Virtua Tennis 2009 Recenze Virtua Tennis 2009

Virtua Tennis 2009

Tomáš Nadrchal

Tomáš Nadrchal

1. 7. 2009 22:40 10
Reklama

Psal se sedmý den měsíce června roku 2009, když Roger Federer na kurtě Philippa Chatriera přepsal historii. Svým vítězstvím na French Open, mezinárodním mistrovství Francie, nejen že vyrovnal Samprasův rekord v počtu získaných grandslamových titulů, díky dokončení kariérního grandslamu udělal také jeden z posledních krůčků k tenisové nesmrtelnosti. Nejen tento fakt, ale i právě probíhající Wimbledon, jehož se z důvodu vleklého zranění kolen neúčastní aktuální světová jednička Rafael Nadal, připoutává k bílému sportu stále víc a víc fanoušků. Do toho všeho přichází Virtua Tennis 2009, čtvrté pokračování téměř legendární série, jež se po celou svou historii pyšnila zejména výtečnou, byť arkádovou hratelností. Jeden by si pomyslel, že lépe si to tvůrci ze Segy snad ani načasovat nemohli…

1. set: Odklon od arkádovosti, 6:3

Hned první krůčky po kurtu přitom dávají poznat, že tentokrát nepůjde pouze o bezhlavé honění soupeře ze strany na stranu co největší silou, naopak. Tytam jsou všudypřítomné rybičky, tenisté v krizových situacích při ranách do protipohybu mnohdy podklouznou, ale když jim k tomu dáte prostor, dovedou vám nevídaně zatopit pod kotlem. Každý tenista přitom má své specifické silné a slabé stránky, jichž je nutné pro úspěch ve výměně patřičně využívat. Úder navíc, stejně jako v reálu, lze zahrát pouze z předem připravené pozice, což si konečně uvědomili i pánové ze Segy. Mnohem větší prostor a důležitost tak dostává práce nohou, což potěší zejména příznivce běhavých tenistů typu Rafaela Nadala.

Fanoušci nejen Andyho Roddicka dále ocení zesílený důraz na význam prvního servisu ve výměně, dát eso se při trošce umu poštěstí v rozumném procentu případů. Zastánci klasického stylu servis-volej mohou také zajásat, razantně vylepšeno bylo zpracování volejů, u nichž konečně nestačí pouze stát do sítě a bušit do tlačítka pro úder, konečně! Exhibice navíc obsahuje možnost hrát tiebreak, k tomu přibyly i vícesetové zápasy. Hra tak dostává zcela nový, mnohem tenisovější ráz, k úplné realitě ale má ještě mnohem daleko. K ovládání si hráči totiž stále vystačí s osvědčenou trojicí kláves – top spin, slice, lob; pojem nevynucené chyby do slovníku nového Virtua Tennisu také nepatří. Výměny tak sice mohou působit efektně, nicméně výsledný dojem z tenisovosti tímto opět trpí.

2. set: Utahaná kariéra, 2:6

Kdybych měl uvést dva důvody, proč jsem strávil tolik času u posledního pokračování Virtua Tennisu, uvedl bych bez dlouhého váhání hratelnost a režim kariéry. Možnost vymazlit si svého borce od nejzapadlejších turnajů až na samou špici žebříčku ATP, porážet hráče světové extratřídy, to vše představovalo nejen pro mne, ale i pro spoustu dalších tenistů-amatérů, skvělou, dlouhotrvající zábavu. Aktuální ročník se na tento úspěch pokouší navázat, a to na první pohled mnohem propracovanějším systémem. Hráč se nejprve musí prokousat na špici amatérského žebříčku čítajících sto míst, až poté se může podívat na profi turnaje, kde může potkat některé ze zhruba dvacítky licencovaných hráčů. Jenomže…

Obtížnost minimálně první polovičky amaterského žebříčku vypadá zhruba tak, že na ukončení výměny stačí jeden, maximálně dva přesně mířené údery. To by nebylo nikterak špatné, ale… Výhra na takto obtížném turnaji vás posune někdy o dvě, většinou pak o pouhopouhé jedno jediné místečko na žebříčku! Představte si, zhruba dvacítka turnajů čítající tři zápasy na dva vítězné gamy proti neznámým, počítačově generovaným soupeřům, kterými JE NUTNÉ se prokousat, aby se hráč dostal na vyšší úroveň, kde se problém opakuje v bledě modrém! Kariéra, na níž by měl aktuální Virtua Tennis stavět, je tak doslova zabita nudou hned v prvních několika hodinách, takto tedy nelze než říct rezolutní a jednoznačné ne!

3. set: Neslavně obrozené minihry, 6:7

Příjemným zpestřením v minulých dílech byly také všemožné arkádovité minihry, jimiž si tenista během kariéry zlepšoval své schopnosti. Mnohdy jsme byli doslova uchváceni jejich různorodostí a zábavností, takže se nedalo netěšit na to, co si pro nás tvůrci nachystali tentokrát. Bohužel, krom několika mála novot se jedná o prachsprostou recyklaci starých nápadů, mnohdy dokonce nepovedenou. Kupříkladu populární servis-bowling byl doslova zazděn odpudivými bugy, kdy se kuželky sice rozletí do všech koutů dvorce, ale do scorekarty se jich započítá pouhých 8 či 9.

Z nově příchozích upoutá zejména variace na tetris, v níž musí hráč strefovat barevné pole na stěně složené z padajících kostek, naopak velmi zklamal kulečník. Jeho podstata spočívá v servírování bílé koule a potápění koulí do kapes, bohužel ale trpí zbytečnou rozvláčností, stejně jako curling či krmitel v zoo. Celkovému dojmu nepřidá ani trénink s Timem Henmanem čítající všehovšudy pouhých patnáct jednoduchých disciplín…

4. set: Veskrze líbivá grafika, 7:6

Už prakticky od zveřejnění prvních informací o novém Virtua Tennisu byla jasná jedna věc – grafická stránka bude jednou z hlavních deviz celého titulu. Na první pohled by se by se s tímto tvrzením nedalo spekulovat, jenomže… při bližším ohledání nalezneme poměrně velké množství chyb kazící výsledný dojem. Namátkou bych uvedl všemožně nereálně rozevláté oblečení nebo chybějící dlouhé vlasy při detailech na hráče, což zejména u Nadala a nebo Vaidišové vypadá velmi komicky. Tématem samo o sobě pak jsou počítačově generovaní hráči, jejichž obličeje mnohdy připomínají spíše rozzlobené šimpanze učenlivé než normální lidské bytosti.

5. set: Prachbídná optimalizace a zpívající kanár, 0:6

Virtua Tennis 2009 by se tak mohl tvářit jakožto velmi nadprůměrný titul hodný doporučení, jenomže… to by se musel nechat spustit s rozumným frameratem! Na všech strojích, na nichž jsem měl možnost VT09 testovat, se totiž hra neskutečným způsobem škubala, na jakékoliv rozlišení. Jakožto velmi vtipnou položku považuji nastavení grafiky, jež obsahuje pouze rozlišení a vyhlazování textur, nic víc nastavit nelze! Existuje přitom způsob, kterak hru spustit na plné detaily bez záseků – stačí natvrdo vymazat obsah složky obsahující hudbu, ale copak je toto řešení??! Člověk zodpovědný za optimalizaci, který si dovolil vypustit takto odfláknutou práci do světa, by zasloužil okusit minimálně třístupňové čínské mučení!

Řečeno tenisovou terminologií, po promyšlené, útočné hře se Virtua Tennis 2009 zabil svými vlastními nevynucenými chybami, jež jej nakonec stály vítězství v předlouhé pětisetové bitvě.

Virtua Tennis 2009
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360
Wii Wii

Verdikt

Virtua Tennis 2009 představuje jeden z typických příkladů, jak se nadějný titul může propadnout do šedi průměru. Spousta změn a vylepšení byla zabita hroznou optimalizací, nelze než doufat, že se v brzké době objeví patch opravující nejzásadnější nedostatky.

Co se nám líbí a nelíbí?

Odklon od arkádovosti, líbivá grafika, atmosféra na dvorci, některé minihry, licence zhruba na dvacítku hráčů (včetně naší „jedničky“ Nicole Vaidošové), celkově příklon k vyšší tenisovosti.
Neskutečně odfláknutá optimalizace, zdlouhavá World Tour, spousta drobných chyb, nudnost některých miniher.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama