Star Wolves 2
Nestává se to sice moc často, ale přeci jen, čas od času se z herního lůna vyklube titul, který i přes slabou prezentaci zasáhne mnoho hráčů. Něco takového se před dvěma lety povedlo studiu Xbow prostřednictvím vesmírného RPG Star Wolves. Odměnou bylo v průměru solidní osmičkové hodnocení spolu s uznalým hráčským respektem. Jenže žádná pohádka netrvá věčně. Druhý díl měl udržet laťku přinejmenším stejně vysoko, poupravit pár detailů a celkově vnést zase trochu čerstvého vakua do vesmíru.
Ve vesmíru nic nového
Zcela logicky příběh navazuje na první díl s tím, že se na časové přímce posuneme jen o necelých deset let kupředu. Stále panuje nevraživost mezi znepřátelenými stranami vetřelců, pirátů a ostatních lidí. Především hráči kovaní prvním dílem se budou cítit jako ryby v jezírku. K tomu dopomáhají i staří známí hrdinové. Na jednu stranu je fajn pokračovat v příběhu přesně v linii, v níž se odehrával i první díl, ovšem na stranu druhou mohou začít vyvstávat pochyby, zdali vývojáři neuvěřili své myšlence přespříliš.
Skutečná volnost
Jak už bylo řečeno, Star Wolves jsou vesmírnou RPG, s čímž se pochopitelně pojí i způsob a styl hraní. Podstatná je snaha o co největší volnost, což se povedlo dotáhnout na velmi solidní úroveň. Sice to nelze chápat doslova, neboť jistý posun v příběhu musí být designéry zaručen, ovšem míra vlastního volby v případě přijmutí, nebo odmítnutí vedlejších questů je skutečně obrovská. Do podobně velkých rozměrů nabobtnal i vesmírný systém, jehož mapa s vzezřením spletité pavučiny nabízí pádné důvody, proč by se měli do hraní pustit i opravdoví dobrodruzi. V tomto ohledu připomínají Star Wolves 2 legendárního Freelancera, ve kterém bylo objevování skrytých systémů příjemným zpestřením a navíc bylo možné tajné červí díry použít v pozdějších fázích hry k všeobecnému prospěchu.
Staří známí
Zaměříme-li se blíže na skupinu Star Wolves, její složení je od minula prakticky nezměněné. Hlavním vlčákem a zároveň vůdcem smečky je pochopitelně sám hráč, jemuž hned od úvodu sekunduje věrný parťák Ace. Postupně se k vám připojí i zbytek tlupy, jmenovitě například podfukář Heretic, génius Phantom, sličná Astra, nebo prsatá dvojice operátorek mateřské lodi. Všechny hratelné postavy mají propracovaný strom schopností, které musíte, ostatně jako v každé jiné RPG, s rozmyslem rozvíjet. Každá z postav se totiž vyznačuje vlastní specializací a ke zdárnému splnění těžších misí nastupuje do popředí prvek vzájemné spolupráce. Bohužel, jednotlivé úkoly, a především ty, co nemají s hlavní zápletkou mnoho společného, si jsou navzájem velmi podobné a mnohé z vás začnou po čase nudit.
Pusto
Půjdeme-li v kritice tímto směrem ještě dál, ani zmíněná rozlehlost systémů nedokáže kompenzovat naprostou vesmírnou pustinu, v níž dlouhé minuty nezakopnete o žádnou kolem letící loď. V porovnání s reálným vesmírem by bylo vše v pořádku, ale s ohledem na to, že se děj odehrává v době, kdy lidé osídlili mnoho ostatních planet a vedou intergalaktickou válku, to působí doopravdy nepatřičně. Nakonec, člověk aby se v tom vzduchoprázdnu bál vlastního stínu. Možná právě pro zmíněnou vylidněnost není ani samotný akt letu vesmírem ničím zábavným. Lodě dosahují malých rychlostí a i když je zde možnost časového urychlení, stejně strávíte minimálně třetinu hrací doby civěním do prázdna, nebo významnými pohledy směrem k hodinám na zdi.
Přitom bych neviděl jako problém umístit do jinak skvěle zpracovaného systému upgradu vesmírných plavidel něco jako legendární startrekovský Warp pohon. S ním by bylo létání nejen rychlejší, ale rozhodně i mnohem efektnější. Dost možná by vám na něj stačily i finance, ke kterým se dostáváte skrze splněné mise. A pokud vám nevadí repetitivnost vedlejších úkolů, možná byste si vydělali i na Warp pohony dva. Jinak řečeno, o peníze není nouze, čili upgrade jako takový po nějaké době postrádá smysl.
Nejen smrtelné klinče
Jestli vám přijde, že se toho od prvního dílu moc nezměnilo, v klidu pokývejte hlavou i u odstavce řešícího technické zpracování. Jistý posun kupředu je v celkovém pohledu na hru znát, ovšem při bližším zkoumání přijdete na to, že změny nejsou nikterak zásadní. Co mě zaráží nejvíce je přetrvání zásadních chyb, například nepříjemného zasekávání vlastních lodí o jiné objekty. O to hůř celá situace působí, když větších objektů, jež mohou činit problém, mnoho nepotkáte. Mohl jsem se potom stavět třeba na ucho, ale mateřskou loď zaklesnutou do smrtelného sevření jedné z několika základen jsem zkrátka nevyprostil. Alespoň mi k tomu hrála na pozadí působivá hudba, kterou se ale v průběhu dosyta přejíte.
A pohádky je nejspíš konec
Takhle by se dala ostatně zhodnotit celá hra, trpící v první řadě na mohutnou obsáhlost a na obtížné hledání cesty nejen k hráčům mimo množinu hardcore. Ze začátku tak mohou i zarytí vyznavači RPG juchat nad hutnou porcí spletitých menu, všemožných upgradů, nových schopností... ale postupně všichni přijdou na to, že podruhé stejná kaše už nijak výjimečně nechutná.
Verdikt
Pokud by byli Star Wolves 2 vydány jakožto datadisk, hodnocení by bylo v tomto případě přívětívější. Faktem ale zůstává, že hra je alespoň dle vývojářů plnohodnotným pokračováním, postradajícím dle mého názoru větší dávku invence, snahu zbavit se přetrvávajících chyb a celkově chybí i takový ten obecný smysl a nadhled, proč se do prakticky totožných Star Wolves pouštět nanovo.