Rory McIlroy PGA Tour

Golf už dávno není zábavou horních deseti tisíc a kdejaký jouda (ano, mluvím o sobě) si dnes za pár korun může s několika holemi a sadou míčků užít dost zábavy. A ačkoliv by se mohlo zdát, že prakticky jde pouze o to, dostat míček na co nejmenší počet úderů do jamky, přímé přenosy z těch největších turnajů dovedou být skoro stejně napínavé jako finále Ligy mistrů. Série PGA Tour, od roku 1999 neodmyslitelně spojená se jménem Tigera Woodse, dlouho sázela na profesorský přístup. Tady máš všechny hole, které na světě existují, tady jsou všechna hřiště na světě – začni šoupat myší dozadu a zpátky, abys to došoupal až na vrchol. Jestli ti to nepůjde, tak to je tvůj problém. My tady ve studiu sázíme birdie jako po másle.

TOHLE NENÍ TIGER WOODS

S novou tváří na obalu ale přichází i nové pořádky. PGA Tour po dlouhých letech stagnace konečně prochází obměnou, spojenou zejména s daleko přívětivějším přístupem k absolutním začátečníkům, kteří neznají pravidla golfu, nebaví je studovat, jaká hůl se hodí pro jakou ránu, jen si chtějí trochu zapinkat. Od začátku si můžete zvolit ze tří typů odpalů, a pokud by vám ani jeden nevyhovoval, můžete je zmixovat do jednoho zapínáním/vypínáním různých pomocníků – sledováním přibližné dráhy letu míčku počínaje a detailní analýzou puttování na greenu konče. Inovovaný systém, který využívá pohybu analogové páčky, sice co do mechanismu imituje klasický „švih“ počítačovou myší, ale je oproti předchozím konzolovým verzím daleko přesnější a nabízí doposud neviděné možnosti různých falší a dalších fines, které ocení zejména pokročilí golfisté. Navíc není nijak složité se naučit jeho zákonitostem, tudíž i amatér si po chvíli dovolí všemožné kroucení holí při odpalu a nebude pouze tupě šlehat míček maximální silou.

i Zdroj: Hrej.cz

V porovnání s předchozími díly se snížily nahrávací časy, tudíž je samotná hra daleko plynulejší, což podtrhuje i mnohem příjemnější pocit z hraní jako takového. Na rozdíl od všech ostatních sportovních her od EA je golf poháněn enginem Frostbite 3 (například Battlefield 4 nebo Need for Speed: Rivals). Z toho plyne několik výhod, ale také přibližně stejný počet nevýhod. Zmíněné rychlé nahrávání umožňuje fakt, že se na začátku kola nahraje kompletní hřiště a jednotlivé jamky se posléze načítají během několika vteřin. Díky tomu, že je krajina kompletně vymodelovaná, se nyní dají také provádět odpaly z pozic, kde byste dříve museli zahlásit ztracený odpal a smířit se se špatným skóre. Také je na první pohled poznat, kde začíná vysoká tráva a kontakt míčku například s korunou stromů alespoň rámcově probíhá podle pravidel fyziky a ne podivným zpomalením, či úplným zastavením. Na druhou stranu je smutné, že se grafici příliš nevyřádili a i ta nejzajímavější hřiště působi jako něco, co nebylo dost dobré pro Battlefield. Zamrzí také animace postav, které jsou buď příliš strnulé (u profesionálů), nebo naopak působí vyloženě směšně (u vašeho vytvořeného profíka). A zapomenout nejde ani na zcela minimální počet prostřihů ve chvíli, kdy nejste na řadě s odpalem. Přibližně tři animace „chůze od jamky k jamce“ a takřka anonymní panoramata s tabulkou v popředí by možná vyrazily dech Jacku Nicklausovi v roce 1998. Dnes je budete pouze ignorovat, což je velká škoda.

PŘEDČASNÝ KONEC KARIÉRY

Když už je řeč o golfových legendách, ve hře samotné se nedočkáte nějakého ohromného zástupu skutečných top hráčů. Nebýt Roryho McIlroye, současné golfové jedničky, nebylo by prakticky s kým jiným hrát nekariérní módy. Vijay Singh, Steve Stricker nebo Sergio Garcia se sice ve hře objevují, ale jenom jako jména na předních místech tabulek. Hře to možná dodává jistý pocit autenticity, ale pokud vám tato jména nic neříkají, mohli místo nich být klidně tři Frantové Vomáčkové a stejně byste nepoznali rozdíl. Naštěstí je zde možnost vytvořit si svého vlastního golfistu a absolvovat s ním režim kariéry. Záměrně používám výraz režim, neboť k reálné golfové kariéře má zdejší mód zbytečně daleko. Na začátku sice hrajete turnaje nižší třídy, ale velmi záhy, aniž by k tomu byl nějaký logický důvod (statistiky se zvedají jen velmi pomalu a svůj růst nemáte příliš možnost ovlivnit), se začnete měřit s těmi nejlepšími. Jakmile si vyzkoušíte všech osm autentických hřišť... budete je, bohužel, hrát stále dokola. Chybí zde jakákoliv nadstavba, jednorázové turnaje, skutečné výzvy, Ryder Cup, zkrátka cokoliv, k čemu byste mohli vzhlížet a doufat, že se svým postavením na žebříčku kvalifikujete alespoň jako první náhradník. Ne, odemykání nových holí a triček pro vašeho golfistu nepovažuji za dostatečnou odměnu.

Grafici se příliš nevyřádili a i ta nejzajímavější hřiště působi jako něco, co nebylo dost dobré pro Battlefield.

Naštěstí si autoři uvědomili, že hrát stejné jamky stále dokola může být po chvilce docela pruda. Přichystali tudíž akčnější režim, v němž vždy odehrajete jen určitý počet jamek z každého kola a počítač za vás, na základě vašeho výkonu, odehraje ty zbývající. Ano, je to poměrně zábavné a jamky se vám díky tomu neohrají tak rychle. A ano, jde to vypnout a hrát vždy všech osmnáct jamek v kuse. Nad rámec osmičky reálných zelených pažitů si můžete zahrát i na čtyřech fiktivních, z nichž rozhodně nejzajímavější je rychlý tříparový mišmaš, založený na mapě Paracel Storm z Battlefieldu 4. Je v nich sice na co koukat, ale svou (ne)komplexností se nemají šanci rovnat reálným hřištím a působí jen jako bonus. Sice hezky vypadající, ale ve své podstatě vlastně dost zbytečný bonus.

Obdobně nezajímavě působí i prakticky všechny ostatní módy, bohužel včetně online turnajů, které slibovaly téměř komunitní zážitek. Jejich rozdělení na více kategorií sice působí na první pohled bohatě, ale ve výsledku jde o nafouklé nic, neboť se do nich není třeba nijak kvalifikovat. Denní výzvy nemají dobře zpracovaný žebříček a online statistiky se nestíhají denně aktualizovat, tudíž po odehrání osmnácti jamek nelze pořádně zjistit, zda máte šanci na alespoň trochu finanční odměny. Týdenní turnaje jsou na tom lépe, ale chybí v nich jakýkoliv systém matchmakingu. Pokud vám hra jde, vyhrajete pokaždé. Pokud ne, nemáte moc prostoru na zlepšení a reálné porování s ostatními. Devadesát devět procent hráčů navíc v online režimu používá postavu Roryho McIlroye (což vy můžete pochopitelně také) a ačkoliv zde funguje jakýsi tiebreaker, jeho systém není nikdy uspokojivě vysvětlen. Druhý mód Night Club Challenge je v podstatě dost chudou sérií miniher, jejichž dokončením, kromě bonusových golfistů do režimu exhibice, nic nezískáte a, bohužel, se díky jejich časté švihlosti nic moc nového nepřiučíte.

NA JISTOTU

Nic dalšího Rory McIlroy PGA Tour bohužel nenabízí. Žádné skutečné turnaje, žádné scénáře, kdy vám chybí dva údery na poslední jamce (přičemž poměrně slušný prolog dokazuje, že přesně taková věc ve hře udělat jde), žádná tréninková jamka, na níž byste si mohli reálně ozkoušet odemčené hole. Hra působí poměrně prázdně, přičemž nejlepším důkazem je položka Rules of Golf, která se skrývá v poslední záložce hlavního menu. Po jejím otevření na vás vybafne několikastránkový dokument, zábavný (a zajímavý) přibližně stejně, jako právě odkliknutá EULA. Nejsmutnější je, že pod nánosem prázdnoty se ukrývá velmi zábavný virtuální golf, který je doslova radost hrát, poslouchat a vnímat. Stačilo by velmi málo, aby se z něj stal hrdý sourozenec aktuální sportovní linie EA Sports. Takhle je z něj jen ten otravný příbuzný, který se ukáže maximálně na svátky, doveze vám jeden drahý dárek a pak o něm další půlrok neslyšíte. O Rory McIlroy PGA Tour ale dost možná neuslyšíte až do vydání dalšího dílu.