Ride to Hell: Retribution Recenze Ride to Hell: Retribution

Ride to Hell: Retribution

Zdeněk Princ

Zdeněk Princ

23. 7. 2013 22:27 6
Reklama
Reklama

Recenzi podivné hry Ride to Hell: Retribution jsme původně chtěli napsat sami, nakonec se nám ale podařilo oslovit hlavního hrdinu Jakea, který byl tak hodný a něco nám o té své cestě napsal. Překlad jeho textu možná na některých místech úplně nevyzní, ale snad pochopíte, co tím chtěl ten kluk říct. Jaku, je to tvoje!

Nazdar, dacani! Dneska vám budu vyprávět příběh vo mně, mým bráchovi, strejdovi, motorkách, zbraních, holkách, velkejch tlapách, tupejch pohledech, nulovejch emocích, blbým ovládání, Americe... a tak vůbec. Jo, právě o tomhle ta moje cesta do pekel vlastně je.

Válečný komplex

Bojoval sem ve Vietnamu. Vim, pro vás, mlíčňáky, to už nic neznamená, ale spolu s kámošema sme si zpátky domů přivezli krom průjmu taky trochu toho posttraumatickýho komplexu. Povim vám, nic moc to teda není, protože to znamená, že člověk dost často jen upřeně civí do blba, a když už musí něco říct, tak to zní fakt cool. Jako že úplně bez intonace a emocí. No, a tak sem se teda vrátil zpátky do týhle ohyzdně vypadající Ameriky, za strejdou a bráchou, co ještě potřebuje povyrůst. Nechtěl sem dělat problémy, nebo tak něco, jen natáhnout starou džísku a dělat to co dřív. Nic. To by se ale nesměl můj bratříček naštvat, když sem si ho dobíral kvůli ženský. Je citlivej, sice si taky asi něco prožil, páč taky jen kouká do blba a mluví jako já, ale prostě ho to vzalo. Emoce. Fakt Velký. Bez keců sednul na motorku a jel. Tak já, že pojedu taky. A pak ho ti motorkáři zabili.

Logiko, jdi domů

Řvu: „NEEEEEEEEEEEEEE,“ dyk to je můj brácha, volové, ale voni jen že chtěj vědět, odkud mám tu džísku a jeli pryč. Tím, vážení, začala ta moje trestná výprava za odplatou, bráchu mi tu totiž nikdo zabíjet nebude. Rozzuřil sem se a sednul na motorku, jenže mi s ní ti kluci motorkářský asi něco udělali, protože se skoro nedala řídit. Navíc sem musel fakt spěchat, aby mi neujeli a fakt jsem to skoro nedal. Ono, položit motorku ve dvoustovce na bok a podjet pod kamionem, aniž byste si rozedřeli gaťata, to umí málokdo. A pak tu taky jsou ty máničky, co se jen tak z ničeho nic objevujou na motorkách vlevo i vpravo. Rozmlátíte jim hlavu šroubovákem a ta jejich motorka ještě chvíli jede a pak vybouchne. Boží, jen bych to nemusel dělat pokaždý a dohromady asi tak tisíckrát. Jsou to holt tupouni.

Takhle sme se chvíli naháněli, až jim došel dech a někam se schovali. Jenže já nebudu čekat, až se zase uráčej vyjet, takže sem to zaparkoval u chodníku a šel obhlídnout situaci. Viděl jsem nedaleko postávat tlustýho chlápka s nějakou kostí, jenže než sem se ho na něco zeptal, tak se na mě vrhnul. Bušil sem do něj hlava nehlava, holka řvala, a pak sem najednou bušil do tý holky, jestli mi rozumíte. Kdyby si ale sundala kraťasy, asi by to šlo líp.

Neviditelní

To ale není všechno, musel sem přece nahánět ty kluky od motorek, co mi podřízli bráchu, jenže se často schovávali na hodně divnejch místech, kam sem musel jít a začít to čistit. Spoustu věcí vždycky vyřešily moje obří pěsti, takže sem s nima našetřil a zas to mydlil hlava nehlava. Možná sem se měl ve Vietnamu naučit nějakej ten chvat navíc, ale to je jedno, prostě hrubá síla, správně načasovaný údery. A vůbec sem se nestaral o to, že hned co sem jednoho z těch zavšivenejch pablbů chytil pod krkem, jednoduše zmizel. Prostě sem ho mydlil hlava nehlava i když tam jako nebyl. Jenže pěsti nevyřeší úplně všechno, takže sem pak nakonec teda začal i střílet. Povim vám, ty zbraně asi dovezli přímo z Vietnamu, páč střílely za roh, byly těžký jak dvě krávy, takže skoro nešlo zamířit a náboje? Nevim, jestli to byli jima nebo mnou, ale celej zásobník do hlavy sem chlápkovi poslal a on se ke mně belhal dál. Blbý taky je, že žádnej lepší kvér nenajdete, takže nuda.

Ten borec na té motorke

Nakonec sem to ale vyčistil, i když sem musel několikrát začít vlastně úplně znova, a týpka z gangu sejmul. No a pak sem sednul na motorku a zase jel, za dalším. Všude byly máničky, tak sem je střílel a jejich motorky zvesela vybuchovaly. Pak přijel strejda a seděl jsem v sajtkáře a střílel z kulasu. A pak sem to zas čistil. Dokonce sem se naučil i procházet zdma, brodit se po kolena v dřevěný podlaze a zjistil sem, že tady kolem nás je divnej prostor, kam člověk hodně často padá. Bráchu mi to ale stejně nevrátilo. Jediný, co sem si teda z týhle výpravy nakonec odnes, bylo jen prohloubení tý mojí posttraumatický záležitosti, a to vám nikomu vod srdce nepřeju. Jo a kdybyste se náhodou divili, ve škole sem dostával samý jedničky, takže sem si ji nakonec nechal vod kluků z Hrej napsat i sem. Je velká jako ucho!

Ride to Hell: Retribution
Windows PC
PlayStation PlayStation 3
Xbox Xbox 360

Verdikt

Jak vám to Jake řekl, nic jiného, než trauma si z toho jeho příběhu neodnesete. Jedničku jsme mu za jeho povídání ale nakonec dali!

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme

Váš tým Hrej.cz