Starshatter: The Gathering Storm

Vlastně toho zase příliš mnoho není. Matrix Games a Destroyer Studios by šli sami proti sobě, kdyby na trh vrhli výrazně odlišný produkt. Drží se svého kopyta jako každý správný švec – a už tak fešné botky původního Starshatteru vyspravili s velkou dovedností. Jenže: neokoukal a neochodil se už ten pár příliš? Má cenu investovat do správky?

Hardcore, neboli tvrdé jádro

The Gathering Storm je stejně jako Starshatter hra, jíž mnozí po prvních pár minutách zkoušení znechuceně odloží. Objekty ve vesmíru se tu řídí přísnými zákony Newtonovské fyziky. A kdo si pod tím vybaví jen jablko padající na hlavu společensky unaveného pana Izáka, příliš si s touhle akcí tykat nebude. Ve vzduchoprázdnu je třeba počítat se setrvačností, která činí řízení lodi mnohem náročnější. Když se konečně hráč naučí vyhýbat projektilům nepřátel a vyhrávat dogfighty ve vakuu, podrazí mu Starshatter nohy podruhé: vedle misí daleko od obydlených planet se tu létá i v atmosféře – a tehdy přijdou vhod dobré zvyky z leteckých simulátorů. Poprat se krom ostatních fyzikálních sil navíc s gravitací není legrace ani v nejmenším.

Krom toho je tu navíc netradiční systém kampaně. Tu sice řídí jakýs takýs příběh o galaktické válce, v podstatě ale hraje podružnou roli. Je to dáno dynamickou povahou kampaně: záleží na hráči, jaké mise přijme a pokusí se splnit, na jeho úspěšnosti pak závisí další vývoj. Přitom úkoly, které nechá ležet ladem, plní jeho počítačoví spolubojovníci, a tak je i přes nekonečnou rozlohu vesmíru na bojištích překvapivě živo. Na jednu stranu to může způsobit zmatek u hráče navyklého na v poslední době jednoznačně preferovaný lineární styl hraní. Musí se rozhodovat – a nést zodpovědnost za důsledky svých rozhodnutí, což není jednoduché ani ve virtuálním světě.

Neslušné rýpání

A když už recenze začala rýpáním, pokračujme ještě chvíli v kritickém tónu. Audiovizuální stránka hry nedoznala na první pohled od původního Starshatteru mnoha změn. Jako by si Destroyer Studios během vývoje udělali výlet rychlostí blízkou rychlosti světla – a přiletěli s hotovým produktem o několik let dál, než by bylo záhodno. "Virtual cockpits look like ass," zaznělo v jedné zahraniční recenzí. Poněkud jadrně vyjádřeno, ale v podstatě jde o odpovídající hodnocení. Něco, co zadnici právě opustilo, pro změnu občas připomenou terény planet, kvůli nimž nejsou průlety atmosférou zdaleka takovým zážitkem, jakým by mohly být. Teprve v hlubokém vesmíru ukáže Starshatter i něco málo ze své krásy. Ostatně: co taky na vesmíru zkazit, že? Je černý a s hvězdičkama…

Poslední rýpnutí pak míří směrem k jisté vypočítavosti zřejmě distributora. The Gathering Storm se prodává za 40 dolarů v online distribuci, a to není na hru, která je v některých směrech hodně indie, úplně málo. A i když pro ty, kdo pošlou licenční klíč originálního Starhatteru, cena klesne na 26, stále lze mít oprávněné pochybnosti, zda se investice do něčeho, co je víc remakem a kosmetickým vylepšením původní hry, vyplatí.

Pochvalné kývání

Jenže na druhou stranu: podobných her je na trhu asi tolik, co nadšenců do hry na kostelní varhany v redakci Levelu a Hrej dohromady. A Starshatter je možná hardcore, ale překvapivě zábavná vesmírná akce. Bitvy ve vesmíru začínají detekováním nepřítele, načež se rozpoutá tanec vysílání raket a uhýbání projektilům soupeře. Na bližší vzdálenost pak už dojde ke klasickému dogfightu, kdy jde o to protivníka dorazit a smést ze světa. V o něco globálnějším pohledu nabízí The Gathering Storm velké množství i variabilitu misí, kdy nejde jen o vyhlazení všech nepřátel – samozřejmě tu jsou menší šarvátky i velkoryseji pojaté bitvy nad planetami či ve volném prostoru, k tomu ale i mise ochranné, eskortovací, mise, kde je cílem proniknout k základně nepřátel a zničit důležitou budovu nebo loď. Atmosféře těchto scénářů pomáhá překvapivě schopná AI protivníka i – a to se cení ještě víc – spolubojovníků. Ve snaze o efektnější chování nepřátel často vývojáři opomínají druhou stránku umělé inteligence a v mnoha hrách si nelze než nezoufat nad neschopností vlastních jednotek. Tady ne: wingmani iniciativně pomáhají hráči a zejména zpočátku, než získá praxi v řízení lodi a vedení vesmírných bitev, jsou leckdy i mnohem schopnější.

Už zmiňovaná kampaň má sice slabší rozjezd, kdy první ze čtyř větších částí nutí hráče plnit relativně nezáživné mise typu čištění minového pole, ale pokročilejší fáze to bohatě vynahradí. Je to zejména dílem motivačního systému povyšování: úspěchy v misích zvyšují hráčovu prestiž, a to není samoúčelné masírování ega, protože spolu s tím přichází možnost ovládat větší a schopnější vesmírné koráby. Z počátečního stíhače se tak hráč vypracuje třeba i do role pilota velkého bitevního křižníku.

Přidaná hodnota

Kvalitativně je na tom příběhová kampaň ve výsledku velmi dobře, nezaostává pak ani měřítko kvantity; či lépe délky zábavy. Dohrání The Gathering Storm může zabrat desítky hodin, vedle kampaně samotné je tu navíc ještě desítka samostatných scénářů. Stejně jako původní Starhatter je navíc i Gathering Storm velmi otevřenou hrou, takže lze očekávat velké množství fanoušky vytvořených misí a modifikací.

Celkově vzato, číselné hodnocení u této recenze nelze brát jinak než jako orientační. Je vždycky těžké nějak číselně vystihnout hru, která může menší skupinu fanoušků vesmirných simulátorů skvěle bavit (jakkoliv proti svému předchůdci přináší spíše menší zlepšení a možná se za vyšší cenu nevyplatí), mnohem více hráčů ale nebude mít trpělivost pronikat do jejího systému a užívat si hratelnost obalenou spartánským grafickým kabátkem. Své kvality ale Starshatter nesporně má. Máte-li chuť je objevit – dobrou zábavu!