Tour de France 2011

Tak je to za námi! Jezdci mohou sundat své trikoty, uklidit kola do garáží a za pořadově 98. ročníkem fenomenálních závodů Tour de France se jen ohlížet. Mimo jiné si také rádi odpočinou a vyléčí utržené šrámy, protože tentokráte byl průběh závodů opravdu drsný - pádů bylo mnoho a kuriózních okamžiků o nic méně. Herní trh tak trochu cítil, že by se mohl se všeobecnou popularitou cyklistiky svézt, a proto není divu, že se nám dostalo oficiálního ztvárnění ve virtuální podobě. Příliš pak ani nešokuje informace, že vše probíhá pod křídly studia podílející se každým rokem na tvorbě známé série Pro Cycling Manager.

Honba za žlutým trikotem

Z pohledu neobeznámeného laika se zdá být volba mezi těmito dvěma značkami ztrátou času, protože vypadají vesměs stejně. Ano, první pohled tomu nasvědčuje, avšak zásadní rozdíl nalezneme až pod obalem, kde jsou priority nastavené na zcela odlišném přístupu. Tak zaprvé, Tour de France se snaží zapůsobit na větší okruh hráčů, kvůli čemuž omezuje striktně manažerské činnosti na minimum. Naopak více se logicky dává přednost přímo bitevnímu poli, na němž se pro většinu z nás dějí mnohem interesantnější věci a je kolébkou pro autentičtější cyklistické vyžití.

Autoři vás nechají všech 21 etap přímo v centru dění – na silnici s jedním vybraným závodníkem, jeho týmem a smečkami dalších protivníků. To však v žádném případě neznamená, že se ze hry stává prostá arkáda, v žádném případě, simulace zůstává nadále věrohodná, jen na ní máme možnost pohlížet z trochu jiného úhlu. Stále totiž musíme mít na paměti, že Tour de France je týmový sport s využitím spousta taktických metod, bez nichž nemáte šanci jakkoli uspět. Z toho důvodu si do cyklistiky nezasvěcení moc se hrou nepotykají a jen bláhoví si mohou myslet, že když se šlape neustále na plné obrátky, že z toho kápne nějaká medaile.

Rychle, ale rozvážně!

Za dosažená vítězství se staví taktika a rozkazy, které svým týmovým kolegům udílíte v reálném čase přes vysílačku nebo tváří v tvář, jsou-li zrovna na blízku. Tímto způsobem si tak pomůžete od nepříjemného zpomalujícího větru a ušetříte potřebné síly. Správně hospodařit se silami je všeobecně důležitou složkou celé hry - nesmíte tempo přepálit, ale ani si peloton ujet o nedostižitelný kus. Proto se vyplatí chovat na trati rozumně a jednotlivé pokyny rozdávat ve správný čas, v opačném případě si situaci notně ztížíte. V občasných chvílích vás bohužel můžou překvapit i nevyžádané technické finesy, kdy členové týmu rozkazy zkrátka ignorují nebo neplní zcela podle představ. A to stojí drahocenný čas i vybudovanou pozici v závodě.

Důležitým odrazovým můstkem do závodu je též vhodná volba hlavního jezdce, neboť každý z nich má jiné přednosti, vlastnosti a specifikace. Tato volba se odvíjí zejména od charakteristiky jednotlivých etap, které střídají roviny s náročnějšími horskými trasami. Koneckonců se také pro samotnou autenticitu zúčastníte i týmové časovky a ve dvacáté etapě okusíte i časovku jednotlivců, přesně jak tomu realita odpovídá. Jen škoda, že přestože se jedná o médii proklamovaný oficiální titul, nedočkali jsme se kompletní licence na všechny týmy, z čehož vyplívá, že názvy budou v některých případech trochu pozměněné. Ale to snad nikoho neurazí…

Bez pádů, ale s technickými chybami

Autoři se netají tím, že některé méně zajímavé pasáže zkrátka vynechali a zaměřili se jen na ty podstatné úseky, aby hraní nebylo stereotypní a naopak se krajiny pestře měnily. To se do jisté míry povedlo a v konečném výsledku se virtuální trasy i s pozadím dají srovnávat s tím, co jsme měli možnost vidět v televizi. Po grafické stránce ale spokojeni být úplně nemůžeme, textury jsou poměrně jednoduché a nízkého rozlišení, navíc trochu rozmazané, takže o vyobrazení detailního a bohatého světa tu nemůže být řeč. A pakliže v některých úsecích nepobíhají kolem ani fanoušci, působí prostředí až přespříliš staticky.

Bohužel, hudba je na tom ještě o třídu hůře, brzy se začne opakovat a nezbývá, než ji nahradit nějakým vlastním repertoárem, protože poslouchat po dobu všech etap to samé, to by nejednoho hráče dohnalo k šílenství. Jediné štěstí, že o technické zpracování tu zase tolik nejde. Tour de France totiž sází především na věrohodnou simulaci skloubenou se zábavným prožitkem na trati, a to se daří. Otázkou zůstává, kolik lidí odradí těch pár nasekaných chyb a hlavně, jak velká je skupina hráčů, pro něž je tato specifická forma zábavy určena.