Someday You'll Return Recenze Someday You'll Return

Someday You'll Return

Pavel Makal

Pavel Makal

4. 5. 2020 13:00 14
Reklama

Svou recenzi Someday You'll Return začnu poněkud netradičně. Ne že bych trpěl kdovíjakým herním patriotismem, zpravidla je mi celkem ukradené, odkud jaká hra pochází a na hodnocení se národnost tvůrců nepromítá nikdy. V případě novinky od tuzemských CBE Software je ale v této souvislosti třeba poznamenat jednu věc - nejít o projekt českých vývojářů, patrně mi jeho vývoj zcela unikne a velmi pravděpodobně byste o něm u nás nyní nečetli. S veškerou úctou k autorům totiž nabídek na nezávislé hororové adventury v naší schránce končí tolik, že se jimi ani nestačíme probírat. Druhým dechem ale musím dodat ještě jednu věc - zrovna v případě Someday You'll Return by takové opomenutí byla docela škoda.

VE DVOU SE TO LÉPE TÁHNE

Než se pustíme do samotného popisu toho, jak se mi titul líbil nebo nelíbil, je třeba si ujasnit jednu věc. Tahle pouť strašidelnými moravskými lesy je dílem dvoučlenného týmu, jenž na ní pracoval po zhruba čtyři roky. Tento fakt je třeba mít na paměti, protože přes všechny výhrady, které se v následujícím textu dočtete, je fakt, že se projekt povedlo dotáhnout do zdárného konce, především příběhem nemalých ambicí, slušné porce odvahy a v neposlední řadě také pořádné dávky talentu a dovedností. A za to všechno bych autorům hned ve druhém odstavci této recenze rád smeknul, byť se jejich kreativní vize (a možnosti) ne vždy úplně setkaly s mými hráčskými očekáváními.

Dokonce autory podezírám z podobně velké lásky k Silent Hillu, a zejména jeho druhému dílu, jakou chovám já sám.

Someday You'll Return (odteď už jen Someday) se představuje jako psychologický horor, odehrávající se v našinci velmi dobře známém prostředí. Ve hře se objevují reálná místa, byť její svět není tak úplně poskládaný podle skutečnosti. Hlavní hrdina Daniel se vrací do míst, která zjevně dobře zná z minulosti, aby pátral po své ztracené dceři Stele. Nutno podotknout, že žánrová klišé mají autoři z CBE nastudována na jedničku, nechybí okamžitá ztráta dopravního prostředku pro cestu zpět, podivné úvodní setkání s místní vesničankou ani nespolehlivá technika v podobě mobilního telefonu. Je zcela zřejmé, že jsou pánové velkými fanoušky Blair Witch, na kterou odkazují asi nejvíce (dokonce i velmi doslovně), v Someday byste ale našli vlivů daleko více. Dokonce autory podezírám z podobně velké lásky k Silent Hillu, a zejména jeho druhému dílu, jakou chovám já sám, protože i tento letitý kultovní počin Someday v mnohém připomíná. Hlavní hrdina, který není tak úplně sympatický a na jehož verzi příběhu se zjevně nedá moc spoléhat, podivná malá holčička, která jakoby na něj něco věděla, záhadná mladá žena, která hrdinovi pomáhá, byť vůči němu má celou řadu výčitek. Když k tomu přimícháme podivná stvoření a instustriální prvky betonových tvárnic a ostnatých drátů, vítr vane z poměrně jasného směru. 

LOKÁLNÍ BĚSY

Ne že by to ale něčemu vadilo, naopak. Jestli se něco Someday daří velmi dobře, pak je to pozvolné budování atmosféry skrz vhodně volené lokace (neřekli byste, jak tísnivým pocitem může působit opuštěný stanový tábor), pozvolné odkrývání skutečností skrz nalezené deníky a dokumenty, ale třeba i skrz drobné nuance v Danielově chování. Musím říct, že jsem si k hlavní postavě hledal cestu docela dlouho, zpočátku mi jeho nuceně agresivní chování a na sílu používaná sprostá slova přišla poněkud zbytečná, včas jsem ale zjistil, že ne vše je tak, jak se zdá a povaha protagonisty je o dost složitější, než byste si na počátku mohli myslet. Musím s pochvalou přiznat, že právě zjišťování, co se tu vlastně stalo, bylo tím hlavním hnacím motorem, který mě u hry spolehlivě držel. Scénář je i přes některá zbytečná klišé solidní a skvěle ho drží lokální zasazení, které má silný charakter a navíc v nás dokáže rozeznít struny dětských strachů, na něž jsme dávno zapomněli. Přihoďte do tohoto kotlíku něco ze slovanských legend, pár notně strašidelných dětských obrázků vylepených po jídelně a věřte, že příští zdravotní procházka v lese bude podstatně adrenalinovější.

Co se týče hratelnosti, připomíná Someday dlouhou řadu moderních "walking horrorů",  v nichž se nemůžete nebezpečí bránit, je tedy třeba si osvojit především stealth. Na druhou stranu jsou "akční pasáže", kdy vám reálně hrozí nebezpečí, poměrně jasně ohraničené, ve zbytku času hra působí spíše tísnivě svými opuštěnými lokacemi a temnými lesními zákoutími, kde si nemůžete být jisti, co číhá za tím kterým stromem. Someday ale není pouhou "chodičkou", autoři do hry implementovali řadu hratelnost osvěžujících prvků. Jmenovat můžeme třeba tvorbu lektvarů z bylinek podle specifických receptur, lezení po skalách a samozřejmě řešení rozličných logických hádanek. Ty zpravidla nejsou nijak extrémně náročné a zákysy by se vám snad v průběhu hraní měly vyhnout, líbila se mi ale jejich nápaditost a chytrá implementace do prostředí dětského tábora a jeho obyvatel. Hra obsahuje celkem dost velké množství collectiblů, mezi ty zajímavější patří písničky, které si můžete následně zahrát na kytaru, ještě více se mi ale líbí QR kódy, jejichž skenováním můžete vyhledat herní lokace na reálné mapě a vydat se tam třeba na opravdový výlet. Mimochodem, fyzická edice hry (kterou jsme obdrželi jako recenzní kopii) obsahuje velmi vydařený turistický deník. Podobné propojení hry a reálného světa je dalším dobrým nápadem CBE Softu.

ŽÁDNÁ MANEKÝNA

Bohužel není vše jen pozitivní a zalité sluncem, jako Pravčická brána nebo hrad Cimburk. I Someday má své problémy, ty ale souvisejí především s technickým stavem a zcela jednoznačně narážejí na tvůrčí možnosti studia, o nichž jsem mluvil na začátku. Tak předně - grafikou vás hra opravdu neoslní. A když říkám opravdu, zapomeňte třeba i na úroveň, jakou před pěti lety předvedlo například The Vanishing of Ethan Carter. Jakkoli je to určitě nefér srovnání, běh času je neúprosný a hráčské chutě velmi vybrané. Grafické zpracování Someday je bohužel v mnoha ohledech schizofrenní, hra umí předvést líbivé pasáže, v jiných situacích je ale bohužel doslova odporná v tom nejlacinějším slova smyslu. Asi nejhůře dopadly postavy, které působí jako z přelomu tisíciletí, ale ani ruce hlavního hrdiny a jejich animace například při šplhání nejsou ničím, na co byste se chtěli delší dobu dívat. Není to problém a není to ani důvod, proč byste hře neměli dát šanci, je to ale jasné opakované upozornění - tahle hra se produkcí neměří třeba ani s loňský nevydařeným Blair Witch, i když po hratelnostní stránce je na tom mnohem lépe. Další problematickou součástí je dabing, na němž se zjevně šetřilo a bohužel je to znát. V době testování také nebyla dotažena česká lokalizace, kterou byste vy jako hráči už měli v den vydání mít k dispozici. Trochu podivné tak byly například klasické české turistické ukazatele, kde je jeden termín česky, další pak zase anglicky. 

Obecně je vidět, že autoři na hře horečnatě pracují do poslední chvíle, slíbené opravy, které chtějí stihnout do zítřejšího vydání, obsahují i další palčivé prvky, které mě při hraní trochu otravovaly, jako je ne vždy úplně jasné zadání aktuálního úkolu. Co mě ale štvalo zdaleka nejvíc je neuvěřitelné kolísání framerate. Na sestavě LYNX Grunex Super UltraGamer s RTX 2080Ti mi hra na vysoké nastavení oscilovala mezi 60 a 40 FPS ve zcela nepochopitelných situacích. Na druhou stranu se mi v průběhu vyhýbaly větší bugy, kromě občasného sekání vše fungovalo jak má. Pochvalu si rozhodně zaslouží hudba a ambientní zvuky, které jsou pořádně strašidelné.

A to je vlastně úhrnem všechno, co mě k Someday You'll Return napadá. Z příběhu vám nechci mnoho prozrazovat, protože, jak už jsem zmínil, patří k tomu lepšímu, co hra nabízí. Pro příště bych doporučil vyhnout se některým otravným pasážím, jako je třeba balancování po prknech na hradě Cimburk, ale v globálním hledisku si myslím, že autoři odvedli dobrou práci. Celou dobu psaní recenze (a i dlouho předtím) si lámu hlavu nad tím, jakou známku udělit. Pere se ve mně obdiv k dílu, které pánové z CBE za čtyři roky zvládli, ale objektivní chyby nelze úplně hodit za hlavu, byť bych moc rád věřil tomu, že v následujících dnech a týdnech budou opraveny. Kdybychom měli desítkovou stupnici, byl by Someday jasně sedmičkovou hrou, a plně zaslouženou, ne takovou tou kompromisní. Naše trojka je málo, čtyřka zase možná až moc. Ale protože číslo je pořád jen číslo, které je třeba brát v kontextu celého textu, ocením tentorkát práci Honzy Kavana a Lukáše Medka zejména z důvodu, že Someday není jen malou jednohubkou na čtyři hodiny, ale obsahově v rámci žánru velmi slušnou hrou, u níž můžete strávit násobně víc času. Za cenu nějakých osmi set korun je to dávka více než adekvátní. Díky za další důvod nechodit do lesa, pánové!

Someday You'll Return
Xbox Xbox One
Windows PC
PlayStation PlayStation 4

Verdikt

Someday You'll Return se dvojce z CBE Softu povedlo. Přes technické problémy a ne úplně čarokrásnou grafiku přinesli poutavý příběh, tísnivou atmosféru a zajímavé lokální zasazení. A takovou kombinaci člověk nedostane každý den!

Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama