Strike Suit Zero Recenze Strike Suit Zero

Strike Suit Zero

Vilém Koubek

Vilém Koubek

22. 1. 2013 23:43 3
Reklama

Vzkřísit žánr arkádových vesmírných stříleček je cíl, ač na první pohled vznešený, ne tolik náročný, jak by se na první pohled mohlo zdát - obzvláště s přihlédnutím k faktu, kolik takových her vlastně poslední dobou vychází. Vývojáři z Born Ready Games si navíc vytvořili válečné kulisy a přihodili do rovnice i špetku zajímavosti pro mecha-milovníky. Měli tedy perfektní výchozí pozici. Jenže všichni víme, že mezi výchozí pozicí a cílem je obrovská mezera, která je potřeba v případě her vyplnit kvalitní hratelností a právě ona sráží Strike Suit Zero na kolena.

Boj o nezávislost

Píše se rok kdovíkolik a lidstvo se ve snaze nalézt pradávný zdroj signálu, který mu poskytl technologii, rozlézá po celém vesmíru. Kolonie si uvědomují samy sebe a požadují samostatnost, Země jim ji odmítá dát. Pak se zdroj signálu nalezne, podmínky samostatnosti jsou vyjednány a samozřejmě následně porušeny. Začíná vesmírný konflikt dvou stran, který se vyhrotí zrovna ve chvíli, kdy se objevujete na scéně vy, coby bojovník na straně pozemských sil. Kolonie si totiž na pomoc pozvaly záhadnou technologii s obrovskou ničivou silou a vaším úkolem, spolu s pár dalšími piloty a nevelkou válečnou flotilou, je zvrátit rovnováhu sil.

Takže ano, pokud je vesmírně válečný kýč vaše krevní skupina, užijete si ho až nad hlavu se všemi jeho zvraty, nečekanými překvapeními, „uvěřitelnými“ postavami, přechytralou umělou inteligencí i přehráváním podepřeným mnohdy nezáživným dabingem. Ale co na tom. Vývojáři neříkali, že hodlají sesbírat ceny za příběh či herecké výkony. Chtěli vzkřísit žánr arkádových vesmírných stříleček, a ty samozřejmě stojí výhradně na hratelnosti. Co je oblepeno okolo ní, má potenciál vás maximálně motivovat trochu víc, než jen čirá radost z likvidace nepřátel. Ta se však bohužel velmi rychle ze hry vytrácí.

Všeho moc škodí

Strike Suit Zero se totiž onou ideou válečného konfliktu nechalo lehce unést a chrlí na vás nepřátele po desítkách, někdy i stovkách. V každé ze třinácti misí se můžete spolehnout na to, že budete těžce přečíslení a že likvidace v podstatě těch samých nepřátel pořád dokola není úplně to pravé ořechové. Obzvláště, když se vám jich za misi povede sestřelit třeba 250. Na druhé straně pravdou je, že vás nikdo nenutí dojet hru na jeden zátah, takže si můžete střihnout třeba jednu misi, odpočinout si a tak vycházkovým tempem dorazit až do finiše. Jenže tady nastupuje sadismus autorů, který zde v podstatě nezná hranic a ono pohodové vyklusávání vám jednoduše znemožní.

Už před půlkou hry totiž mise začnou být neuvěřitelně dlouhé a náročné. Což by sice na první pohled nemusel být problém, jenže vezmete-li v potaz, že je jedete na jedno zdraví, které se vám nedoplňuje, a máte na většinu zbraní omezenou munici, najednou to být problém skutečně může. Obzvláště když autoři rádi zvedají náročnost s každou další „událostí“ a staví vás před překážky, které jednoduše nemusíte zvládnout.

Sadismus

Vtip je v tom, že vám na začátku mise nikdo neřekne, abyste si nevyplýtvali rakety na tuhle bitevní loď, protože je v zápětí budete potřebovat na další dvě bitevní lodě, které se po zničení té první vyvalí z hyperprostoru. A jakmile rakety nemáte, bude jejich ničení vysoce obtížné, a buď během něj umřete, nebo se přikryti frustrací k jejich destrukci nějak dokopete, i když vám nakonec nic moc nezbude - munice ani zdraví. Pak uděláte nějakou blbost, umřete a dojde na nahrávání checkpointu. Najednou stojíte před prvním bitevníkem, máte plné zdraví i munici a víte, co vás čeká. Tedy že budete zase likvidovat tři obří bitevní lodě, ze kterých musíte kvůli umocnění zážitku často ještě sestřelovat útočné věže, protože desítky nepřátel okolo jsou asi málo.

Začínáte si všímat, odkud se bere ta frustrace? Nejhorší je, že když pak ty tři obří lodě oplivete vším, co máte a dořešíte i ten zbytek poletující verbeže okolo, často mise nekončí a jedete dál. Nekoná se ale žádná změna hratelnosti nebo cokoliv osvěžujícího. Prostě se z vesmíru vyvalí jen další dvouciferná čísla oponentů, které je potřeba sejmout a pokud možno u toho neumřít. Protože checkpointy jsou od sebe neuvěřitelně daleko a vy vážně nechcete hordu, která stojí před vámi, zabíjet víc jak jednou. Bohužel nejednou budete muset, jelikož při vší té akci po vás autoři často chtějí, abyste někoho chránili, nebo něco na čas zlikvidovali. Což se mnohdy nedá stihnout, pokud opět nemáte jistou železnou zásobu raket nebo munice do něčeho účinného. Uprostřed bitvy se například objeví tři lodě, které je třeba zneškodnit, než skočí do jiného sektoru a pokud máte jen svoje plivací blastery, můžete vsadit krk, že je všechny nestihnete zničit - přičemž stačí, aby utekla jedna, a vracíte se někam k checkpointu. Někam hodně daleko k checkpointu.

Návraty

Ve vzteku vypnete hru, abyste ji po nějaké době opět zapnuli a zjistili, že záchytné body uvnitř misí neuznává a jelikož jste měli tu drzost ji vypnout před dohráním mise, projdete si ji pěkně od začátku. Kdyby aspoň za zničené nepřátele byly zkušenosti, nebo nějaká uchopitelná odměna, která by jejich grindování posvětila, případně mu dala nějaký smysl, jenže není. Prostě je jen potřebujete zabít a hra se stará o to, abyste jich zabíjeli opakovaně hodně a bez špetky invence nebo zajímavého nápadu.

Otázkou je, kam vlastně nastrkali autoři všechny nápady? Ve hře jich totiž moc není, vlastně by se o nich dokonce dalo i pochybovat. Jelikož se jedná o hru od nezávislých vývojářů, nedá se od ní očekávat kdovíjaká grafická krása, ale spíš tlačení na styl. Strike Suit Zero nicméně nemá ani ten. Modely lodí jsou maximálně průměrné a šedivé a bitevní stanice nejsou o nic kreativnější. Hra je sice barevná a plná výbuchů, takže nemáte moc času se kochat, ale pokud byste chtěli, v podstatě můžete leda vesmírem na pozadí. A co se bojového obleku týče, je to loď jako každá jiná, jen se dokáže na omezenou dobu přepnout do bojového módu a být ničivější. To je všechno.

Promarněný potenciál

Kdyby byly checkpointy blíž k sobě, nebo častější; kdyby si mohl hráč ukládat sám; nebo kdyby ve hře existoval nějaký smysluplný a uspokojivý systém odměňování za zabité nepřátele, když už jich zneškodňujete taková kvanta, šla by dohrát bez toho, abyste potřebovali rozmlátit půl vybavení domácnosti. Možná by byla i zábavná. Jenže na kdyby se v tomhle případě nehraje. Strike Suit Zero je průměrná, obyčejná akce zasazená do vesmíru, která ničím nepřekvapí. I když se její největší problémy dají do jisté míry napravit prostřednictvím patchů, v současné době bychom do ní neinvestovali.

Strike Suit Zero
Windows PC

Verdikt

Pokus oživit žánr vesmírných arkád, který autoři pohřbili nekončícími zástupy nepřátel a neférovou stavbou misí. Funguje a dá se hrát, ale o zábavě se v současném stavu dá mluvit jen velice opatrně - pokud vůbec.

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama