Shadow Warrior (2013) Recenze Shadow Warrior

Shadow Warrior

Jaromír Möwald

Jaromír Möwald

3. 11. 2014 14:12 4
Reklama
Reklama

Sympatická. Tak by se dala jedním slovem ohodnotit snaha polské společnosti Flying Wild Hog přivést zpět mezi živé značku Shadow Warrior. Pozapomenutá řežba, postavená na vskutku legendárním enginu Build, dnes patří do herního muzea jak svým grafickým zpracováním, tak archaickými mechanismy s hledáním klíčů správné barvy a poskakováním skrz úrovně, které spíše než reálný svět (čest několika výjimkám v prvním aktu!) připomínaly co nejpitoměji navržené labyrinty. Před rokem si masakr s Lo Wangem v hlavní roli užili hráči na PC, tentokrát se dostává i na konzolisty.

NIC NOVÉHO POD VYCHÁZEJÍCÍM SLUNCEM

Hned na začátku je nutné poznamenat, že pokud už jste hru na počítači hráli, nic nového vás zde nečeká. Všech sedmnáct úrovní vypadá stále tak, jak si je můžete pamatovat z loňské verze, žádná bonusová k nim nepřibyla. Pochopitelně se může nabízet otázka, jak si člověk s gamepadem poradí s lavinami nepřátel, které na vás hra bez slitování vrhá. Až na pár frustrujících momentů, kdy byste spíše než přesnou mušku využili analogové nacvakání speciálních pohybů na klávesnici, je však výsledek překvapivě dobrý. Ani ve chvílích, kdy vám dojdou náboje a vy jste odkázáni na svou věrnou katanu (a její do jisté míry mířené švihy), se nemusíte bát, že byste s protivníky sváděli nerovný souboj.

Shadow Warrior

Ačkoliv se vývojáři snažili co nejlépe zkombinovat žánr klasické nekoridorové střílečky s pokud možno co nejjasnější cestou vpřed, nepůsobí to vždy ideálně – pro konzolisty, kteří mají nulovou zkušenost s tímto typem her tuplem. Cestu dál vám značí zlatě blikající objekty, ať už jde o dveře, těla, z nichž je třeba získat klíč k dalšímu postupu nebo postava, s níž máte provést rozhovor. To, zda si jich (zejména dveří) během vřavy stihnete všimnout a případně je nepřehlédnout během procházení relativně velkými otevřenými prostory, je ale věc druhá. Stačí jednou špatně odbočit, případně se vydat na vlastní pěst do prozkoumávání k objevování zdánlivě vybízejících prostor a můžete se na pěkných pár minut dostat do nikam nevedoucí smyčky, z níž vás často vysvobodí až prostý prvek náhody. Stopáž jednotlivých úrovní postupně graduje a ty finální koketují s hranicí jedné hodiny, což je pozitivní zpráva pro ty, kteří chtějí za své peníze dostat co nejvíce zábavy.

ZPÁTKY DO MINULOSTI

Slůvko zábava by se možná lépe vyjímalo v uvozovkách, neboť při delším hraní začne vyplouvat na povrch velká repetitivnost hry a místy nepříliš přehledně nadesignované úrovně. Shadow Warrior občas působí jako jedna ku jedné předělané prostory z původní hry z roku 1997 (a to ať tvůrci neberou jako pochvalu), ve kterých se nejen textury, ale i celá podlaží opakují. Alespoň drobným kladem tak může být snaha o procvičení si zlatokopeckých reflexů při hledání dovedně poschováváných tajných prostor. Stejně tak nulová inteligence nepřátel a jejich místy až abnormální počet může působit navenek jako pocta devadesátkám, ale ve výsledku si občas spíše přejete, aby celá ta grandiózní bitva už skončila.

Jedná se o titul, který velmi jasně zná své limity, ale to ještě automaticky nemusí zaručovat bezchybnou hru.

Naštěstí máte alespoň velmi slušný arzenál zbraní, které si, společně s pasivními i aktivními skilly, vylepšujete v průběhu hry. Postupně se dostanete k lehce futuristické kuši, staré dobré brokovnici, raketometu (s jadernými hlavicemi!) a nechybí ani staré dobré tlukoucí srdce. Poměrně potěšitelným faktem, jakkoliv to může působit paradoxně, je nepříliš velká koncentrace nábojů, minimálně v první polovině, tudíž jste nuceni zbraně střídat a často se uchýlit i ke kataně, která se ve vašich rukách mění ve čvachtavý štětec od krvavého mistrovského díla. Odměnou za extra porcování jsou vám body, které měníte za speciální pohyby, kdy jste například schopni se roztočit a posekat absolutně vše, co vám stojí v cestě. Variabilita nepřátel není kdovíjak uchvacující, v průběhu hry potkáte přibližně deset druhů protivníků, kteří na vás následně nabíhají ve stále větších počtech. Ten, kdo byl o několik úrovní dříve extrémně těžký boss, si později přizve i dva kamarády, přičemž zástupy řadových enemáků už pro vás v tu chvíli budou jen obyčejný kanonfutr. Nebo katanafutr, jak chcete.

Shadow Warrior je ideální hrou, na níž můžete vybít svůj stres a frustraci z čehokoliv, ale nic víc od ní nečekejte. Až na pár okamžiků, kdy se zhostíte stacionárního rotačního kulometu, se nekonají žádné naskriptované sekvence, dokonce i rozhovory sledujete výhradně z pohledu hlavní postavy a vaší jedinou starostí po celou hru bude demolice různobarevných soch, které odemykají cestu kupředu. Dokonce ani multiplayer zde nehledejte, ačkoliv v původním SW patřil mezi nejsilnější stránky. Jedná se o titul, který velmi jasně zná své limity, sem tam si z nich udělá přednost, ale to ještě automaticky nemusí zaručovat bezchybnou hru. A v tom je vlastně i jeho krása. Uchovává si tak jistou formu nevinnosti a vzpomínky na staré dobré časy (pokud jste je zažili), o níž se marně snažil Duke Nukem Forever a loňský Rise of the Triad zůstal někde na půli cesty. I proto vám ji doporučujeme, ovšem nikoliv bez výhrad.

Shadow Warrior (2013)
Xbox icon Xbox One
Windows icon PC
PlayStation icon PlayStation 4

Verdikt

Nový Shadow Warrior je pocta devadesátkovým střílečkám z prvního pohledu, která není zcela bez chyb, ale za vyzkoušení rozhodně stojí.

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz