Výroční edice Another World
Fakt, že se setkáváme s další edicí patnáct let staré klasiky, je zároveň zjevením i sirénou znepokojení. Na mysl se vtírají otázky: proč se přepracování dočkala ze záplavy amigáckých skákaček právě Another World? Proč hratelnost zůstává téměř nezměněna? Nevrhá zastaralá polygonová animace špatné světlo na možnosti současných her? Kdo na tom vydělá – a kolik na tom vydělá? Na všechny se pokusí odpovědět tato recenze.
Důvod k přepracování je snadno obhajitelný z hlediska historie. Another World patřil na začátku devadesátých let minulého století k vlajkovým hrám francouzské digitální nové vlny, která se vyznačovala stylovou grafickou prezentací a vyvoláním kvalitního efektu jsem-uvnitř. Francie produkovala vizuálně strhující hry prakticky až do začátku nového tisíciletí, kdy unikátní osobitost nahradily více středoproudé tituly se stále výrazným a nezaměnitelným rukopisem francouzských vývojářů jako David Cage nebo Raph Colantonio.
Problém Another World, na který často upozorňovaly i dobové recenze, spočíval v nutnosti naučit se v jednotlivých obrazovkách přesné kroky a umět je vykonat postupným stiskem řady kláves. Chahi měl k takové volbě svůj důvod: příběh byl relativně krátký, a tak nutností vykonávat choreografická cvičení hru natáhl na několik hodin. Jenže jakých několik hodin! Na každém rohu čeká animace nebo interaktivní scéna takového kalibru, že se o hře běžně uvažuje jako o přemostění filmového vyprávění a herních mechanik. A stále to funguje, snad i proto, že současný remake v hratelnosti neprovádí žádné markantní změny: stále místy frustruje až k rozbití klávesnice. Tak to bylo ostatně i v plánu - převést hru s co nejméně zásahy na současné platformy.
Již původní hra měla s omezenými grafickými možnostmi velmi dobrou atmosféru cizího světa plného nebezpečí. Nyní jsou jednotlivá pozadí propracovanější a dodávají detail do míst, kde předtím byla pouze jednolitá barevná plocha.
Hra vám přiblíží dobu před patnácti lety, bezesporu alespoň maličko na vás přenese svůj šarm a zřejmě vás začne enormně bavit. Proč? Když něco pokazíte, budete přesně vědět, kdy jste klávesu zmáčkli špatně a stejně tak budete vědět, že se stačí jen trochu snažit, trénovat, aby to příště vyšlo. Téměř každá obrazovka představuje malou výzvu, která je na hranici proveditelnosti a její překonání odměňuje hráče radostí a touhou vědět, co se v příběhu stane dál. Čím více se budete snažit, tím silnější budete mít pocit, že vám záleží na osudu toho polygonového vědce, jenž náhodou propadl skrz realitu a snaží se pouze přežít, za každou cenu ho budete chtít dostat z nepřátelského světa ven. Po několika hodinách nebo dnech hraní se najednou mix polygonové grafiky, dobré animace, nových pozadí a jednotlivých příběhových složek slije do mocného zážitku a vy budete v jiném světě. Ve Spojených státech se hra jmenuje Out of this World, což je možná lepší přirovnání k tomu, co dokáže.
Hodnotit Another World v kontextu současné herní produkce je čiré bláznovství. Hra vychází jako připomenutí výrazného bodu historie počítačových her a jako taková si zaslouží nehodnotit. Jelikož něco podobného systém Hrej.cz neumožňuje, zkusíme udělit pětku. Ale! Ti, co hru milují, nechť si připočtou tři body. Ti, co se zajímají o historii her, nechť si připočtou dva body. Ti, které grafika odpuzuje a recenze taky: pokračujte, pokračujte dál. A ti, co nepohrdnou trochou old-schoolové hratelnosti, tak pro vás, přátelé, je tu ta pětka.
Verdikt
Velmi silný zážitek, pakliže se oprostíte od nutnosti hrát hry v 3D grafice s pixel shadery 3.0, anebo si prostě chcete zahrát něco pro pamětníky.