The Bureau: XCOM Declassified Recenze The Bureau: XCOM Declassified

The Bureau: XCOM Declassified

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

19. 8. 2013 22:50 5
Reklama
Reklama

Snaha vyhnat sérii XCOM z jejího strategického hájemství dopadla vždy velmi neslavně. Interceptor, Enforcer i zrušený projekt Dreamland Chronicles (o všech jsme se nedávno bavili v emzáckém vidcastu) nesahají žádnému z tahových dílů ani po kotníky. The Bureau v dobách, kdy se ještě jmenoval pouze „XCOM“ a díval se na svět z pohledu první osoby, měl ambice tuto pověst prolomit. Ukázat hráčům boj s mimozemšťany za použití jiných prostředků než časem omezených tahů, nastavit zrcadlo šedesátým létům a poodhalit další střípky kánonu, který se rozhodně neomezuje jenom na rozmetání co nejvíce Sectoidů po vnitřku kosmické lodi.

Pokud byste ale vedle sebe postavili vysněný, čtyři roky starý sen a finální produkt, našli byste jen velmi málo společných rysů. Teď jde o to, jestli je to dobře, protože tehdejší vizi evidentně nebylo možno zrealizovat, nebo špatně z důvodu příliš velkého množství kompromisů. Jak už to tak bývá – pravda leží někde uprostřed. A bude pěkně šedivá.

BÁJEČNÝ SVĚT

Jednu věc je třeba objasnit hned na začátku. Nebýt reálií světa, jehož základy před téměř dvaceti lety položili bratři Gollopové, byl by The Bureau vcelku obyčejnou střílečkou, kterých jsou dnes na trhu desítky. Namísto mimozemského artefaktu bychom se hnali za ukradeným atomovým kufříkem. Místo laserových zbraní by se objevily rychlopalné pušky a létající talíře by zastoupily první prototypy stíhaček. Naštěstí (pro některé bohužel) zde funguje efekt známého prostředí, do kterého se může zasadit v podstatě cokoliv a autoři se nemusí ani příliš snažit, aby stvořili hit a pro The Bureau to platí dvojnásob. Děj je velmi jednoduchý, hlavní postava plošší než dráha na Markétě a nepřátelé tupí jako pendrek. Pochopitelně záleží na tom, jak moc silný vztah k této značce máte. Pokud vás poslední strategický díl nezaujal a vůbec nevíte, co jsou předchozí hry zač, ani se neobtěžujte s prohlížením obrázků a videí z tohoto počinu. Naopak, jestliže ho považujete za jednu z nejlepších her loňského roku a k titulům jako Gears of War necítíte vyložený odpor, zbystřete všechny smysly. Vysvětlit vám, proč se vůbec vyplatí přemýšlet o její koupi, bude tentokrát výjimečně složité.

ZAPOMEŇTE NA TAKTIKU

Z gameplay záběrů by se mohlo zdát, že půjde o střílečku, říznutou taktickými prvky. Nic není dále od pravdy. Inteligence vás (i vašich nepřátel) se omezuje v podstatě jen na to, že příliš nepřekáží a moc se nemotají do cesty. Občas si dovedou dokonce sednout za patník a pokropit druhou stranu sprškou propagačních střel. Dokud jim nedáte příkaz ve stylu - na toho střílej, teď použij speciální schopnost a pak mě běž uzdravit - fungují v podstatě jako o trochu účinnější křoví. Dobré ovšem je, že každý voják (lépe řečeno – každá třída) má svůj speciální set schopností, který vám může pomoci dostat se z leckteré šlamastyky. Ať už se ale jedná o kritickou střelu u snipera nebo raketovou věž v případě inženýra, jejich použití se omezuje na neustálé mačkání tlačítek v povelovém kruhu, občas s vyměřením trajektorie, kterou má váš svěřenec použít. Celý váš dvoučlenný tým se tím pádem smrskává na chodící almary se speciálními schopnostmi, které využíváte prakticky neustále a příliš nerozlišujete, jestli proti vám stojí obyčejný Sectoid nebo obří Muton. Světe, div se, i tak je to celkem zábava, přestřelky totiž nejsou příliš dlouhé a odděluje je od sebe buď konverzace s velením nebo krátké rozhovory s NPCčky a dějové animace, říznuté obligátním mačkáním tlačítek a sbíráním nepovinných dokumentů, poodhalujících dějové pozadí.

"Když vás v jedné misi pošlou na zdánlivě ospalý americký venkov, budete obdivovat každý balík slámy, který se vám připlete pod nohy."

Citlivější hráči si (zejména v první polovině) budou rovněž všímat emzáky zničeného prostředí a leckdy až udivujících detailů, jejichž efekt bohužel doceníte pouze, co se vizuální stránky týče. Interakce s prostředím je zde minimální, což platí i pro jeho (ne)zničitelnost. Akce samotná nijak nevybočuje ze standardu dnešní doby a pokaždé vás nutí vystřílet všechny nepřátele v určité oblasti, než se na dveřích rozsvítí zelené světlo (občas doslova) a vy můžete pokračovat dál. Nic objevného, ale je to funkční, srozumitelné a není tím sledován žádný vyšší princip.

VZHŮRU DOMŮ

Kromě toho, že se v misích musíte vypořádat s emzáky, čekají vás ještě nezbytná intermezza na základně. Nezkoumáte zde ale nové technologie, ani nestavíte nové prostory jako v případě posledního Enemy Unknown. Vaší jedinou formou interakce jsou rozhovory s členy projektu XCOM, vybavování a najímání dalších agentů a občasné přijímání vedlejších úkolů. Ty se omezují na prostory báze a nevyžadují velkou míru interakce (něco oskenuj, s někým promluv, na něco se podívej), ale dovedou velmi snadno vtáhnout do iluze, že kolem vás je něco jako živé fungující prostředí. Je to samozřejmě kec, nedostanete za ně zkušenosti, nezměníte tím vyústění příběhu a jedinou vaší odměnou bude pár extra řádek dialogů navíc. Ale máte díky nim důvod prozkoumávat všechny místnosti celkem rozsáhlého komplexu a klidně se chvilku jen kochat rozházenou kanceláří nebo pětivteřinovou smyčkou zamyšlených vědců nad žhnoucí plazmou. Leckdy vás napadne, že se jedná o ideální prostředí pro point’n click adventuru, tak možná příště...

NUCENÉ ZLO

A aby toho nebylo málo, technická stránka doslova překypuje rozpory. Když vás v jedné misi pošlou na zdánlivě ospalý americký venkov, budete obdivovat každý balík slámy, který se vám připlete pod nohy. V temnějších pasážích (prakticky celá druhá polovina) a interiérech se naopak míra nadšení většinu času pohybuje někde kolem bodu mrazu. Chybějící stíny postav, problikávající textury, v mnoha okamžicích i pokulhávající framerate (testována PC verze) ve chvílích, kdy je na obrazovce minimum objektů, to jsou jenom některé z bradavic, na které je nejlepší aplikovat zmrazovač značky - Raději Nevidím. Ne, tahle hra není o grafice, ale o dojmu z toho, co vidíte. A ten je překvapivě dobrý. Leckdy až příliš dobrý. Mimozemské základny možná postrádají kapku invence, ale bitvy na rozbitých amerických ulicích doslova sálají atmosférou, kterou si většinou musíte objevit sami. Nebude vám proto příliš vadit, že všichni vaši agenti stráví podstatnou část hry jenom ve svetru. Holt styl.

TAKOVÁ PŘÍJEMNÁ HRA

Problémů bychom mohli vyjmenovat ještě spoustu. Chybějící multiplayer například, přitom kooperace se zde přímo nabízela. Absenci novinek co se série týče. Hlas hlavního hrdiny, který se snaží po celou dobu být drsnější, než dva smirkové papíry, co se třou o sebe malou rychlostí. Tohle všechno je třeba brát do úvahy předtím, než si pro The Bureau půjdete do obchodu. Proč byste ale po vyjmenování všech výše popsaných problémů vůbec měli? Možná je to opravdu jenom značkou XCOM, ale tahle střílečka se prostě moc pěkně hraje. Nikde vám nejsou házeny pod nohy překážky, vše je jenom o střílení a jakkoliv je děj béčkový až tuctový, prostě vás zajímá, co se bude dít dál, ačkoliv už někdy od poloviny tušíte, jak to všechno dopadne. The Bureau: XCOM Declassified velmi pravděpodobně postihne stejný problém, jako v případě vesmírného simulátoru Interceptor, rovněž náležejícího do série. Fanoušci žánru si na něm smlsnou, ostatní nechají bez povšimnutí ležet. Rozhodnutí už ale necháme na vás…

The Bureau: XCOM Declassified
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

The Bureau není ani náhodou dokonalou hrou. Má v sobě ale určité kouzlo, které vám nedovolí ji jen tak opustit. Jakmile tenhle mimozemský příběh začnete, budete si ho muset prožít až do konce.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz