Reklama

Zase se jednou můžeme pyšnit exkluzitivou. Po Battlefrontu II dorazila na PSP Star Wars Battlefront hra, která je jen pro naši placku s displayem. Otázkou ovšem zůstává, jak se FPS poprala s určitými limity, které bohužel z konstrukce přístroje vycházejí. Jak už bylo řečeno v perexu, verdikt není jednoznačný a Renegade Squadron nelze odsoudit. Ale ani zcela pochválit...

Co si budeme nalhávat. Neopakovatelné kouzlo Hvězdných válek dokáže skoro každé hře přidat kladné body a ani zde tomu není jinak. Už od prvních tónů krásného pseudowilliamsovského hudebního doprovodu těm pravověrným vhrkne slza do oka a když naskočíte nejprve do singleplayerové kampaně, dýchne na vás neopakovatelná atmosféra zoufalého boje proti Impériu. Jste příslušníkem skupiny nejrůznějších podvraťáků, problémových případů a občas i zločinců, kteří ale pod vzdáleným dohledem Hana Sola řádně zatápějí imperiálním pohůnkům. Ačkoliv není příběh nějak extrémně poutavý a strhující, pocit svérázné jednotky, která vždy stojí za vámi dělá ze singleplayeru příjemné, leč bohužel velmi krátké hraní. Za den, maximálně dva si příběh Renegade Squadron projdete a utrum. Je zde k dispozici ještě galactic conquest mód, kdy si po mapce hýbete se svými jednotkami a nasazujete je do jednotlivých bodů, nicméně nepřišel mi dostatečně atraktivní oproti dalším možnostem. Buď můžete nechat výsledek boje na planetě na uvážení AI (ale proč pak hrajete FPS?) a nebo se svými soudruhy sestoupíte atmosférou a zapojíte se do boje osobně. V tu chvíli se ovšem měníte v pravého terminátora, vaši kolegové jsou spíše takový doplňkový arzenál a veškerá výroba nasekaného imperiálního masa leží na vašich přemocných bedrech.

Viděl jsi toho Wookie se svářečskou přilbou co nad náma teď přeletěl?

Než se dostaneme ke klíčovému prvku, proč si případně Renegade Squadron pořídit, podívejme se blíže na to, co přináší po technické stránce. Nejprve customizace vašeho drahého hrdiny. Ta se vyvedla na jedničku a já mohu s klidným srdcem zatleskat. Pokud pomineme vizuální úpravy vašeho svěřence od ponožek po čepici, tou nejhlavnější změnou je zrušení předdefinovaných povolání z SW: Battlefieldu 2. Vše nyní záleží jen na vaší blahovůli a tom, jak se dokážete vejít do stokreditového účtu, za nějž můžete nakupovat zbraně a schopnosti. Skvělý nápad? Rozhodně! Není problém si nadefinovat s čím vytáhnete do boje, zda budete kombinovat těžké zbraně a výbušniny, zda si vezmete raději hořák, či příruční pistolku, zda budete pomalým smrtícím tankem, nebo rychlonohým ostřelovačem. Není problém dát si perky na vyšší rychlost, jetpack a k tomu pistolku (na víc vám prakticky nezbude) a stát se flag hunterem, kterého jen tak někdo nechytí. Zvláště jetpack je při problémech s ovládáním zatraceně silný pro ty, kteří běhají pro vlajky. Navíc je velmi sympatické, že tuto výzbroj můžete měnit dle situace na dobytých chceckpointech. Jste rychlonohý sniper a blíží se k vám AT-AT? Přiběhněte k zářivému majáku a vezměte si na monstrum pořádný kanón. Pak jen zaměřte...

Počkej až se otočím, to teprv uvidíš!

...jenže to bude problém. Nebo naopak nebude, záleží jak ke hře přistoupíte. Ovládání na PSP je prostě pro FPS nepříliš vhodné. Pohybujete se analogovým joystickem a pohyb vpřed/ vzad je v pořádku. Jenže když dojde na otáčení, je oheň na střeše. Je opravdu děsivě pomalé a to je u FPS skutečný problém. Vidíte, že za vámi je nepřítel, ale než se otočíte, budete připojení k vesmírné Síle. Problém se strafováním je bolestivý. Přijdete si jak posedlá chobotnička a výsledek tristní. Kapitolou samou pro sebe je zaměřování. Bez pomoci je umění v členitém terénu někoho trefit (sniperku se vyplatí spíše prudce vrhat) a tyto chvilky vám přinesou nejen okamžik plný nadávání. Nicméně do hry je implementována možnost automatického zaměření. Stisknete pravý button a budete během pár chvil zaměřeni na jednoho z nepřátel. Funguje to skvěle, nicméně hra se v tu chvíli stává příliš jednoduchou. Náhle jen překlikáváte a samotný um zaměření, pro FPS poměrně důležitý mizí. Nejsilnější mi v této kombinaci přišel rotační blaster, jemuž sice chvíli trvá, nežli se nažhaví, ale poté jste jak démon zabíjení, přičemž jste schopni mimo celé čety nepřátel smést z povrchu zemského i speciální hrdiny.

Sundal jsem Darth Vadera! Popáté...

Ano, ano, na ně již tradičně dojde. Zřejmě nejzábavnějším módem je Hero Capture the Flag, kdy se po ukořistění protivníkovy vlajky transformujete do jednoho z hrdinů ságy Hvězdných válek. Upozorňuji, že než se naučíte zacházet s postavami disponujícími světelnými meči, čeká vás pár okamžiků frustrace, nicméně poté jde v táboře nepřítele řádit až by z vás mistr Yoda neměl radost. Tedy pokud tam není mnoho jedinců s oním rotačním blasterem... Multiplayer sám jde hrát jak přes ad hoc v osmi lidech, tak i přes internet v šestnácti, přičemž případné chybějící hráče nahradí boti. Dějově se zde využívá jak původní, tak nová trilogie, takže si zabojujete za Separatisty, Republiku, Impérium i Rebely. Bolestí je ovšem koordinace na bojišti. S prakticky nulovou možností komunikace se multiplayer stává arénou plnou sólistů, kteří nepostupují dle nějaké dohodnuté strategie, ale prostě sbírají fragy. Graficky je hra přitažlivá, hudební doprovod příjemný a tak zůstává tolik protichůdných dojmů z téhle potenciálně kvalitní hry, svůj potenciál ovšem nenaplňující. Je to sice škoda, nicméně třeba do budoucna svitne na ještě lepší časy.