Valfaris Recenze Valfaris

Valfaris

Adam Zámečník

Adam Zámečník

23. 12. 2019 13:00 1
Reklama
Reklama

Vývojáři ze Steel Mantis Games svou výraznou inspiraci heavy metalem nijak neskrývají – stylizace sci-fi 2D akce Valfaris jednoznačně čerpá z metalu 70. a 80. let, čehož si lze všimnout jak při poslechu soundtracku, tak třeba i v tom, jak je navržená výzbroj hlavního hrdiny Theriona.

POWER METAL

Podobně osmdesátková je i samotná hratelnost nové hry, která je založená na obtížné akci, tak jak tomu bylo v legendárních herních sériích jako Castlevania nebo Contra. Už v prvních úrovních Valfaris zaplňuje lokace hordami různých nepřátel, kteří se vrhají na Theoriona ze všech možných směrů. Přestože Therion může připomínat kombinaci vesmírného mariňáka z Warhammeru 40K a frontmana power metalové skupiny, stačí pár zásahů a hra se vrací k uložené pozici. Vysokou obtížnost naznačuje už počáteční úroveň, kdy se hráč střetává s prvním z mnoha bossů. Obtížnost ve Valfaris však není způsobena špatně navrženou hratelností či frustrujícími pasážemi – ve většině případů se jedná především o chybu či nešikovnost hráče samotného.

Bojový systém ve Valfaris sice není nijak komplikovaný, zároveň však není založený na triviálním mačkání jednoho tlačítka, které by dělalo z průchodu lokacemi stereotypní záležitost.

Hráč má v roli Theoriona přístup k širokému výběru zbraní. Kromě sci-fi stálic se tu objevuje i velkolepější zbroj, zahrnující třeba hořící meč, bič v plamenech nebo rotační kulomet. Jednotlivé zbraně lze postupně vylepšovat pomocí takzvaného „blood metalu“, kovu, který drobně zlepší jejich účinnost. Podobně jako v případě starých run and gun akcí i ve Valfaris platí, že většina zbraní vždy najde své využití. Špatné odhadnutí situace a zvolení nevhodné výbavy má velký vliv na to, jak hráč v boji dopadne, což ho motivuje k výměně zbraní napříč úrovněmi. Každá patří do jedné ze tří kategorií, které se ovládají jinými tlačítky – výstřel ze slabší zbraně patří na jiné, než úder zbraní na blízko či užití jedné ze speciálních „destroyer“ zbraní. Tyto silné zbraně také využívájí jednotky energie, které se dobíjejí skrze útoky zblízka. Bojový systém sice není komplikovaný, zároveň však není založený na triviálním mačkání jednoho tlačítka, které by dělalo z průchodu lokacemi stereotypní záležitost. Vzhledem ke své obtížnosti vyžaduje vaši pozornost, kde je nutné blokovat útoky nepřátel, dobíjet speciální zbraně a následně je v těch nejobtížnějších chvílích využít. Fakt, že se rychlost útoku mezi jednotlivými zbraněmi liší, dodává samotnému boji na hloubce. Klíčové je tu správné načasování.

BLOOD METAL

Je také nutné vyzdvihnout dobrý pocit z hratelnosti. Na rozdíl od některých kostrbatých retro stříleček je pohyb ve Valfaris plynulý a přesný, což je znát ve skákacích pasážích a soubojích s bossem. Společně s tím je třeba zmínit i technické zpracování, které se nezpomalí ani při těch sebechaotičtějších pasážích. Vzhledem k základním prvkům hratelnosti žánru sice nelze očekávat komplexně zpracované úrovně plné dalších prvků a miniher, přesto obsahují dostatek pasáží, které hratelnost různě ozvláštňují. V jedné chvíli se musíte zavěšovat na létající protivníky, v další zase uskakovat útokům bosse. Ve výsledku je hratelnost natolik dynamická, že zamezuje frustraci, která by mohla pramenit z možná repetitivních úrovní.

Dynamičnost hratelnosti posiluje i systém checkpointů, kterých je sice napříč lokacemi dostatek, ale jejich aktivace vyžaduje užití speciálních tokenů. S každým dalším tokenem se postupně prodlužuje kolonka hráčova zdraví a energie k užití speciálních zbraní, což před něj předkládá drobnou volbu, zda-li riskovat nebo využít checkpointy. Společně s tím jde také na několika místech směnit tokeny za „blood metal“, což dodává této volbě další rozměr. Nejedná se sice o nic převratného, v rámci jinak jednoduchého základu však jde o drobné detaily, které hratelnost prohlubují.

CELTIC FROST

Jak moc metalová tato hra nakonec je? Podobně jako v případě prvotiny Steel Mantis Games Slain: Back From Hell nachází i Valfaris svojí inspiraci v kombinaci 16bitové herní generace s estetikou přebalů starých metalových desek. Nepřekvapí proto, když někteří z protivníků připomínají kostýmy kapely Gwar. Na vystoupení Gwar si nelze nevzpomenout i v případě všudypřítomné krve, která tryská z příšer všemi směry. Krvavým efektům dopomáhají designy jednotlivých lokací a příšer, které kombinují stylistiku béčkových sci-fi hororů s fantasmagorickými obaly grindcorových a goregrindových desek. Rozpité obrazy neonově zbarvených vesmírných mlhovin zároveň připomínají tvorbu režiséra hororových filmů Panose Cosmatose, jehož tvorba je také inspirovaná metalovou estetikou, zejména pak v případě filmu Mandy (2018).

V žádném ohledu nejde o nic nového, ale skvělé provedení a celková dotaženost dělá z Valfaris jeden z nejlepších run and gun titulů tohoto roku.

Propracovaný 16bitový design lokací a monster by ale byl polovičný, kdyby nebylo skvělého soundtracku od někdejšího kytaristy švýcarské metalové kapely Celtic Frost Curta Victora Bryanta. Hned od úvodní znělky je proto jasné, že ve Valfaris bude mít soundtrack důležitou roli určující celkový dojem z hraní. Stačí proto počkat do prvního okamžiku, kdy Therion popadne novou zbraň, z pozadí se ozve kytarový riff a hrdina začne headbangovat. Soundtrack dotváří retro atmosféru celé hry, která v mnohém pouze kopíruje starší tituly, dělá to však s lehkostí a nadhledem. Tak lze ostatně shrnout vlastně i celou hru. V žádném ohledu nejde o nic nového, ale skvělé provedení a celková dotaženost dělá z Valfaris jeden z nejlepších run and gun titulů tohoto roku.

Valfaris
Windows PC

Verdikt

Valfaris je skvělou poctou žánru, kterou umocňuje a dotváří výrazná stylizace, metalový soundtrack a chytlavá akce.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz