SoulCalibur 3

Zarputilí tekkenisté sice nebudou souhlasit, ale jsme skálopevně přesvědčeni, že SoulCalibur je v současnosti jednoznačně nejlepší bojovková série. Absolutní tvrzení jsou vždycky odvážná, toto však lze dosti dobře obhájit. Základem úspěchu SoulCalibur je ovládací systém umožňující zcela neomezený pohyb osmi směry. V důsledku můžete kroužit kolem soupeře, elegantně se úkrokem vyhýbat výpadům a pozičně efektivním způsobem plánovat sérii úderů. Bojištěm je pak skutečně celá aréna, úspěch závisí na přesném načasování a odhadu vzájemného postavení, zatímco únavné memorování zbytečně složitých komb upadá do zapomnění. Další obrovskou výhodou SoulCaliburu oproti jeho hlavním konkurentům je určitě zapojení zbraní. Bojový styl a taktika se výrazným způsobem odvíjí od toho, koho máte pod palcem a co zrovna drží v rukou. Pestřejší směsku bojovníků si jen těžko lze představit. Charaktery respektive jejich zbraně určují útočný rádius stejně jako rychlost a ke cti autorům slouží, že dokázali všechny tyto protichůdné prvky vyvážit tak dokonalým způsobem, že žádná jednotlivá postava nemá na kteroukoli jinou výrazně navrch. Nakonec má SoulCalibur (při nejmenším ve srovnání s Tekkenem) výhodu i v technické rovině. Vyhrává díky skvěle detailním modelům postav a úžasných arén a především díky bezchybnému navazování jakéhokoli páru animačních schémat a vynikajícímu zpracování kolizí mezi dvěma postavami.

HEZČÍ

Zatímco SoulCalibur 2 byl uveden jako multiformátový titul, SoulCalibur 3 míří exkluzivně na PlayStation 2. To, spolu se zkušenostmi posbíranými za poslední dva roky, umožnilo Namcu vytvořit ještě atraktivnější grafickou interpretaci. Málokterá PS2 hra se může se SC3 měřit, co do speciálních efektů. Sluneční svit tu je nejintenzivnější, mlha nejpůsobivější a voda nejpřirozenější. Každý úder je doprovázen detailním jiskřením a šlehajícími plameny, zatímco smrtící finiš smete obrazovku tlakovou vlnou. Krátce řečeno: SC3 je výrazně hezčí než SC2.

PESTŘEJŠÍ

Na vyšším vývojovém stupínku se ocitá i díky lepší nabídce bojovníků. Samozřejmě si nelze představit pokračování bez nováčků. Trojice Zasalamel, Setsuka a Tira představuje velmi silný přídavek, protože rozšiřuje nabídku SoulCaliburu o typově zajímavé charaktery zatímco ani co do bojového stylu nijak nenapodobuje žádného z „veteránů“. SC3 má celkem v nabídce 30 postav na výběr (součet základních, nových a odemykatelných), čímž dohání jeden z mála handicapů, které série tížila ve srovnání s Tekkenem. Pohyby starých charakterů jsou v základech stejné, ale zkušený hráč si určitě všimne jemných úprav, které měly nepochybně za cíl ještě lepší vyváženost. Například Kilik (ten s dlouhou tyčí) nemá už tak snadná a přitom silná komba, zatímco příznivci rychlé Taki jistě uvítají několik nových drtících úderů rukama, které přispívají k jejím zrovnoprávnění v boji proti dlouhým mečům.

VELKORYSEJŠÍ

Všechno, co bylo dosud o SC3 řečeno, bylo jistě předvídatelné a očekávané. Jistě by nebylo normální, kdyby hra měla horší grafiku nebo méně dokonalou sestavu charakterů než její předchůdkyně. Nyní se však dostáváme ke změnám zásadnější, strukturálním. SoulCalibur vždycky, na rozdíl od konkurence, hodně stavěl na široké nabídce atraktivních režimů včetně výživné porce singleplayeru. SC3 v této oblasti představuje několik významných novinek. Příběhový Tales Of The Soul poprvé umožňuje hráči vybírat si cestu postupu (na mapě znázorňující putování hrdiny za zázračným mečem zvaným Soul Edge). Zatímco samotný interface je změnou v podstatě kosmetickou, citelně zvýšená obtížnost přispívá k prohloubení story módu. Tady si budete muset úspěchy vydřít v potu tváře, motivováni však budete sladkými odměnami: pozoruhodnými závěrečnými filmečky, hromadou odemykatelných bonusů a výdělkem ve formě zlaťáků, které můžete utrácet v obchodě za ještě lepší bonusy. Dalším skvělým přídavkem je režim World Competition, umožňující organizaci a správu jakési SoulCalibur ligy, které se může zúčastnit až osm hráčů. Soul Arena je naopak zaměřena na krátké aktivity. Obsahuje tucet miniher se specifickými pravidly. Bojujete například proti obří soše nebo pod tvrdými časovými limity. Některé jsou celkem fajn, jiné už tolik ne, ale darovanému koni na zuby nehleďte, zvláště když si za úspěchy zasloužíte další zlato. Toho budete potřebovat opravdu hodně, především pokud toužíte odemknout všechny možnosti editoru postav.

TVÁRNĚJŠÍ

Ano, zcela převratnou novinkou SC3 je možnost vytvořit si vlastního bojovníka, se kterým můžete vstoupit do jakéhokoli režimu s výjimkou Tales Of The Souls. Čili ke 30 „továrním“ charakterům si klidně připočítejte další stovky. Bojový styl custom postavy je sice určen kombinací zvoleného povolání (nindža, barbar, kašpar...) a zbraně – čili má konečný počet, ale vzhledové variace představují takřka neomezenou možnost udělat si jakoukoli postavu si zamanete. Ovšem abyste využili editor postav na maximum, budete si muset nejdříve vydělat hodně peněz v ostatních režimech.

DROBNÉ ZAVÁHÁNÍ

Konečně tu máme nejvýstřednější nový režim, totiž Chronicles Of The Sword (pro který si musíte povinně vytvořit alespoň jednoho bojovníka). Tato směs bojovky a strategie je tak rozsáhlá, že by se dala považovat za téměř samostatnou videohru. Se svými postavami se pohybujete po 3D mapě, dobíjíte nepřátelské pevnosti a bojujete proti bossům. Každá jednotka má svoje proměňující se statistiky a důležitá je také spolupráce mezi nimi (čili to, jak se jejich různé schopnosti vhodně doplňují). Cílem je soupeře přečíslit, zneškodnit, zadupat do země a, tak jak to ve strategiích chodí, osázet jeho území vlajkou vaší barvy. Některým z vás to zní asi lákavě, ale bohužel musíme konstatovat, že Chronicles Of The Sword zůstaly za očekáváním. Ovládání je často nepřehledné, při pohybu jednotek hrozí dlouhé časové prostoje a místy jsou boje dosti nevyvážené.

NEJLEPŠÍ

A to je jediná kritická poznámka, kterou můžeme k SoulCalibur 3 směřovat. Chronicles Of The Sword se nevyvedly tak dobře, jak bylo původně zamýšleno, a jako takové nemohou nahradit skvělý Weapon Master (po kterém se nám stýská). Avšak řemeslně bezchybný a hratelnostně neodolatelný zbytek výpadek jednoho režimu bohatě vynahrazuje.