kvalita obrazu je totiž pořád největší bolístkou streamu. Obraz už je celkem slušně plynulý a zbytečně se nezadrhává a nesype, běží tedy stabilně. Celkovému dojmu ale paradoxně dost ubližuje kvalita televize jako takové. To, co se schová na kapesním displeji telefonu, je s každým palcem navíc mnohem citelnější. Na rozměrné 55” 4K obrazovce prostě streamovaný Full HD obraz u dynamických her nevypadá vůbec hezky. Zmíněný Horizon je tak rozmazaným, zrnitým bordelem, který překousnou jen otrlejší.
Závodění nebo střílení bych tak nedoporučil ani opravdu casual nebo nenáročným hráčům. To ale neznamená, že bych tento prodejní bod televizí Samsungu automaticky házel do koše. Síla takového cloudového hraní totiž podle mě tkví v jiných titulech. Vezměme si třeba takový Unpacking. Malebná pixelartová grafika a statické obrazovky spolknou jakékoliv technické nedostatky a cloud vedle necloudu byste od sebe prostě nerozpoznali. Technologie je tedy optimální volbou pro hráče, kteří se chtějí ve volném čase věnovat menším kurátorsky vybraným titulům z knihovny. Nebo třeba grand strategiím, jako jsou Crusader Kings 3, když překousnete o něco zubatější mapu a topornější ovládání gamepadem.
Tohle je pro mě pořád malý technologický zázrak
Výše zmíněné má ale jednu velkou výjimkou. Nemůžu si pomoct, ale když jsem skrz televizní aplikaci zapnul Microsoft Flight Simulator, za minutku už rejdil po mapě světa a za další minutku už letěl vstříc virtuálním Jizerským horám, něco ve mně změklo a najednou mi nevadil ani rozmazanější obraz. Tohle je pro mě pořád malý technologický zázrak.
Aplikace je jinak responzivní, nepadá a funguje obstojně i při delších herních relacích. V podstatě vše je závislé na stabilitě a rychlosti internetového připojení. Samotné rozhraní je velmi jednoduché a účelné. Stojí v podstatě jen na možnosti vybírat dlaždice s hrami, v případě zájmu si přečíst podrobnosti a rovnou jedním kliknutím spustit. Samozřejmostí je v takovém případě plná cloudová synchronizace uložených her. V katalozích můžete různým způsobem filtrovat a řadit, případně i heslovitě vyhledávat. Možnosti nastavení jsou velmi omezené, pro větší pohodlí lze zapínat třeba režimy vyššího kontrastu. Trochu mi chybí možnost otestovat internetové připojení, která by vracela zpětnou vazbu o předpokládané kvalitě a současném stavu.
Trochu zvláštní je správa sociálních prvků. Ta je přístupná pouze přímo ze hry, kde se xboxovým tlačítkem dostanete do podmenu online přátel, pozvánek do party a správy nebo sledování postupu v achievementech. Přímo v základním menu všechny tyto prvky chybí, nebo se mi je alespoň nepovedlo najít, slouží tak vyloženě jen k výběru dostupných titulů. Možná jde o designový záměr, možná si tak tvůrci ulehčili cestu. U klasického Xboxu ale samozřejmě tyto možnosti dostupné jsou. Hloubější správu svého uživatelského účtu a katalogu pak celkem logicky nečekejte. O tu se můžete postarat v mobilních nebo počítačových aplikacích, a nejlépe pak v menu skutečné konzole.
SYSTÉMOVÁ CHYBKA
Zmiňoval jsem, že jsme v domácnosti televizi velmi intenzivně využili na všechny klasické televizní úkony. Používání streamovacích služeb je klasicky pohodlné, byť je jejich instalace trochu neintuitivní. A to souvisí s mou největší výtkou směrem k přístroji. Uživatelské rozhraní má prostě k dokonalosti daleko. Jednak už od prvního spuštění funguje nepříjemně pomalu a kouše se, nebo rovnou úplně zamrzá. Zároveň je ale velmi nepřehledné a třeba po instalaci HBO Max se aplikace automaticky nepřesunula na dashboard, což znamená, že jsem ji musel podruhé lovit v hlubinách obchodu. Možnost připnutí tu sice je, ale to by podle mě mělo být naprosto automatickou záležitostí. To je podle mě největší a při pořizovací ceně dost mrzutou chybkou na jinak skvělé televizi.
Využití pro klasické konzolové hraní je úplně bezproblémové
Poslední výtkou by mohla být jen drobnost. Televize nabízí jakýsi chytrý režim hlasitosti, který by měl automaticky upravovat volume podle toho, co se zrovna v místnosti děje. Není ale příliš transparentní jak, a v několika případech se nám stalo, že televize zuřivě měnila hlasitost nehledě na to, jak jsme ji měnili klasicky ovladačem.
Ten je mimochodem kompaktní, designově zdařilý a chytře využívá minimalistického rozvržení tlačítek. Vyloženě mě baví solární panel na zadní straně, který by měl údajně nabíjet akumulátor (který lze jinak ještě pumpovat přes USB-C, zapomeňte na přiblblé tužkovky). Nedokážu posoudit, nakolik skutečně prodlužuje životnost nabití. Během testování nabíjení potřeba nebylo, ale kdyby se ovladač za tu dobu vyčerpat stihl, asi bych byl hodně nepříjemně překvapen. Jako detail a hezký nápad ale ovladač sbírá plusové bodíky. Jen škoda, že chybí možnost pohybového ovládání ve stylu konkurenčního Magic Remote.
Využití pro klasické konzolové hraní je úplně bezproblémové. K dispozici máte čtyři vstupy HDMI, televize navíc podporuje vysokou obnovovací frekvenci 120Hz při maximálním rozlišení a obraz je krásně plynulý a čistý. Jen při zapínání a vypínání pomocí dálkového ovladače se umí trochu pobláznit nepříliš intuitivní funkce automatického zapnutí konzole. Občas tak mírně chaoticky vypínáte a zapínáte přístroje, nebo naopak zjistíte, že vám při sledování televize už nějakou dobu ve stolku běží i Xbox.
Pokud v současnosti přemýšlíte nad pořízením nového televizního zařízení, můžete současnou generaci QLED Samsungů směle zařadit do seznamu kandidátů. Hardcore hráči sice nativní Cloudovou aplikaci neocení, ledaže by sháněli druhou televizi třeba do ložnice, kde by čas od času zapli nějaký menší titul bez nutnosti přenášet hlavní Series (Xbox Series dodnes nepodporují zrcadlení přes počítačovou aplikaci, na rozdíl od One). Příležitostní hráči pak dostanou skutečný herní Netflix úplně v pohodě využitelný pro vhodné žánry a typy her.
Cloudové hraní už není ani na televizích vyloženým výhledem do budoucnosti. Na dynamičtější hry postavené na grafických orgiích a rychlých reakcích to stále není, starší, pomalejší nebo nezávislou tvorbu si ale užijete i bez nutnosti pořízení konzole. A navrch dostanete prémiový televizor, který chybuje jen nedotaženým systémem.
Doufejme, že se nativní nabídka brzy rozšíří i ke konkurenci a stane se standardem.
