Turning Point: Fall of Liberty Recenze Turning Point: Fall of Liberty

Turning Point: Fall of Liberty

Tomáš Nadrchal

Tomáš Nadrchal

4. 3. 2008 23:56 9
Reklama
Reklama

„Posaďte se děti“, řekl dědeček, „budu vám vyprávět příběh o statném dělníkovi, který se ve třiapadesátém postavil německé armádě útočící na Spojené státy a pomohl tak zachránit svobodu.“ Takto nějak by mohly začínat příběhy, jež by vyprávěli stařešinové při dlouhých zimních večerech svým vnukům a pravnukům, kdyby Winston Churchill nepřežil nehodu, při níž jej srazil na 5. Avenue roku 1931 taxík a nemohl tak vést Spojence na vítězném tažení proti fašistickému Německu. Tedy, alespoň podle tvůrců z týmu Sparks. V této alternativní realitě by si Hitler podmanil celou Evropu, a to včetně Britských ostrovů. A jelikož Hitler byl člověk s megalomanskými sklony, myslel by si i na útok za oceán…

Na počátku pracuje dělník jménem Carson na stavbě nového newyorského mrakodrapu, když v tom se ozve ohlušující hluk motorů stíhaček a zeppelinů, následovaný nespočtem výbuchů a výstřelů. Útok na východní pobřeží USA je tu. Pro hráče, coby Carsona, je situace jasná – musí si zachránit holý krk, což znamená zběsilý úprk po traverzách, přeskakování propastí, uhýbání výbuchům a i když je vše neskutečně lineárně nalinkované, patří tato pasáž atmosférou k tomu nejlepšímu, co jsem měl možnost v počítačových hrách vidět. Při útěku se dostane do křížku s několika německými parašutisty, s nimiž si to vyřídí ručně-stručně a získá tak konečně střelnou zbraň. Pěstní souboje vás budou provázet celou hrou a najdou své uplatnění zejména ve chvíli, kdy se nepřítel dostane moc blízko k vám, anebo když se k němu přiblížíte zezadu a použijete ho jako živý štít. Zpátky k ději, po úspěšné cestě z výšin mrakodrapu na zem se dáte dohromady s domácí vlnou odboje, po jejímž boku se vydáte bojovat proti náckům. Tedy, s výrazem „po boku“ bych měl raději šetřit, neboť většinu času strávíte v boji prakticky osamoceni, což dvakrát nedodává na důvěryhodnosti.

V průběhu hry se postupně podíváte do New Yorku, Washingtonu a Londýna, přičemž se autoři snažili, abychom nežehrali na nereprezentativní prostředí. V jednu chvíli tak stojíte za barikádou poblíž zborcené Empire State Building, jindy je v dálce vidět střecha Kapitolu. Nezapomnělo se ani na Bílý dům, o jehož osudu vám řeknu jen tolik, že není dvakrát růžový, a také na Londýnský Tower Bridge. Tyto lokace měly jen podtrhovat příběhovou linii, jež měla patřit k největším devízám Turning Pointu. Leč bohužel, prezentace je velmi neslavná. Mátožné prostřihy mezi misemi nedokážou navázat na zdařilý začátek, a tak se ze hry postupem času stává prachobyčejná arkádová střílečka s originálním námětem kdesi na pozadí.

Autoři také slibovali vylepšené zbraně z druhé světové, jak by asi vypadaly po dalších osmi letech bojů. A i když se na první pohled může zdát, že se jedná opravdu o novější modely, jediný znatelnější rozdíl naleznete u odstřelovačky a raketometu. Hledí odstřelovací pušky totiž dokáže ukázat směr pohledu ostatních sniperů – mihotající paprsky vypadají velmi efektně. U raketometu, či chcete-li pancéřové pěsti, byl zabudován jakýsi rotační systém, kdy zbraň dokáže vystřelit až tři rakety po sobě. Jinak se ale, jak už jsem řekl, setkáme s klasikami, a to je škoda.

Dalším problémem, na který ve hře narazíte, je rozporuplná umělá inteligence protivníků. Ti se sice dokážou krýt za překážkami a i vcelku obstojně střílet, jenže tím jejich um končí. Žádné koordinované skupinové pohyby se nekonají, a tak většina soubojů skončí přestřelkou z bodu A do bodu B, kdy hráč vyčkává na vykouknutí skopčáka zpoza bedny, aby mu vystřelil další díru do hlavy. Turning Point vůbec často působí jako jedna velká jatka, kdy kosíte Němce hlava nehlava a oni stále přicházejí a přicházejí, což se ale u arkádových akcí většinou mlčky trpí. Dále bych si postěžoval na nevyváženou obtížnost – jednou jsou checkpointy kousek od sebe, podruhé zase úděsně daleko. A není nic horšího, než třikrát procházet dlouhou lokaci jen kvůli tomu, že na vás zezadu vyskočí nácek s brokovnicí…

Jednotným metrem nelze hodnotit ani grafické zpracování, zatímco interiéry působí nudně, šedivě, pak například boje u Tower Bridge či dobývání Bílého domu se staví na opačnou stranu barikády, a to nejen po grafické stránce, ale i po hratelnostní. Když už jsme u hratelnosti, na ní je občas znát, že se jedná o konverzi z konzolí – u nastavování ovládání je zobrazen xboxový ovladač, přičemž tlačítka nelze konfigurovat, speciální akce jako skok na lano probíhají pomocí jednoho tlačítka, apod. Alespoň, že u soundtracku nejsou žádné výkyvy znát, ten si stále drží vysoký standard.

Hodnotit Turning Point není jednoduché. Navzdory nespočtu výtek, jež proti němu mám, se stále dobře hraje a dokáže fanouška arkádových akcí zabavit na dobrých pět-šest hodin. Největším a nejzásadnějším nedostatkem je zklamání z nevyužité příležitosti, jež mrzí o to více, že se jedná o takto originální a nápaditý koncept. Snad příště.

Turning Point: Fall of Liberty
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 3
Xbox icon Xbox 360

Verdikt

Velká očekávání se nepodařilo naplnit. Tvůrci z týmu Sparks si na sebe ušili bič v podobě atraktivního příběhu, který ale nedokázali ztvárnit tak, aby z toho bylo něco víc než lehce nadprůměrná akční řež.

Co se nám líbí a nelíbí?

Originální námět, boje v několika atraktivních lokacích, soundtrack, pár nových zbraní, několik atmosférických pasáží.
Špatná prezentace příběhu, nenaplnění očekávání, nevalná AI protivníků, rozporuplná grafika a obtížnost.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz