The Simpsons Game

Představovat tuhle rodinku je asi stejně potřeba jako sypat písek do sendviče. Je to až k nevíře, ale Simpsonovi jsou nejdéle vysílaným kresleným seriálem všech dob a lidé je stále milují. Poprvé se objevili v rámci Tracey Ullman Show, a to už v roce 1987. Od té doby se mnohé změnilo, ale fakt, že v současnosti má seriál 18 sérií se zhruba 400 epizodami, hovoří za vše. Popularita letos vyústila v celovečerní The Simpsons film, což rovněž dalo podnět ke tvorbě hry. Ačkoli jsme už měli možnost hrát nejeden titul s námětem příběhů obyvatel ze Springfieldu, až The Simpsons Game slibovala od začátku vývoje něco zcela unikátního. Vývojáři z Electronic Arts se totiž netajili tím, že stejně jako v případě některých dílů seriálu, či úseků filmu, bude hra hojně využívat koncept parodie. Pravda, našli se i tací (rozuměj například Rockstar), kteří nebyli sto legraci pochopit, ale nakonec se vše podařilo dokončit a představení může bez okolků začít. Takže, pššššt!

Zachráníme svět, jooo

Vše začne tak, jak znáte, tedy pohledem na mraky, mezi kterými vykukuje nápis The Simpsons, následuje úvodní scéna a pohled na gauč. Kamera si vybere Homera, který dělá jednu ze svých oblíbených činností, spí. Zdá se mu zajímavý sen, v němž se ocitne uprostřed čokoládového světa. Následuje bílého králíka a postupně přichází na to, že umí skákat, běhat, toxicky říhat a měnit se v kouli, která válcuje všechno a všechny… Neradi bychom vás krmili přílišnou porcí spoilerů, ale zhruba takto si vývojáři doslova vysnili svůj tutoriál. Myšlenka funguje dobře, neboť si zde vcelku rychle osvojíte ovládání a po stránce příběhu úvod pěkně ladí atmosféru. Po probuzení živitele rodiny totiž následuje animace, v níž Bart uvidí z nebe cosi padat. Nemohl by to však být on, aby ihned neběžel zjistit, o co go. To cosi je ve skutečnosti manuál ke hře, z něhož se „příkladný“ synek dočítá o speciálních schopnostech každého z rodiny, uvědomuje si, že jsou vlastně všichni součástí videohry a jak už to tak bývá – když má někdo super schopnosti, musí být natolik super, aby zachránil svět před dalším herním brakem.

Jak se stát takovým obyčejným hrdinou!

Jak už určitě víte, The Simpsons Game je ryzí arkáda, která vás nebude obtěžovat ničím jiným, než je hopsání, využívání speciálních schopností, řešení malých puzzlů a sbírání předmětů. Abychom byli úplní, představme si pro představu celou rodinu. Začneme-li u nejmenšího člena, tedy Meggie, je zde k popisování věcí nejméně. Samotná holčička s dudlíkem umí být vyslána svou matkou a v krásném 1st person módu fungovat jako robot na odstraňování výbušnin. Dokáže se třeba plazit potrubím, na jeho konci dudlíkovým projektilem stisknout tlačítko a hbitě se vrátit zpátky za mámou. Marge už je těžší kalibr a ani ve hře nepopírá svoje vůdcovské sklony. Vybavena megafonem hypnotizuje občany a ti ji na slovo poslouchají v plnění nejrůznějších úkolů. Pravdu povědět, že takový dvacetihlavý zástup občanů Springfieldu s výrazem zvaným „imhotep“ je poměrně efektní. Zastoupení něžného pohlaví vně rodiny uzavírá Lisa, jež nedá dopustit na svůj saxofon. To, že na něj neumí pořádně hrát, jí je k užitku, neboť nelibými tóny odráží nepřítele kolem. Její hlavní síla je však v použití Buddhovy paže, díky které může v kolmém pohledu pohybovat věcmi, stavět z nich lávky, nebo pomáhat v boji pouštěním předmětů na hlavy nežádoucím postavám & tvorům.

Stejně jako každý kluk i Bart by chtěl být alespoň jednou Superman, což se mu tak trochu plní. Jeho alter-ego je Bartman, jenž umí plachtit vzduchem jako rogalo, používat kladku pro sjíždění lan a střílet z praku. Vezmu-li v úvahu jakousi snahu o vyvážení všech speciálních schopností všech chodících (ano, Meggie se batolí) členů rodiny, Bartovy se mi zdají asi nejzábavnější a nejlépe využitelné. Je tu však ještě Homer, o němž už víme, že se umí transformovat do velké koule nazvané prostince Homerball a v boji na blízko využívá svůj smrdutý dech. Spolu s Lisinou „hrou“ na saxofon jsou tyto dvě postavy schopny vyprodukovat speciální útok, vyznačující se větší silou. Z Homerova krknutí se tak rázem stává akt přirovnatelný k výbuchu menší sopky. Zpátky však k Homerballu, který nemusíte nutně využít jen na přeskakování dlouhých vzdáleností za použití jakéhosi nitra, nebo drcení předmětů pádem z výšky. Nabízí se zde i možnost šlehnout si helium a po krátkou dobu fungovat jako pouťový balónek. V Homerově podání je však k dispozici i dopředný pohyb. Jako motor funguje, víte co… no zkuste si prostě prdnout.

Epizodický obsah?

Aby však nešlo o nějakou mystifikaci, příběh jako takový nenabízí žádnou epickou megastory. Naopak, po vzoru seriálu je rozdělen na jednotlivé epizody, které s sebou navzájem nesouvisí. Výstavba každé lokace se od sebe liší, ale většinou je jen jedna cesta, jak jít dál. I přes to však působí jednotlivé levely různorodě a není nouze i o vertikální pohyb. Jistou úlohu pak pochopitelně hrají různé plošiny, lana a tyče, ze kterých se dá mimochodem dobře rozhlížet po lokaci a rozmýšlet se, jak dál. Na druhou stranu, rozhlížení je značně limitováno možným úhlem kamery, na což však trpí většina 3rd person adventur.

Jak už jsem naznačil výše a jak je obecně známo, v každé z epizod se dočkáte zparodování jedné z populárních her, či filmů. Musím říct, že i přes můj prvotní skeptický přístup jsem byl převelice mile překvapen, jakým způsobem je s inkriminovanými díly zacházeno. Vývojáři, mohutně podporováni samotnými tvůrci seriálu v čele s Mattem Selmanem, dokázali z námětu vytřískat první poslední a nebáli se nakonec udělat si legraci i sami ze sebe. Nejde však jen o humorné názvy epizod typu Shadow of the Colossus Donut, Super Super Fun Fun, Neverquest nebo Around the World in 80 Bites. Řeč je o vtipných momentech a narážkách uvnitř, kterými je hra nasáklá jako školní houba.

Nosnou konstrukcí je vtip, jasně

Vyjmenovat jen zlomek z toho všeho by dal na pořádný seznam, ale přeci jen si neodpustíme pár momentů, které takříkajíc utkvěly. Tak například odkazy na ty úplně nejstarší hry, jakými je třeba Frogger, nebo Space Invanders. Homerovo zvolání: „Aaaa, to je jako moje stará oblíbená 2D hra“ a následné rubání emzáků zavřených do zavařovacích lahví (no ještě řekněte, že tak nevypadají) v klasickém duchu SI je vážně vtipným momentem. Atmosféru dokreslují i méně nápadné věci, jako obří prsatá socha v Mayském chrámu (ano, ano, Lara), Pokémon narážky v Super Super Fun Fun, nebo plakáty Mow Em‘ Down s podobiznou Burnse na vratech od místního parku. Kapitolou samo pro sebe je občasné vyskytnutí Komiksáka, jak vtipně komentuje některé rádoby originální prvky, jako je třeba užitečný dvojitý skok („hmm, velmi orignální“), nebo střílení nepřátel do hlavy („a tohle je doopravdy efektní…“).

Krásné, ale že by až příliš lehké?

Grafika The Simpsons Game je stejně úžasná jako cit, se kterým byl použitý humor. Působí velmi věrohodně a pocit, že jste konečně uprostřed Simpsons světa je především pro fandy série určitě k nezaplacení. Vše je tedy takové, jako znáte ze seriálu, a ačkoli je hra až na jmenované výjimky kompletně ve 3D, dává vám uspokojivý pocit. Skvělá je i hudba, která se dynamicky mění podle toho, co se právě odehrává na scéně. Nic však není bez poskvrny a bohužel ani EA se tomuto neduhu nedokázali vyvarovat. Jelikož ve všech misích hrají vždy dva členové rodiny a v singleplayeru můžete doopravdy ovládat jen jednu postavu v jeden moment, hra trpí na nepříliš povedenou AI. Řešením je pochopitelně co-op mód, v němž si oba hráči vyhoví, ale spoléhat se na to je jen přehlížením pravdy. V případě AI tak musíte jen doufat, že se dokáže ubránit někdy nehezkému počtu nepřátel a dojít alespoň za vámi. Na druhou stranu, hra také trpí na fakt, že prakticky nemůžete zemřít a vlastně ani neuspět. Když se u jedné ze dvou postav zcela vyčerpá status zdraví, po chvilkové regeneraci se zase postaví na nohy a může vesele pokračovat. Pokud se tak v jeden moment stane u obou postav, level jste sice nesplnili, ale máte neomezený počet možností jej opakovat. Někteří hráči tak mohou celou záležitost považovat za nudnou, ale motivaci naleznou alespoň ve snaze stihnout splnit pod časový limit, nebo sesbíráním všech bonusových předmětů, díky nimž si pak budete moci libovolně volit oblečky pro jednotlivé „hrdiny“ při zpětném opakování misí a používat jejich zlepšené dovednosti bez časového limitu.

Není takřka co dodat

Celkově vzato, nepříliš fungující AI, kterou však mnozí z vás určitě nepostřehnou díky vypečenému co-op módu spolu s „lehkostí“, kterou se hra staví čelem i ke zcela svátečním hráčům, jsou jedinými pihami na kráse jménem The Simpsons Game. Je tedy naprosto zaručené, že se po dobu nějakých 15 hodin budete královsky bavit, o to víc, pokud vám svět Simpsons není cizí. Setkáte se tu se všemi známými postavami v jejich obvyklém i neobvyklém vzezření a máte jedinečnou možnost jak sníst poslední část obřího dortu, kterým celá frančíza oslaví tak vydařený rok.