Valiant Hearts: The Great War

Osmadvacátého července uplyne přesně sto let od vypuknutí první světové války, která zásadním způsobem ovlivnila moderní evropské dějiny. Že nešlo pouze o politický konflikt, ale o událost stojící na pohnutých příbězích obyčejných lidí, chce svojí nejnovější hrou ukázat francouzský Ubisoft Montpellier. Balancujíc na hraně skutečnosti a fantazie má Valiant Hearts ambice nejen své hráče zabavit, ale také poučit o první světové, její historii, atmosféře v zákopech a životech lidí, které zasáhla. Bohužel, v kontrastu s parádním vyprávěním hra pokulhává v otázce samotné hratelnosti a herními částmi se sama zdržuje v tom, co jí jde nejlépe.

FRENCH CONNECTION

Společně se sesterskou Child of Light se jedná o kratší stahovatelný titul s důrazem na umělecké zpracování, ale tím jakákoliv podobnost končí. Tam, kde bylo malované RPG pohádkové, je Valiant Hearts zasazené do drsné reality; tam, kde Aurora bojovala s Královnou noci, se zde mísí osudy čtveřice lidí zapletených do dějin na západní frontě. Střídavě tak sledujeme Émila, francouzského farmáře povolaného do války, jeho zetě německého původu Karla, který bojuje na druhé straně konfliktu, Američana Freddieho, jenž se z osobních důvodů zapojí do války dříve než zbytek jeho národa, a zdravotní sestru Anu z Belgie, která přijíždí na frontu najít svého uneseného tatínka. Možná si vzpomenete, že původně měl být ve hře i George, britský pilot bez znalosti řízení letadla, ale jeho postava byla ze hry až na jeden krátký moment úplně vystřižena. Zato pes Walt, jeden z pojících prvků všech postav, ve hře zůstal a jeho pomoc na mnoha místech oceníte.

Ačkoliv kamera stále sleduje Émila, Freddieho, Anu a Karla, hra je také o milionech padlých vojáků na obou stranách.

Žánrově by se Valiant Hearts daly popsat jako logická plošinovka či logická adventura. Většinu času strávíte řešením nikterak složitých hádanek, které po vás buď vyžadují správné nastavení určitých pohyblivých prvků, případně pobíhání jako slepička z pohádky mezi různými lidmi, kteří vám výměnou za něco, co chtějí, dají něco, co chtějí jiní. Často vám bude vypomáhat právě Walt, který pomocí jednoduchých příkazů dokáže přehodit páku, přinést předmět nebo zabavit stráž, kterou pak můžete zezadu zneškodnit. Problémem Valiant Hearts není nedostatečný počet či různorodost činností, které ve hře provádíte – je jich dost a kromě řešení hlavolamů budete v minihrách ujíždět autem do melodie známých skladeb, ošetřovat zraněné vojáky, podkopávat se pod nepřáteli, chystat dynamit na odpálení mostu, jezdit s obrněnými vozidly, sestřelovat letadla a vzdálené kanóny... Potíž je v tom, že žádný z těchto herních mechanismů není nijak obzvláště zábavný a při opakování prakticky stejného úkolu v jiných kulisách je největším nepřítelem rychlost, se kterou se vaše postava pohybuje, neboť to jediné vás zdržuje od vyřešení jinak jasného hlavolamu a možnosti pokročit ve hře dál.

i Zdroj: Hrej.cz

A je to škoda, že zrovna v tak kritické části hra selhává. Ne, že byste se při hraní Valiant Hearts nudili, to ne, ale když se základní prvky hratelnosti stávají překážkou, není něco v pořádku. Především v pozdějších fázích hry jsem často říkal, že spíše než strávit následujících pět minut střídáním převleků tak, abych se dostal skrze nepřátelská vojska, bych raději sledoval příběh a dozvídal se více o velké válce. Dokumentární složka hry je totiž natolik silná, že ve spojení s herními prvky připomíná interaktivní počiny, které v západních muzeích pomocí gamifikace vysvětlují zábavným a chytlavým způsobem dané předměty nejen školou povinným, ale i jejich rodičům.

VÁLKA SE NIKDY NEMĚNÍ

První světová po francouzsku

i Zdroj: Hrej.cz

Nejen historickým zasazením, ale i vizuální vytříbeností Valiant Hearts připomíná film J.P. Jeuneta Příliš dlouhé zásnuby. Snímek s Audrey Tautou a Marion Cotillard se násilí ani něžným citům nevyhýbá.

Valiant Hearts pokrývá zásadní momenty války na západní frontě, a ať už unikáte před chlorem v Ypres, setkáte se poprvé s plamenometem, stanete se válečným zajatcem či zažijete masakr v Chemin des Dames, hra nabídne možnost se okamžitě dozvědět zajímavé informace o daném tématu v rámci rychlé lekce dějepisu, případně přečíst si více díky odkazů na stránky zabývající se historií války. Na citovou strunu pak brnkají poschovávané osobní předměty, které ilustrují pohnuté osudy padlých vojáků obou stran. Může se jednat o psí známku, fotku, necudnou pohlednici, úryvek textu písničky či dopis milé čekající doma. Tyto předměty vycházející ze skutečných pozůstatků tehdejší doby, které lidé tvůrcům posílali, a lépe než sto učebnic vytvářejí obraz života za války.

Právě proto se mi zdá, že francouzský název hry – Soldats Inconnu – tedy Neznámí vojáci, mnohem vhodněji vystihuje podstatu hry spíše než anglické Valiant Hearts odkazující na statečnost. Ačkoliv kamera stále sleduje Émila, Freddieho, Anu a Karla, hra je také o milionech padlých vojáků na obou stranách. Při bitevních sekvencích z neskutečného počtu vojáků umírajících kolem vás, při krytí před kulomety za hromadami mrtvých těl, při čtení dopisů vojáků, kteří se s vidinou návratu již rozloučili, zažijete nepříjemné mrazení a slovní spojení hrůzy války ztratí na svém klišovitém podtextu. To vše s minimem krve a prakticky bez naturalistického hnusu, čemuž napomáhá komiksová stylizace, která i ty nejsyrovější momenty podává snesitelně i pro citlivější povahy.

Ostatně barevnost hry nemá žádný negativní vliv na její působivost – od sluncem zalitých polí Saint Mihiel a do hněda ponořených zákopů, po noční Paříž či ohnivé peklo zřícené vzducholodě, Valiant Hearts zdařile budují atmosféru na každém kroku a pokud si ze hry něco odnesete, pak to jistě budou vzpomínky na jednotlivé momenty, kdy spolu ladí hratelnost, vyprávění i vizuální a hudební stránka titulu.

PERLY V BAHNĚ

Bohužel, Valiant Hearts jsou silní pouze v jednotlivých částech a ne jako celek. Kromě zmíněných herních mechanismů to platí i o samotném příběhu hry, který ačkoliv je ukotven v historické realitě a sleduje v podstatě uvěřitelný příběh několika lidí, sklouzává k nepotřebnému, vymyšlenému a triviálnímu prvku: hlavnímu padouchovi. Kníratý Baron Von Dorf jako by vyskočil ze seriálu pro děti, unáší vědce, hrozí hlavním hrdinům pěstí, vykukuje z tanku a v kritické chvíli prchá z boje v zepelínu. Proč jen tvůrci cítili nutnost zosobnit „zlo“ Ústředních mocností do jedné postavy, navíc takové karikatury, a tedy jasně rozdělit válku na boj mezi dobrými (Spojenci) a špatnými (Von Dorf), když v jiných částech mnohem vhodněji ukazují, že obě strany byly složeny z obyčejných lidí schopných soucitu a spolupráce, byť se nalézají na opačných stranách konfliktu? Vždyť to je přece hlavní myšlenka celého vztahu mezi Émilem a Karlem!

i Zdroj: Hrej.cz

Poselství hry, že tím pravým zlem je válka samotná, pak v závěru vyznívá trochu do ztracena. Geniální chvíle vypointované ludonarativy (úprk z vězení, cesta z Paříže v taxíku, prakticky všechny konce jednotlivých příběhových linií a další) nedokážou utáhnout nevýrazný zbytek hry. Nemohu se zbavit dojmu, že Valiant Hearts zkrátka mají na víc, jen kvůli časové tísni nebylo možné všechny myšlenky ve hře patřičně rozvinout. Těžko však hodnotit hru za to, co mohla být a není: Valiant Hearts je tematicky neotřelá, zpracováním úchvatná a obsahem rozháraná hra, která se vás dotkne, poučí a pravděpodobně na ni brzy zapomenete.