Rhytm Heaven Recenze Rhythm Heaven

Rhythm Heaven

Filip Sladký

Filip Sladký

6. 7. 2009 22:46 3
Reklama

Kreslená hříčka s názvem Rhythm Heaven, která v nedávné době dorazila na pulty evropských herních obchodů, byla nejdříve zahalena řadou tajemství. Původní verze hry, ušita na míru dnes již prakticky archaickému Game Boyi Advance, byla totiž evropským konzolistům zapovězena. Dostupná byla do nedávna pouze na japonském herním trhu. Navzdory tomu není skutečnost, že distributor této originální rytmické hříčky zvolil po domácím vydání ještě progresivnější metodu, vůbec náhodou. Zapomeňte na bezduché klepání prsty do stolu se snahou zabavit se ve chvílích herního půstu, to přeci nemáte zapotřebí! Nechť je budoucnost dneškem počínaje nazývána dobou „po Rhythm Heaven“.

Ťuk ťuk - Kdo tam?

Vývojáři si pro nás v rámci základního obsahu připravili přibližně 50 rozmanitých miniher, které v sobě spojují jednoduché rytmické songy v kombinaci s příjemnně vyhlížejícími kreslenými animacemi. Úkol hráče je na první pohled velice jednoduchý. Svou ruku, respektive stylus, musíte koordinovat tak, abyste za pomoci přesně načasovaných doteků dosáhli co největšího skóre, které je vaším klíčem k dalším a dalším úrovním. Základem celého ovládání jsou tři velice primitivní pohyby. První dva jsou odvozeny od klasického ťuknutí do dotykového displaye, v angličtině „tap“. Liší se pouze v tom, jak dlouho svůj stylus na displayi přidržíte. Posledním a dá se říci nejdůležitějším ovládacím prvkem je krátký švih zápěstím, takzvaný „flick“. Tento pohyb jste dokonce nuceni na počátku hry celkem zdlouhavě nacvičovat, takže se nemusíte obávat, že byste v tomto ohledu mohli případně zaostávat. Ovládání je navrženo jednoduše, to však nelze považovat za nevýhodu, ba naopak. Podstata hry je totiž skryta v něčem mírně odlišném.

Každá z miniher se odehrává v jiném prostředí a samozřejmě za doprovodu odlišného rytmu. Abych pravdu řekl, i když jsou prakticky všechny ve hře obsažené melodie primitivní, ve své podstatě fungují. A to velice dobře. Během prvních pár kol budete například zpívat v potrhle vypadajícím triu, skládat strojírenské součástky na mechanickém páse, plnit různě veliké roboty provozními kapalinami anebo hrát rytmický stolní tenis. Co se posledního příkladu týče, je to asi jeden z prvních míst ve hře, kde je možno se naprosto bez problémů zaseknout a trochu si pocuchat nervy. Člověk je zvyklý řídit se tím, co vidí na obrazovce. Zvlášť v případě stolního tenisu odehráváte míček podle pozorovatelné dráhy letu. V Rhythm Heaven však tato taktika nefunguje. U mě osobně bylo ideální zavřít oči a koncentrovat se čistě na rytmus, pouze v takovém případě se mi povedlo pokaždé odehrát „rytmický míček“ správně. Velikost časové jednotky, ve které musíte stylusem zareagovat, je nebezpečně malá a jak jsem již zmiňoval, člověk má navíc tendence soustředit se více na vizuální stránku a opomíjet samotný rytmus, který, jak je patrné již z názvu, je nejdůležitější složkou hry. Celkově je však tento princip navzdory prvotní nejistotě velice zábavný.

Hráč má na výběr opravdu velikou porci možností, navíc se častokrát vyplatí i sáhnout po bonusových vychytávkách, tréninkových úrovních nebo například po hudebním přehrávači, kde si můžete v klidu poslechnout všechny chytlavé skladby ze hry. Jediným výraznějším nedostatkem této koncepce je místy až přemrštěná obtížnost některých miniher, která dokáže pozlobit nejen jedince bez nadprůměrně vyvinutého smyslu pro rytmus. Ti méně úspěšní z vás tak jistě vezmou zavděk možností odložit na později úroveň, se kterou máte problémy. Stává se, že pokud tak učiníte a hru dál nějakou dobu hrajete, původně nedokončenou úroveň opakovaně hravě zvládnete. A nebojte se, možnost odložení nemusíte nikdo hledat, hra sama kontroluje to, jak vám ťukání jde, a pokud budete mít na některém místě delší dobu problémy, automaticky vám v pravém dolním rohu vyskočí upozornění s nabídkou přeskočení úrovně. Berte však na vědomí, že je tato možnost omezená, a pokud hrajete na skóre, tento krok vám na něm také moc nepřidá.

Rytmus života

Druhým mírně nepříjemným postřehem je místy nepřesné ovládání. Pokud je v určité chvíli potřeba opravdu rychle za sebou použít několik různých ovládacích prvků, návaznost často vázne. Stává se, že dotykový displej nestačí včasně zareagovat a vy tak přijdete o část výsledného skóre. Naštěstí se tato chybička nijak výrazně neopakuje a klidně se může stát, že si toho ani nevšimnete a budete to mylně svádět na své nedostatečně vyvinuté rytmické schopnosti.

Po hodinách ťukání musím uznat, že je Rhythm Heaven navzdory své zdánlivé jednoduchosti velice zábavným titulem, který dokáže svěže vyplnit nejednu nudnou chvíli. Pokud se však rozhodnete hrát například při cestě autobusem, nezapomeňte si s sebou vzít nějaká ta sluchátka, jinak by se vaše fotka s nelichotivým popiskem mohla objevit například na sociální síti Facebook ve skupině nazvané „Nesnáším děti, co si pouští nahlas muziku z mobilů v MHD“. A nebo také v jiné šílené skupině. O podobném druhu popularity by vám mimo jiné mohl vyprávět i leckterý český politik.

Rhytm Heaven
Nintendo DS

Verdikt

Jednoduché zpracování, obrovská zábava. Ťukejte, jak vám síly stačí!

Co se nám líbí a nelíbí?

Jednoduché a účelné grafické zpracování, vhodně zvolené ovládání, velice chytlavé melodie, originalita herního principu, množství úrovní.
Místy špatně reagující ovládání, přehnaná obtížnost některých miniher spojená s nebezpečím mechanického poškození vlastní konzole v důsledku záchvatu vzteku.
Reklama
Reklama

Komentáře

Nejsi přihlášený(á)

Pro psaní a hodnocení komentářů se prosím přihlas ke svému účtu nebo si jej vytvoř.

Rychlé přihlášení přes:

Google Seznam
Reklama
Reklama