Reklama

Vývojáři KOEI ze Země vycházejícího slunce videoherní trh doslova bombardují svými válečnými akcemi. První v řadě byly Dynasty Warriors a mnozí v vás jistě s nostalgickou slzou v oku zavzpomínají, jaké to bylo, když jste zasekli katanu do první řady nepřátel. Jelikož má KOEI v žánru téměř monopol, vydává jeden titul za druhým a všechny si jsou podobné jako vejce vejci. Zanechme ale úvah o vejcích a pojďme se zaměřit na nejnovější počin z rodiny Warriors.

Příběh?

Už Dynasty Warriors byly téměř bez příběhu a jejich nepříliš vzdálený Samuraiský klon jde v jejich šlépějích. Z prostředí starověké Číny se tentokrát přesuneme do feudálního Japonska zmítaného občanskými nepokoji a sváry mocných vojevůdců. Už na začátku nám vypravěč prozradí, že ve skutečnosti žádný z nich nebyl dost silný, aby ostatní porazil a sjednotil tak Japonsko pod svojí vládou. Kdyby se ale byli schopní dohodnout, možná by situace vypadala úplně jinak. Příběh je právě o tom, jak by to možná vypadalo, kdyby se někteří generálové spojili. Ve hře je několik kampaní, které můžete s každou postavou chronologicky projít. Každý hrdina se na začátku přidá k jedné z frakcí, na což jsou fixovány mise, ke kterým budete mít přístup. To, ke komu se postava připojí, je bohužel předem dané a vy to nemůžete nijak ovlivnit. Jednotlivá vyprávění příběhu probíhají formou nenadabovaných dialogů, za zvuků podivné hudby a se statickým pozadím, což ve výsledku působí velmi lacině. Trochu zarazí i obsah dialogů, který naznačuje, že polovina generálů jsou duševně zaostalí idioti a zbytek rozjívení spratci, kteří by místo hraní na válku měli raději dostat rákoskou. Ve znamení nesmyslnosti zůstává i obsah misí, které příběhové sekvence uvádějí. V jedné z nich se tři vojevůdci vydají do města, kde se jeden z nich nechá okrást od místního šéfa zlodějů. A výsledek? Pochopitelně souboj dvou obrovských armád, kde se počty mrtvých počítají na tisíce. Buď se tím učebnice dějepisu příliš nechlubí nebo měli ve starověkém Japonsku dost veselo.

Hlavně ve velkém

Příběh rozhodně působí jako narychlo splácaná snůška nesmyslů. Stojí tedy za zmínku alespoň něco? Naštěstí ano a tušíte správně, že je to akce, akce a zase akce. Po začátku každé mise dostanete do vínku několik rad, jak danou misi splnit a potom hurá do boje. Hra se odehrává ve dvou rovinách - na taktické mapě rozdělené na čtverce a přímo v bitevním poli. Každé kolo můžete po mapě ujít několik čtverců a pokud na konci kola skončíte na nepřátelském poli nebo v průběhu tahu narazíte na nepřátelského důstojníka, přepne se hra přímo do bitevní vřavy. Teoreticky se jedná o střet dvou armád, ovšem jak už to v těchto hrách bývá, všechnu dřinu za vaší stranu musíte oddřít vy sami. Abyste se obklopeni nepřátelskými silami necítili úplně osamocení, můžete si s sebou do boje vzít tři bodyguardy. Přístup k nim máte z počátku velmi omezený, ale v průběhu hry si jich můžete odemknout úctyhodných 200. Někteří z nich vám navíc kromě ochrany propůjčí velice užitečné schopnosti jako je větší rychlost nebo trvale nabitý ukazatel pro speciální útoky. Samotná eliminace nepřátelské armády je slušná porce zábavy nejen na jízdu v MHD. Seknout si do živého přeci jenom vždycky potěší. Hrou se navíc nenápadně vine jednoduchý RPG systém, kde svého hrdinu poctivě levelujete a pořizujete mu lepší zbraně a bojové schopnosti. Každý charakter má spřízněný element a pokud se mu do ruky dostane zbraň se správným nábojem, stávají se její účinky v nepřátelských řadách neskutečně masakrózní. Na výběr máte z pěti úrovní obtížnosti. Na začátku vás hra vyzve, abyste si zvolili obtížnost Novice. Nevíme, zda-li je to od autorů kanadský žertík nebo to mysleli vážně, každopádně jsou Samurai Warriors na tuhle obtížnost nehratelným titulem a to z jednoho jediného důvodu – nepřátele na vás odmítají útočit a v celých zástupech čekají na vaši čepel jako ovce na porážku. Po důkladném několikadenním hraní můžeme s klidným svědomím prohlásit, že i na druhou nejtěžší obtížnost je hra směšně jednoduchá, což jí poněkud ubírá na atraktivitě.

Kde už jsem to jenom viděl

Na pováženou je grafická stránka hry. KOEI už se s hardwarem PSP jednou potkalo a to u hry Dynasty Warriors. Jeden by řekl, že narychlo sesmolenou nevzhlednou hru vystřídá pěkně vypadající a dokonale optimalizované pokračování. Bohužel se tak nestalo a tak jakoby Samurai Warriors svému předchůdci z oka vypadli. Vaše postava má sice všechno, co by měla mít, včetně podezřelých shluků polygonů v oblasti rozkroku. Co je to však platné, když prostředí, ve kterém se pohybujete, vypadá jako měsíční krajina a vše navíc zakrývá mlha, kterou by mohl závidět i Rákosníček. Při větší kumulaci nepřátel na jednom místě je ke všemu znát nepříjemné zpomalení.

Smrt v rytmu disca

Zvuková stránka hry si jednoznačně zaslouží pochvalu. Zamrzí sice absence dabingu u všech dialogů, nicméně samotná zvuková kulisa bojiště je balzám pro duši. Pokud jste zvrhlý sadista. Velice působivé je zpracování vojáků křičících po zásahu vaší čepelí. V davu zasažených totiž zapiští každá jednotlivá postava a k vašim uším se tak dostane mocný chorál chroptících umírajících. Celé válečné běsnění podbarvuje rychlá melodická, až taneční hudba, která je skvělým mixem japonských motivů a moderního trancu. Právě povedené ozvučení je jednou ze složek, které dávají hře tu správnou šťávu vyzdvihují ji z šedého průměru.

Rozsekneme to

I přesto, že Samurai Warriors jsou trochu nastavovanou kaší, přinášejí na handheldy masakr nevídaných rozměrů, za zvuků podmanivých hudebních motivů, okořeněný RPG systémem. Zamrzí jen odfláknutý příběh, nevyužití potenciálu strategické části hry a rozporuplná grafika. Fanoušci se jistě nebudou rozmýšlet dlouho a i pro vás ostatní mohou být Samurai Warrors příjemným zpestřením herního jídelníčku.