The Witness Recenze The Witness

The Witness

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

3. 2. 2016 11:00 27
Reklama
Reklama

Ušetřím vám čas. The Witness je rozsáhlý soubor striktně logických hádanek. Překrásné prostředí ostrova, které vidíte na obrázcích pod tímto textem, slouží víceméně jako interaktivní menu, v němž si vybíráte další hádanku. Logické problémy vyřešíte vždy pouze táhnutím čáry skrz čtvercovou síť a zároveň splněním pravidel konkrétního tahu, která se naučíte během hraní. The Witness pro mnoho z vás nemusí být vůbec nic dalšího a za aktuální cenu kolem tisíce korun je, podle mě, na místě na tento fakt upozornit. Stejně tak je The Witness ale také tou nejosobitější hrou, jakou si můžete představit.

1 + 4 - (7 / 7) * 0

Je velmi důležité zmínit jméno tvůrce Jonathana Blowa. Ten před lety stvořil hru Braid a ta se stala, společně s World of Goo, hlavním tahounem nezávislé scény a pomohla indie hry protlačit k masám. The Witness tuto ambici – posunout žánr logických her o kus dál – možná má také, ale jeho sdělení je natolik ukryté a těžko uchopitelné, že se mu to zřejmě jen tak nepodaří. Základem jsou skutečně jen a pouze hádanky. Hádanky jednoho a toho samého typu. To je podstatná informace, neboť spousta z vás (včetně mě) zřejmě čekala, že s proklamovanou herní dobou kolem padesáti hodin se přece po chvilce musí hra zlomit v něco jiného. Nabídnout nějakou inovaci a překvapit hráče tak, jak se to povedlo typově podobným hrám typu Portal nebo Antichamber. Ne snad, že by hádanky samotné nebyly mnohdy vynalézavé a například jeden konkrétní typ vyžaduje i určitou formu interakce s prostředím, nicméně se jedná pouze o práci jednostrannou, obrazovou. Vždy jste v roli pasivního pozorovatele, jehož jedinou možností je přistoupit k panelu a začít kreslit čáru.

Jestli má The Witness s Braidem něco společného, pak je to jistě okamžik, kdy přijdete na posloupnost řešení a plácnete se do čela, že jste něco takového mohli tak dlouho přehlížet. U některých hádanek není vůbec žádná hanba zaseknout se i na několik hodin, v případě supertuhých nepovinných to může být i na několik dní. Po vyřešení základního setu jste vpuštění na kompletně celý ostrov a je pouze na vás, zda nejprve začnete řešit hádanky uvnitř bažin, nebo se vydáte do zrcadlových skal. Tento princip je správný. Není totiž třeba vyřešit úplně vše pro to, abyste se dostali do finální části. I tak je nicméně nutné rozlousknout několik stovek hlavolamů, přičemž není možné některý typ úplně ignorovat. Závěrečná fáze totiž vyžaduje minimálně znalost veškerých zdejších zákonitostí, abyste nemuseli uhánět na internet pro radu.

The Witness

I to je zcela legitimní způsob hraní, byť zde existuje jasný efekt sněhové koule. Čím vícekrát podlehnete a mrknete do návodu, tím méně o hře budete skutečně vědět a tím větší problémy vám bude dělat jakýkoliv následující puzzle. Zároveň si tím budete hru pochopitelně kazit, neboť kromě hádanek v ní skutečně nic dalšího není. Teď by ti z vás, kteří již s The Witness měli co dočinění, mohli začít namítat, že v ní je přece spousta historických odkazů ve formě sbíratelných diktafonů a meta narážek na samotný tvůrčí proces. Ano, skutečně tam jsou. Potíž je ale v tom, jak moc budou rezonovat zrovna s vaším pohledem na svět. U mě se postupně přetvářely z prvotního okouzlení kompletně celým světem až k finálnímu prostému srozumění s tím, že dovedu chápat způsob přemýšlení tvůrce. Celá hra na mě totiž působila, jako průchod myšlenkovými proudy Jonathana Blowa, jehož osobnost zkrátka nelze ze hry jen tak vyjmout a tvářit se, že zrovna on za celým titulem nestojí.

KDYŽ NATOČÍME NEJDELŠÍ OSTEN JEŽKA

Poměrně velkou část celého kouzla pochopitelně obstará grafika. Ta je skutečně vynikající, a ačkoliv se vám mohou zářivé pastelové barvy po chvíli začít zajídat, variabilita je natolik pestrá, že při přechodu do další části ostrova narazíte nejen na nové prostředí, ale úplně jinou paletu. Dokonce i konkrétní přechody z lokace A do lokace B si zde vysloužily takřka neznatelné, ale pro pocit velmi významné prolnutí světelnosti, barvy a objektů. O to víc vás bude mrzet, že svět je z 99 procent statický. Krásný, důmyslný, ale stále statický a neměnný. Možná i proto si tvůrci vyhráli se zvuky, které působí příjemně organicky a na kvalitních reproduktorech (či ve slušných prostorových sluchátkách) dovedou navodit správnou osamělou atmosféru. Ani nemluvě o tom, že občas budete zvuky potřebovat k vyřešení hádanek. Hudba bohužel zcela chybí, na což si nelze při vzpomínce na geniální soundtrack Braidu nepostesknout.

Lehká cesta ven zde neexistuje.

Zatím může recenze vyznívat poměrně negativně. Má to své opodstatnění, nicméně chtěl bych na plnou pusu říci, že samotné hádanky za to nemohou a jejich design je natolik promyšlený, jak jen síť o několika okénkách a jedné čáře, která se musí dostat na konec bludiště, může být. Základní premisu pochopíte poměrně rychle, a pokud ne, je zde mnoho „testovacích“ panelů, kde si ji můžete prověřit v praxi. Ano, čeká vás spousta (desítek) minut urputného civění na čtverce a snahy obalamutit logiku, ale lehká cesta ven zde neexistuje. Po opravdu dlouhé době se mi stalo, že jsem na nějakou hru myslel i v době, kdy jsem ji nemohl hrát. Kreslil jsem si schémata, fotil jsem si hádanky a snažil se je vyřešit na cestách, dokonce jsem si i vystřihoval jejich tvary a snažil se je napasovat do správného řešení. V tomto ohledu funguje The Witness zcela bezchybně a pokud nenarazíte na hádanku, u které skutečně zakysnete na několik dní (což hrozí u většiny nepovinných), máte před sebou obsáhlou sbírku něčeho, co vás neomrzí ani po stovkách správně vyřešených puzzlech. Já sám jsem ve hře strávil mimořádně slušných a většinou agresivně zábavných 30 hodin. „Agresivně“ proto, že poměrné velké procento času jsem věnoval naštvanému zírání a proklínání Blowových předků skrz několik kolen nazpět. Ale i tak jsem se bavil.

The Witness

Na druhou stranu, chybí zde možnost vzít si nápovědu, případně si nechat vysvětlit konkrétní typ hádanek. A to neříkám jako člověk, který by neměl rád výzvu. Naopak. Jen jsem například dosud zcela nepochopil jednu konkrétní větev pravidel, což mi znemožnilo dohrát jednu z částí ostrova (což samo o sobě není nutně negativum) a několik hádanek ve finální části jsem vyřešil v podstatě jen vylučovací metodou, případně dílem náhody. Ano, pocit, který zažijete při správném vyřešení problému, jenž vám zabral několik hodin, je sladký. Ovšem zřídkakdy se vám dostane lepší odměny, než pouhého aktivování dalšího panelu, na němž se nachází další hádanka. Musíte přistoupit na to, že zde není žádná fanfára, nikdo vás nepoplácá po zádech, jen můžete tiše zkusit novou výzvu. Opět, toto není negativum, jenom konstatování, nicméně pro mnoho z vás možná právě toto bude faktor, na základě kterého se budou rozhodovat o koupi hry.

Základní problém The Witness je ten, že může působit mnohdy až přechytrale a jen těžko se na ní aplikují pojmy jako „hra“ a „zábava“. Zábava tu je ve formě naštvaného přecházení od panelu k panelu, až se vám jeden konečně povede vyřešit a postoupíte dál. Hra zde funguje v podstatě jako bezchybně pracující interaktivní menu, jehož podstatu se budete snažit pochopit až do samotného konce. Je zde ovšem ještě jedna věc, která mi kompletně zkazila celý dojem a pokud by ve hře nebyla, pravděpodobně bych k ní byl o chlup smířlivější. Jedná se o drobný spoiler, který ovšem může být pro mnoho z vás opět poměrně důležitý. Než se pustíte do čtení následujícího odstavce, pravděpodobně byste měli vědět, že pokud bych tuto věc věděl před započetím finálního setu hádanek, choval bych se při nich trochu jinak.

ČETBA NA VLASTNÍ NEBEZPEČÍ

Jakmile se dostanete na samotný konec a vyřešíte „poslední“ hádanku, začnou se dít různé věci, o nichž je, z mého pohledu, lehce diskutabilní hovořit jako o závěrečné pointě. Nicméně, po pár minutách jste vrženi na úplný začátek a všechny hádanky se resetují. V mém případě se dokonce stalo, že se neukázala možnost nahrát pozici, přičemž hra ukládání řeší na pozadí, ale zřejmě nepříliš efektivně, tudíž jsem byl nucen řešit všechny hádanky znova. Nikdo mě k tomu sice nenutil, ale jedním dechem je třeba dodat, že pro vyřešení všech volitelných pasáží je třeba se znovu dostat do finální části. (Jarda se původně domníval, že k přemazání uložené pozice dochází ve všech případech automaticky - pozn. red.V ten moment jsem měl sto chutí prohodit PS4 oknem. Možná se díky tomu někde otevře nová část, ale po letmém prozkoumání se zdá, že tomu tak není. Rád budu vyveden z omylu. Je pochopitelně hloupost a nikdy bych si nedovolil celou hru odsoudit jen kvůli jedinému momentu, ovšem aby se jediný ukazatel toho, zda si ve hře vedete dobře, jen tak přemazal, zkrátka v mých očích nelze přejít bez poznámky.

Rád budu vyveden z omylu.

Největší vtip je přitom samozřejmě v tom, že vy sami jste ukazatel úspěchu. Vy a váš mozek postupují na novou úroveň, získávají zkušenosti a aplikují nové poznatky na věci, které naleznete ve hře. Herní avatar pak slouží skutečně jen jako tichý svědek a Blow si tím vším v podstatě hraje s vámi a až následně je možné se bavit o nějakém kreativním záměru toho, co vidíte na obrazovce. Je to velmi vychytralý (a opět zcela legitimní) způsob jak vybruslit z kritiky. Nemáš na tuhle hru mozkovou kapacitu? Nevadí, zkus chvíli pilovat tyto jednodušší hádanky a třeba se dostaneš do mého stavu mysli natolik, že si s nimi za chvíli poradíš. The Witness nelze upřít to, že za své peníze dostanete skutečně velkou porci „zábavy“, minimálně co se délky stráveného času týče. Tolikrát omílané srovnání s mobilními aplikacemi, které nabízejí v podstatě to samé za desetinu ceny, zde není příliš na místě. Je to hra určená pro co nejširší televizi. Zčásti proto, aby pocit vtažení do dění byl co největší a vy jste si nepřipadali divně, že si kreslíte čtverečky a taháte si mezi nimi hada. Ale zejména proto, abyste mohli svůj zážitek sdílet. Ať už s lidmi na internetu skrz video stream nebo s někým, kdo bude sedět vedle vás a bude vašima druhýma očima. A druhou hlavou, plnou (ne)zavádějících nápadů. Funguje to báječně, ozkoušeno za vás. Jen zde je ten problém, že na vás nemusí tak silně fungovat samotná hra.

The Witness
Xbox Xbox One
Windows PC
iOS iOS
Apple Mac
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

The Witness je hrou, která budí rozpaky. Na jedné straně jde o perfektně designovaný sled přísně logických hádanek. Na straně druhé nenabízí vůbec nic jiného a "konec" ve vás navíc může zanechat poměrně hořkou pachuť zklamání.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz