Test Drive: Ferrari Racing Legends

Jistě se mezi příznivci virtuálního kroužení nalezne nemalé procento těch, kteří jsou přesvědčeni, že Porsche Unleashed jsou stále nepřekonaným dílem konkurenční série Need For Speed. Tato skupina harcovníků jistě významně pomrkávala po novém přírůstku do série Test Drive. Všichni netrpělivě vyhlíželi, jestli se milovníkům benzínu poštěstí i na platformě velkými závodními hrami neprávem opomíjené. Zkraje si můžeme nalít čistého vína – Ferrari Racing Legends jsou sice v lecčems výjimečnou hrou, ale není všechno zlato, co rudé jest, a v sérii s tak kolísavou kvalitou, jako je Test Drive, to platí obzvlášť.

Nechť mi vichr pročísne pleš!

První spuštění a první závod může spustit slintací reflex u nejednoho fanouška slavné italské automobilky. Váš vůz má snad jedinou chybu na kráse, a tou je jeho absence pod okny na asfaltu a existence pouze v oknech virtuálních. Exteriér vozu nepostrádá jediný detail a s propracovaností interiéru je to ta samá písnička.

Ferrari Racing Legends dělá skutečně čest svému zaměření – chopit se tak můžeme několika desítek perfektně zpracovaných vozů napříč zmapovanou šedesátiletou historií automobilky. A ačkoli ve hře nenaleznete všechny vozy z její historie, můžete si být jistí, že ochuzeni se cítit nebudete. Jenže jen vozem není závod živ a hráči stačí letmý pohled na okolí, a už na povrch vyplouvají první problémy.

Statičtí a ploší diváci zběsile nemávají závodníkům, jeden strom jako druhý a obecně je celé to okolí tratě takové nijaké. Nastavení grafiky vám nijak vstříc nevyjde – krom rozlišení, vyhlazování hran a efektu rozostření hra nic nenabízí, žádnou úroveň detailů či cokoli v podobném smyslu.

Konzolový port, řeknete si, a ještě k tomu odbytý, tím se dá neschopnost přizpůsobit závody svému hardwaru ještě jakž takž vysvětlit, avšak nikoliv ospravedlnit. Co už ale ani vysvětlit nejde, je nemožnost nastavit si prvky mající vliv na samotnou hratelnost a pocit ze hry – kupříkladu u HUDu máte dvě možnosti – vypnuto a zapnuto. Proč tu nabobtnalou zrůdu bohužel nelze nijak upravit, to zůstává rozum stát.

S grafikou a technickým prostředím dále souvisí i samotné provedení tratí – ve všech případech se jedná pouze o okruhové závodění. To je sice licencováno, a to dokonce i co se let týče, srdce závodníka-historika tedy plesá, ale ta tam jsou projížďky krajinou z bodu A do bodu B. A to je škoda, tratí je sice relativní dostatek, ale bližší pohled dá objevit detailu, že mnohé jsou pouhými kopiemi sebe samých, například jen v jiném roce či závodě. V potaz je třeba brát také fakt, že hra abstinuje jízdu v noci a engine nenabízí ani proměnlivé počasí.

Na Itala s klávesnicí nelez!

Absence volantu u hráčova stolu jde oželet, pokud onen šťastný jedinec vlastní alespoň analogový gamepad. S digitální klávesnicí si každý jediný z nás může tak akorát víte co. Hra by sice ještě ovládat tak nějak šla, ale krvavá obtížnost i na nejlehčí stupeň zbytečně takovým snaživcům hází klacky pod nohy.

Respektive pod kola, a když už se tam nějaký takový filuta dostane, tak je to pohroma skutečně mamutích rozměrů. Jakýsi systém kolizí totiž ve hře přítomen je, dokonce i systém poškození vozu lze nalézt, ale obojí je sešito horkou jehlou. A když už tedy k nárazu přeci jen dojde, je lepší zavřít oči a nevidět tu fyzikální pohromu v pohybu. Ovšem teď už je nejvyšší čas podívat se na zoubek něčemu příjemnějšímu.

Nervák k pokukání

Ne, že by snad kdokoli z nás v roli slušného a předpisy ctícího občana měl šanci ochutnat rychlosti daleko přesahující dvě stě kilometrů v hodině, ale jsme si jisti, že když už se poštěstí, tak přesně takhle nějak to musí vypadat! Dojem z rychlosti je jedním slovem parádní. Je vkusně podtrhnutý takřka výtečnou zvukovou kulisou – partnerky i sousedi přes ulici budou jistě štěstím bez sebe až si takový automobilový fajnšmekr řádně otočí volume doprava jen proto, aby slyšel to božské koňstvo hřmící pod kapotou. Jen je škoda, že kupříkladu hukot okolo stojícího vzduchu není tak výrazný, jako by tomu bylo ve skutečnosti, neboť tím by atmosféra zařadila ještě minimálně jeden rychlostní stupeň.

Ten hráči k neprospěchu bohužel zařadila náročnost hry na schopnosti hráče. Skutečně brutální obtížnost této arkádou značně líznuté simulace má bez debat nepříjemný dopad na hráčovo ego, ne-li rovnou na v tlapách přítomný ovladač či poblíž stojící zvíře. Automobilový entuziasta-cholerik a obecně netrpělivý hráč se pravděpodobně setká s nepochopením, neboť obtížnost skutečně není z nejvyváženějších a mnohdy k tomu nepřidá ani zbytečně agresivní umělá inteligence posílající vašeho krasavce do zbytečných kolotočů.

Hra bohužel vůbec nic neodpouští, protivníci jsou přísní a časy na kolo zbytečně ostře nastavené. Rovněž nepotěší nutnost hrát hru striktně lineárně – závody se otevírají postupně a nelze přeskakovat nebo obcházet ty neúspěšné pro odemčení následujících.

Ovšem na druhé straně, pokud se rozhodnete obětovat hře nějakou tu hodinku, budete trpěliví a přistoupíte na roli hadrového panáka, tak každá vaše porážka bude podněcovat další snahu, každé zašlápnutí protivníkem pak nenávist k němu i jeho rodině projevené v závodu povinně následujícím. Pocit zadostiučinění pak v případě výhry lehko snese srovnání s řádnou euforií.

Jenže ani ta nedokáže zahojit to, co rozezlený port dokázal napáchat na tak krásných italských ořích. Test Drive je závodní hra velice zábavná, ale nedotaženost, obtížnost a celková strohost v herních prvcích jsou negativa, jež ani licence sebekrásnějších vozů zachránit prostě nedokáže.