Speciální chatařský hPod #806 vyjde během víkendu. Omlouváme se za komplikace.
Hrej.cz Tom Clancy's The Division Recenze

Tom Clancy's The Division

Pavel Makal

Pavel Makal

15. 3. 2016 11:00 74
Reklama
Reklama

Pevně zavazuji boty a upevňuji sumky. Ještě naposled zkontrolovat batoh, jestli mám vše potřebné. Voda, pár tyčinek, hromady nábojů, to by mělo stačit. Ještě si projdu plán na dnešní den. Je třeba vyčistit místní elektrárnu a asi bych měl trochu pohnout s rekonstrukcí základny. To mě zajisté čeká spoustu zajišťování oblastí, rozhovorů s nápadně podobnými důstojníky JTF a možná i osvobodím pár desítek rukojmích. Takže rutina, to jsem si v uplynulém týdnu vyzkoušel nesčetněkrát. Tak, narazit kulicha pořádně přes uši a hurá do ulic.

Tak co, už jste se podívali dolů na číslo v hodnotící tabulce? Čekali jste to lepší? Já taky. Vlastně mě věta „Čekal jsem to lepší“ provázela celý uplynulý týden, těch bezmála šedesát hodin, které jsem strávil v kůži agenta Divize. Bylo těžké nenechat se v uplynulých letech omámit sliby, které líčily Tom Clancy’s The Division jako modlu taktických akcí v živoucím světě. A jakkoli je třeba hodnotit hru takovou, jaká je, a ne jakou by mohla být, nejspíš se na následujících řádkách nevyhnu pachuti nenaplněných očekávání. Tak směle do toho, na srdci toho mám opravdu hodně.

NAHNILÉ VELKÉ JABLKO

Abychom si upřesnili situaci – tenhle předvánoční New York k návštěvě opravdu neláká. Na Černý pátek, oblíbený to svátek konzumu, byl do světa vypuštěn virus zmutovaných neštovic, příznačně nazvaný „Zelený jed“ podle infikovaných bankovek. Ďábelský plán, jen co je pravda, vždyť jak lépe šířit nákazu, než přes rychle směňované zelené papírky. Infrastruktura New Yorku vzala za své poměrně rychle a pak už to šlo ráz na ráz. Z města se stala válečná zóna a konvenční postupy, jak se s nastalou situací vypořádat, trestuhodně selhaly. Proto byla na místo vyslána první vlna Divize, speciální supertajné jednotky spících agentů, kteří ve stavu nouze odhazují svou civilní masku a nesvázáni pravidly řeší problémy razantně a bez zbytečných ohledů. První vlna se ale v nekonečných ulicích záhadně poztrácela, a tak přichází na řadu druhá, tedy vy. Než se pořádně rozkoukáte a začnete aspoň z části akceptovat příval informací, které na vás chrlí kolegyně Lau, přijdete v efektním výbuchu o většinu spolubojovníků a karty na stole se povážlivě promíchají. Je na čase zajistit si operační základnu, začít s výzkumem viru a samozřejmě vakcíny a také by nebylo na škodu zajistit přeživším obyvatelům nějaké ty služby. No a nad tím vším visí úkol nejhlavnější – zjistit, kdo za tím zlořádem stojí. Hra je kompletně v češtině, takže ti z vás, kteří neoplývají znalostí angličtiny, se nemusí bát, že by vám cokoli z příběhu uteklo. Český překlad není nejhorší, bohužel se mu nevyhnuly chyby, které vás ale spíš pobaví. Když jsem například na své "čapce s lebkou" nemohl najít tu lebku, došlo mi, že se jedná o běžnou "skull cap". Takových chyb je ve hře víc, ale rozhodně vám neupřou nic z pochopení příběhu.

Z počátečního chaosu se vám postupem času podaří vykřesat efektivně fungující ústředí, ve kterém sice nikdy dlouho nepobudete, ale bude vám poskytovat rozličné bonusy.

Je třeba říct, že v prvních hodinách vás hra zavalí horou možností, jak strávit svůj čas. Holografická mapa bude po chvíli zasypána objekty zájmu a vy nebudete vědět, do čeho se pustit dřív. Půjdu splnit hlavní příběhovou misi? Nebo budu raději v malých střetnutích sbírat materiál pro výstavbu základny? Budování operačního ústředí je rozhodně jedním ze zajímavých aspektů Division. Z počátečního chaosu se vám postupem času podaří vykřesat efektivně fungující ústředí, ve kterém sice nikdy dlouho nepobudete, ale bude vám poskytovat rozličné bonusy. RPG systém si podrobněji popíšeme později, ale základna samotná si zaslouží ještě trochu pozornosti. Zbudována na místě bývalé pošty stojí ve středu dění i vašeho primárního zájmu. Je rozdělena na tři odvětví – medicínské, obrané a technologické. Každé napřed musíte spustit záchranou klíčové vedoucí postavy a následně vylepšovat sadou menších oddělení. V tom lékařském tak postupně vytvoříte virologické oddělení, pediatrii nebo protichemickou jednotku. Obranné zase obsahuje psovody a zásobovače. Nu a to technologické například zdroje tepla pro místní obyvatele. Je rozhodně škoda, že jakkoli hra zpočátku představí tři vůdčí osobnosti, nadále zůstanou pro příběh víceméně nevyužity, promluvíte si s nimi jen asi třikrát. Obecně moc silných postav nečekejte, ani agentka Lau, která vám na začátku hry zachrání život, nezůstane ve vaší paměti zaseklá nijak hluboko. Abyste mohli základnu zvelebit k pořádnému fungování v krizové situaci, potřebujete samozřejmě materiál. A tady začíná trápení.

MĚSTO KTERÉ VÁS USPÍ

Takže už jsme si řekli, že na mapě svítí mraky příležitostí, kam se vrtnout. Máme tu hlavní příběhové mise, zpravidla spojené s některým z oddělení základny, vedlejší, které slouží hlavně k získávání zkušeností a plánů pro výrobu zbraní, a pak menší encountery, tedy střetnutí. Ty jsou barevně odlišené pro každé odvětví základny a po jejich splnění získáte menší obnos materiálů. Řeknu to rovnou a naplno – jsou si všechny podobné jako vejce vejci! Je úplně jedno, jestli budete zachraňovat rukojmí, kazit pouliční obchod se zbraněmi nebo zajišťovat dodávku pitné vody. Všechny mise v The Division, opravdu úplně všechny, jsou o tom, že přiběhnete do místnosti, něco uděláte, přiběhne několik vln nepřátel, znovu něco uděláte, znovu přiběhnou a pak je konec. Tečka. Nejvíce jsem tíhu tohoto faktu pocítil ve chvíli, kdy jsem hlavní příběh měl dohrán, a chybělo mi několik stovek jednotek materiálu pro stoprocentní dokončení základny. Chodil jsem od jednoho střetnutí k druhému a moje tvář se současně stále více kabonila a zalévala nudou. Nejsme ještě snad ani v polovině recenze a já už musím vystřelit tu nejtěžší obžalobu – The Division je ve svém jádru neskutečně repetitivní a nudná hra. S každou uplynulou hodinou jsem čekal na něco nového, nějaký nápad, inovaci, překvapení. A s každou uplynulou hodinou jsem byl čím dál víc zklamaný. Prostředí New Yorku je krásné, realisticky zpracované a dýchá na vás probíhající apokalypsu tak dokonale zatuchlým dechem, že ta šedivá náplň je snad na žalobu. Je radost prohlížet si každé zákoutí, pečlivě vymodelované a naplněné špínou a nepořádkem, jenže brzy začnete mít pocit, že to jsou všechno jen skvělé kulisy pro podprůměrné představení. Spousta míst je tu jen proto, abyste jimi v rychlosti proběhli pro jeden z desítek collectiblů a už se tam nikdy nevrátili. Zoufalá absence interaktivity s prostředím vám rychle zkazí náladu a vy se budete chytat každého stébla, které vám ještě brání s nadějemi vyhlíženou hru rychle odepsat.

Nevěřte nikomu, kdo vám bude tvrdit, že je The Division MMO hra. Potkávat budete maximálně menší skupinky v Dark Zone, ke které se ještě dostaneme, ale jinak se s cizími hráči setkáte jen v bezpečných hubech, rozesetých po mapě. Zároveň bych se ale zdráhal hru označit za singleplayerový zážitek. Ne, pokud nemáte alespoň jednoho kamaráda, který je ochotný projít zasněžené velkoměsto s vámi, rovnou na tento titul zapomeňte. Sólové plahočení se po Manhattanu je opravdovou definicí zmaru, kdy budete chodit od jedné stejné mise k druhé a budete dumat, jestli jste těch šestnáct stovek utratili rozumně. Vaší jedinou spásou pak bude dobře fungující matchmaking, který vás může spojit až se třemi dalšími agenty. Za sebe říkám, že jsem si nejvíce zábavy užil ve dvou s kolegou Vojtou, protože díky hlasové komunikaci byly chvíle herní nudy alespoň vyplněny sofistikovanými debatami o tvorbě jisté české youtuberky. Asi uznáte, že tohle není pro The Division ta nejlepší vizitka.

CÍLŮ JE TU DOST A DOST

Abych ale na druhou stranu herní obsah jen nehanil, musím říct, že příběhové mise v druhé polovině hry jsou o něco zajímavější alespoň dějovým pozadím, když už ne herní náplní. Příběh sice občas působí nahodile a hlavně si mnoho slepých míst musíte doplnit sběrem nejrůznějších telefonů, laptopů a jiného harampádí, které obsahují další střípky do mozaiky virového průšvihu, ale dokázal mě upoutat po celou dobu hraní. Ve městě se pohybuje několik gangů s rozličnou motivací pro své konání. Z trailerů si asi vybavíte Čističe, sympatické chlápky, dost zapálené pro věc, kteří se rozhodli vzít právo do vlastních rukou a vše potenciálně nakažené pro jistotu spálit. Což se bohužel týká i živých lidí, takže jim musíte jejich dlouhotrvající barbecue mejdan zatrhnout. Setkáte se také s gangem uprchlých chovanců místní věznice, kteří v nastalém chaosu vidí příležitost vybít si svoje choutky a dokáží vám na odiv postavit takové scény, za jaké by se ani samotný Joker nemusel stydět. No a do třetice tu máme Last Man Battalion, soukromou armádu se svými vlastními plány. K tomu připočtěte běžné pouliční chuligány a rabující lůzu a už tušíte, že je proč se ohánět. Je smutné, že i po zabití vůdce některé z frakcí se tato skutečnost ve světě příliš neprojeví. Bylo by skvělé, kdyby hra reflektovala váš postup a prostředí se měnilo na základě vašich dobyvatelských úspěchů.

Známé budovy jsou zpracované na jedničku. Ulice, které vám zpočátku budou splývat, brzy odhalí svůj typický ráz a začnete se v nich po paměti orientovat.

Když už jsem v minulém odstavci zmínil ty collectibly, je na místě pohovořit o digitálních vzpomínkách s názvem ECHO. Tyto ozvěny časů minulých nacházíte rozesety po mapě a můžete se jejich pomocí seznámit s nemilými událostmi kolapsu společnosti. Kromě toho budete nacházet sestřelené drony, stopy agentů první vlny a haldy dalších materiálů, takže sběratele čekají žně. Rozhodně nenechávejte nalezené střípky minulosti ležet ladem, záznamy telefonních rozhovorů vyděšených obyčejných obyvatel přidávají celému dění na věrohodnosti a ukazují, jak snadno a rychle se naše realita může sesypat jako domeček z karet. I záporným postavám umí dát nezbytné šedé zóny a ukázat, že čelem k podobné situaci nemusí existovat dobrá rozhodnutí. Za tohle tedy palec nahoru. Otřu se ještě o grafiku a technické zpracování, protože si podle mého nezaslouží vlastní odstavec. Umí být velmi pohledné, stejně jako překvapivě odporné, a rozhodně nečekejte žádnou revoluci. Pokud máte o The Division pořád představu udanou trailerem z E3 2013, rychle na to zapomeňte. Hra samotná se dramaticky změnila a grafika přitom nezůstala stát stranou. Efekty počasí pořád patří k tomu nejhezčímu, co The Division nabízí, husté sněhové bouře znesnadňují přestřelky a ostré zimní sluníčko zase přímo vybízí k procházce vyprázdněným velkoměstem. Známé budovy jsou zpracované na jedničku, ulice, které vám zpočátku budou splývat, brzy odhalí svůj typický ráz a začnete se v nich po paměti orientovat. Bohužel je minimálně ve verzi pro PS4 dost velký problém s doskakováním textur, takže občas budete dlouhé vteřiny zírat na rozplizlý flek, který až posléze změní svou podobu v detailní billboard. Jen málo co mi umí tak zkazit imerzi do herního prostředí a doufám, že se na tohle autoři zaměří v některém z následujících patchů. Jo, a pokud vás to zajímá, dveře od aut postavy opravdu zavírají, je za to dokonce trofej. Je vidět, že se zrovna tahle maličkost stala poznávacím znakem celé hry. Není to málo?

HRA NA HRDINY VE 21. STOLETÍ

Krčit se za auty budete samozřejmě z důvodu příchozí nepřátelské palby. Souboje jsou denním chlebem, vždyť také máme co do činění s taktickou střílečkou. I když, na můj vkus tu té taktiky zatím moc k vidění není. Já vím, vzpomínky jsou k ničemu, ale nedá mi to – pamatujete si na ten starý gameplay, kde skupina hráčů opatrně postupuje zástavbou, všichni se navzájem kryjí a celé to působí jako opravdový profesionální postup elitní jednotky? Tak na to zapomeňte. Takhle se The Division nehraje, nebo lépe – nemusí se tak hrát. Není to tak, že byste dostali ránu do hlavy a bylo po vás. Nepřátelé i vy jste tu spíše klasické bullet sponges, houby na náboje. Vydržíte opravdu hodně, a to i na maximálním levelu. Je to daň za to, že The Division sama sebe označuje z velké části za RPG. A tento element je tu poměrně dost silný. Na rozdíl od mnoha RPG her si tu nevybíráte třídu postavy hned na začátku, spíše si ji vhodnou volbou vybavení, skillů a perků volíte v průběhu hry. Dalo by se říci, že tu fungují klasické varianty tanka, healera a damage dealera. Otevírání oddělení v jednotlivých křídlech základny vám poskytuje nové skilly a jejich variace, na konci má tak každý přístup ke všemu a můžete snadno změnit své zaměření, pokud zároveň změníte i vybavení. To je tu alfou a omegou a patrně největším zdrojem zábavy. Každá část oblečení vám dává bonusy pro jednotlivé statistiky, vybavení můžete nadále modifikovat a dosáhnout tak ještě lepších výsledků. Zejména modifikace zbraní je skvělá, tuning oblíbené flinty vám vykouzlí zlověstný úsměv na tváři a pohled na stále se zvyšující hodnotu DPS (damage per second) je prostě pastva pro oči. Vybavení samozřejmě nalézáte u padlých nepřátel, získáváte jako odměnu za splněné mise nebo jej můžete pořídit u jednoho z mnoha prodejců. Kromě funkčního vybavení pak hra obsahuje tunu estetických doplňků, jako jsou různé bundy, čepice, šály, mikiny a podobně. Nemají na hru žádný vliv, ale je příjemné, že i přes naprosto tristní počáteční tvorbu postavy si můžete svého agenta za pomoci oblečení upravit k obrazu svému. Samostatnou kapitolou je pak crafting, ve kterém můžete zúročit nalezené plány a tuny součástek, které po hrstech nalézáte všude po mapě. Nikdy jsem jich neměl nedostatek, ale je také pravda, že jsem craftingu nevěnoval příliš mnoho pozornosti, protože jsem zpravidla nacházel lepší věci, než na jaké jsem měl plán. Zbraně a vybavení mají také různé bonusy, které se odmykají v případě, že máte dostatek bodů v požadovaných statistikách. Tento aspekt tedy slouží k ještě užšímu profilování vaší role ve skupině, je ale smutnou pravdou, že na své plné využití čeká až do endgame obsahu. Při celém základním průchodu hrou jsem neměl potřebu více do něj zabřednout, oblečení jsem hodnotil jen pouze podle obranné hodnoty a zbraně podle té útočné. Až budoucnost ukáže smysluplnost tohoto systému.

Zbraní je tu dost, od útočných pušek, malých samopalů až k brokovnicím a ostřelovačkám. Gunplay, tady pocit ze střelby, je ale velmi slabý, s takovým Destiny se nemůže vůbec rovnat, nepociťoval jsem žádnou změnu při výměně jedné zbraně za jinou, samozřejmě kromě působení většího poškození. U sebe budete v jednu chvíli nosit jednu primární, jednu sekundární a pak záložní pistoli pro nouzi nejvyšší. Ta v mém případě nepřišla ke slovu snad nikdy, protože nábojů je neustále dost a když už dojdou, vemte jed na to, že se někde opodál válí doplňovací bedna. The Division není ani náhodou těžká hra, míří na masové publikum a pokud budete aspoň trochu rozumní a vyberete si ty správné skilly, nebudete mít problém přežít. Já sám nedám dopustit na léčivou stanici, která v určitém rádiu doplňuje zdraví všem v partě a v případě smrti umí nešťastníka znovu postavit na nohy. Můj nejvěrnější druh Vojta zase vnášel do řad nepřátel děs a zmatek za pomoci přísavné bomby, způsobující krvácení. Skilly můžete mít v jednu chvíli aktivní dva, po plném dokončení některého z křídel základny se vám pak odemkne jeden ze tří superskillů, které dávají opravdu velmi zajímavé bonusy.

JE TŘEBA ZABÍT MAKALA

Nebude určitě trvat dlouho, a jakmile se ve hře rozkoukáte a splníte prvních pár misí, vaše toulavé nohy vás donesou až na pokraj bájeslovné Temné Zóny. Tento červený flek uprostřed mapy je rozlehlou oblastí, vymezenou pro vaše PvP touhy. Má svou vlastní měnu a oddělené levelování Nebojte se, je rozdělená tak, abyste vždy potkávali více méně sobě rovné soupeře. Temná Zóna má obsahovat ten nejlepší loot, ale také se po ní poflakuje dost tuhých NPC gangů a každý ulovený předmět bude tvrdě vybojován. Celý systém funguje poměrně originálně. Pobíháte po oblasti, sbíráte do batůžku vybojované předměty a nedůvěřivě si prohlížíte ostatní hráče, jestli se vám náhodou nechystají bodnout dýku do zad. No, nechystají, hra trestuhodně vůbec neobsahuje stealth, takže by vás spíš střelili do týla. Nicméně všechny věci, které v tomto divokém a Bohem zapomenutém území najdete, jsou zamořené a nemůžete si je jen tak halabala odnést ven. Takže je třeba přivolat vrtulník, který váš s láskou chráněný vak dobrot odnese, odbleší a pak už je to všechno napořád vaše. Pokud ale před příletem vrtulníku zkapete, vysypete se jako pohádkový oslíček a každá kolemjdoucí nula si může váš nevypraný majetek přivlastnit. A v tom tkví naprosto největší, nejsilnější a nejzábavnější aspekt, který mi hra v těch desítkách hodin nabídla. Úporné boje o loot, nervydrásající čekání na vrtulník a nevraživé pohledy na ostatní hráče. Rupnou někomu nervy a pokusí se mě na poslední chvíli okrást? Přiběhne k vrtulníku banda tvrdých NPC a zezadu nás postřílí? Ta úleva, kterou člověk pocítí po připevnění batůžku na shozené lano, ta se dá srovnat jen s poražením Ornsteina a Smougha v prvních Dark Souls. Jakmile některý hráč zaútočí na jiného, je označen za odpadlíka Divize, na mapě svítí jako rudá lebka a pořádá se na něj hon. Pokud ve vraždění pokračuje, je na něj vypsána odměna a to je pak po celé oblasti šrumec. Bohužel má tento systém jednu výraznou nevýhodu, která mě naštvala tolikrát, že se to skoro stydím přiznat. Stačí, aby vám někdo omylem vlezl na mušku, když pálíte po NPC, nebo aby naběhl do právě hozeného granátu. V tu chvíli jste PK, bez milosti a možnosti ospravedlnění. A hráči okolo vás, kterým jste do té chvíle pomáhali, se na vás bez milosti vrhnou a nemůžete s tím nic dělat. Smrt v Temné Zóně je penalizována ztrátou zkušeností, měny a klíčů k bednám s lootem. Když zemřete jako PK, je tento trest několikanásobný a byl zdrojem několika mých ragequitů. Bohužel i přes nesporné chvíle zábavy se po čase dostaví únava materiálu. Sólo nemáte v Temné Zóně mnoho šancí a i tak běháte po stále stejných místech, zabíjíte stále stejné nepřátele a doufáte, že vám padne o něco lepší pistole. Bedny s lootem můžete v drtivé většině případů otevírat až na levelu 30 Temné Zóny, do té doby si tam budete připadat trochu jako chudý příbuzný. I nákupy u speciálního prodavače jsou omezené tímto levelem, takže s sebou budete dlouho tahat mraky peněz bez možnosti si něco koupit.

Tom Clancy's The Division

Nejvíce mě na celé hře mrzí ten pocit promrhané šance. Šance vymanit se ze zaběhnutých škatulek a udělat něco opravdu originálního. Až donedávna jsem Ubisoft bránil před všemi kritiky a upřímně přiznávám, že mám jeho dlouhotrvající série vesměs dost rád. Tady ale mohlo přeci přijít něco nového! Nová IP úplně volala po přehodnocení přístupu a aplikaci novátorských a kreativních postupů. Namísto toho tu je další Hra od UbisoftuTM, ve které budete otevírat další části mapy pomocí safehousů, sbírat tuny collectiblů a pohybovat se po krásném, ale prázdném světě při stále stejné činnosti. Po dohrání hry a dosažení 30. levelu se vám odemknou daily mise, ale to jsou jen zas ty samé příběhové, nyní jen s novou obtížností. Je naprosto zásadní, aby tvůrci nyní do hry pumpovali další a další obsah, ale vadí mi, že již není přítomen. Upřímně nemám vůbec chuť po oněch šedesáti hodinách investovat do season passu za tolik peněz, protože už zkrátka jeho obsahu a kvalitám nevěřím. Doufám, že bezplatný raid, který má do hry přijít někdy v průběhu tohoto měsíce, zvrátí tohle mé přesvědčení, protože pořád ještě chci věřit, že se tam někde skrývá zárodek té hry, na kterou jsem se tak dlouho těšil. Je The Division dobrá hra? Ano, dobrá jako ve škole. Doporučil bych ji v současné době ke koupi? Ne, pokud nemáte skupinu kamarádů ochotných prožít ji s vámi. A i potom jen s velkými výhradami. Pro mě osobně byl uplynulý týden posledním hřebíčkem do rakve důvěry ve sliby a budování vzdušných zámků. Je mi líto, že to probuzení přišlo zrovna s The Division.

Tom Clancy's The Division
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Jedno z největších zklamání mé hráčské kariéry. Je možné, že se ze současného ošklivého kačátka vyklube s odstupem času a dostatkem nového obsahu krásná labuť, na to se ale nelze spoléhat. A teď šup přečíst celou recenzi.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz