Stories: The Path of Destinies Recenze Stories: The Path of Destinies

Stories: The Path of Destinies

Pavel Makal

Pavel Makal

3. 5. 2016 10:00 12
Reklama
Reklama

Někdy si prostě chcete odpočinout. U něčeho veselého, barevného a bezstarostného. Třeba když za sebou máte kolem 100 hodin v Dark Souls, nebo když už vás prostě zmáhá ten nekonečný příval nepřátel v moderních střílečkách. A tu by vašemu oku mohla zalahodit nenápadná a od pohledu sympatická hra s názvem tak tuctovým, že i Battleborn by mohl závidět. Mohla by vás zlákat i více než příznivá cenovka nebo fakt, že v hlavní roli vystupuje liška v podobě vysloužilého korzára. Naštěstí ale máte Hrej.cz a potažmo mě, abych vám vysvětlil, proč to není dobrý nápad.

 O MAZANÉM KMOTROVI LIŠÁKOVI

Stories: Path of Destinies by hrozně rádo bylo novým Bastionem. Stylizovaná grafika plná barev, až oči přecházejí, průvodce, který komentuje každý váš čin a přitom do více či méně povedených vtipů obaluje příběh, jehož kličky si můžete do jisté míry vybírat sami. To je ona cesta osudů zmiňovaná v podtitulu hry. Ale začneme pěkně od základu. Hlavní hrdina, lišák Reynardo, je charismatický zločinec ve výslužbě. Království, ve kterém žije, sice úpí pod tyranií šíleného vládce a zlí havrani jakožto opresivní složky veřejné bezpečnosti utlačují, kde můžou, Reynardo by však měl nejraději od všeho pokoj a poklidně si užíval zasloužený odpočinek. Shoda nešťastných náhod a jeden nezbedný zajíc ho nicméně uvrhnou přímo do víru dění a na záda mu naloží břímě nejklasičtější – záchranu všehomíra.

Použijete mocný artefakt bez rozmyslu, nebo se napřed poradíte s kolektivem žabích vědců?

Pokud vám není jasné, proč je název i jeho podtitul uveden v plurálu, má to lišácké (hoho) vysvětlení. Stories totiž všechno sází na kartu znovuhratelnosti, kdy budete příběh hrát znovu a znovu s odlišnými rozhodnutími na konci kapitol a tedy i vrcholy vypravování. Zachráníte starého přítele ze spárů mocenské zvůle? Nebo raději rovnou půjdete hledat tajnou zbraň, schopnou nadobro otočit kurz války? Použijete mocný artefakt bez rozmyslu, nebo se napřed poradíte s kolektivem žabích vědců? Hra si navíc pamatuje vaše rozhodnutí z minulých průchodů a zůstává vám i veškeré vybavení, tím pádem se můžete podívat do míst dříve nepřístupných a zažít dobrodružství dříve netušená. Nebo tedy, mohli byste, kdyby to celé nebyla děsná nuda, do které jsem se už při prvním průchodu musel nutit div ne násilím a každý další byl zas o kus větším utrpením. Tvrdý je někdy chlebíček recenzentův a kupředu mě hnalo jen vědomí, že má oběť zachrání čas i peníze řadě milých čtenářů.

ŠERMÍŘ, CO VYŠEL Z FORMY

Stories se především prezentují jako hack’n’slash akční záležitost s prvky RPG a freeflow soubojovým systémem, jaký známe třeba z Batmana. Bohužel jsou ale souboje natolik triviální a bezkrevné (jakože nezáživné, ale ani ta krev tam neteče), že ani z perfektního vyčištění zástupu nepřátel nepřinese pocit uspokojení. Rozhodně nečekejte parádní řež, jakou nabízí třeba Diablo, budete prostě tupě držet jedno tlačítko a páčkou určovat směr, kam váš zrzavý nedobrovolný hrdina tne. RPG systém tu pak zastupuje jednoduché přidávání bodů do několika málo skillů, jako je zrychlený úhyb, který jsem ale častěji používal pro rychlejší pohyb po úrovni, větší parády s mečem a tak podobně. Meč si navíc můžete za nasbírané materiály vylepšovat a nadto nabíjet různými elementy, což mimo jiné slouží k otevírání rozličně barevných bran. Proto je na začátku mnoho míst, kam se bez odpovídající čepele nedostanete a musíte si počkat na další průchod hrou. K soubojům ve hře mám ještě jednu výhradu. V recenzované verzi pro PS4 se hra při každém úderu nepříjemně na okamžik zasekne a pocit z plynulého odpravování nepřátel je ten tam.

Svět Stories je barevný, až oči přecházejí, a nabízí mnoho rozličných prostředí. To je dobře, protože pokud se rozhodnete hru vytěžit na maximum, budete se po nich pohybovat pořád dokola a takhle vám aspoň zevšední za o něco delší chvíli.  Musím se přiznat, že si mě grafické zpracování zrovna nezískalo, ale určitě jsou momenty, kdy autoři vykouzlili na obrazovce hezká zákoutí. Nejspíš jsou také pořádně náročná na výkon, protože ačkoli byste to neřekli, umí hra konzoli od Sony pěkně zatopit. Framedropy přicházejí nečekány a nezvány, ale zato nepříjemně často. V těsném závěsu za nimi se pak šourají bugy, kterých sice není mnoho, ale ve hře, která vám zabere tak pět hodin, nemají místo. Několikrát jsem během hraní propadl mapou a nezbývalo než nahrát level znovu. I přes jejich relativní krátkost mě to samozřejmě nepotěšilo. Stalo se mi to jak v boji s nepřáteli, tak při používání vystřelovacího háku, kterým se můžete dostávat na vzdálenější nepřístupná místa nebo si s jeho pomocí přitáhnout zlotřilého havrana a pořádně mu nabančit. Havrana zmiňuji znovu proto, že variabilita nepřátel je dost mizerná a v drtivé většině případů se budete potýkat právě s nimi. Finálním hřebíčkem do rakve je pak délka některých loadingů, kterou bych možná snesl u megalomanského RPG, rozhodně však ne v rámci desetiminutového levelu.

SMÍCH ZMRZLÝ NA RTECH

Pokud vás nezabije glitch, nejspíš přežijete bez větší újmy celý zbytek průchodu hrou. Obsahuje dokonce i trofej za bezúhonné dokončení, dle mého názoru není příliš obtížné ji získat. Jednoznačně nejsilnější stránkou Stories je pak humor, se kterým je celý příběh podaný. Vypravěč si nebere servítky a vaše konání i okolnosti, ve kterých se Reynardo zrovna nachází, komentuje tu s uštěpačným sarkasmem, tu s hrdinským patosem. Humor mě také přesvědčil o tom, že se nemá primárně jednat o dětskou hru, protože některé narážky a situace jsou pro nedorostlé publikum až příliš peprné.

Stories: The Path of Destinies

Jenže dospělý hráč, ten si snadno vzpomene na výše zmiňovaný Bastion nebo třeba úchvatný Transistor. Obě hry jsou dostupné na stejných platformách jako Stories, obě se pohybují ve stejné cenové hladině, ovšem na rozdíl od dnes recenzované hry nepůsobí jako amatérský počin, ale solidně odvedená práce s obroušenými hranami. V podobné konkurenci ztrácí Stories všechny trumfy odpočinkového mezipřistání při hraní velkých a náročných titulů. Tím spíš, že v odvětví barevných, veselých a hlavně neuvěřitelně zábavných her na PlayStationu nedávno vykvetl skvost v podobě nových dobrodružství Ratcheta a Clanka. Ve stínu tak drtivých soupeřů nemají Stories skutečně moc co nabídnout. Montrealské studio Spearhead Games má dosud v portfoliu nevalně hodnocené hry Tiny Brains a Arena: Cyber Evolution. Z šedi průměru jim ovšem ani Stories nepomohou. Velmi dobrý nápad s větvením příběhu a perzistentním světem pohřbila lavina nudy a technických nešvarů. Tahle hra si vaši pozornost, natož peníze, určitě nezaslouží.

Stories: The Path of Destinies
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Jakkoli jsem neměl přehnaná očekávání a přál jsem si zkrátka "jen" obyčejnou příjemnou akční hru, nebyli tvůrci schopni naplnit ani ty základní předpoklady pro udržení zábavy nad bodem mrazu.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz