Resident Evil: Vendeta

Skutečnost, že se můžete začíst do filmové recenze na našem webu, rozhodně není věcí náhody. I když připouštím, že jde o svého druhu malý experiment. Už několik měsíců nazpět jsme díky neustále se rozšiřujícímu množství filmů podle her začali uvažovat, že bychom své kritické oko zaměřili i tímto směrem. Vedli nás k tomu hned dva hlavní důvody. V první řadě o projektech, které zamíří z digitálního světa na stříbrné plátno, pravidelně informujeme prostřednictvím novinek podobně jako o normálních hrách. Je vlastně tak trochu zvláštní, když potom servis tohoto druhu nevyvrcholí klasickou recenzí, ale okamžikem, kdy snímek zamíří do kin nebo na Blu-ray, pro nás “přestává” existovat. To nám přišlo jako škoda. Druhý dobrý důvod představuje fakt, že filmy podle her lze vždy hodnotit nejen optikou klasického diváka, ale rovněž diváka-fanouška-hráče, který zná důvěrně předlohu. A lze tedy s úspěchem očekávat, že dojmy hráčů mohou být v případě některých adaptací trochu odlišné, než jsou postřehy někoho, kdo hry nehraje a zná jen film. Což je případ mnoha filmových kritiků. Neočekáváme, že by se z dobrého filmu stal rázem špatný a naopak jen proto, že budeme akcentovat víc herní rozměr věci, ale mohl by to pro vás být osvěžující pohled na věc. Uvidíme, zda se novinka osvědčí a stane se pravidelnější součástí obsahu, anebo se podobný text objeví na webu jen výjimečně. Ostatně už v minulosti se párkrát stalo, že jsme do filmových recenzí zabředli. Tak směle do toho.

TŘETÍ ANIMÁK

Nový formát jsme se rozhodli vykopnout recenzí na animovaný akční horor Resident Evil: Vendeta, který měl v zemi vycházejícího slunce premiéru už 27. května, ale u nás vyšel na DVD a Blu-ray až koncem července. Z mého pohledu se jedná o ideální film pro podobné zkoumání a vlastně jeden z učebnicových příkladů snímků, k jehož hodnocení bude zcela jinak přistupovat fanoušek herní ságy a jinak divák, který je obeznámen maximálně s hranými filmy ze série s Millou Jovovich v hlavní roli. My se proto podíváme na zoubek filmu samotnému, technickému zpracování, jeho úloze v kánonu i výbavě na Blu-ray. Novinka u nás vychází u s českými titulky i českým dabingem, ale mezi dalšími zvukovými stopami byste bohužel marně hledali japonštinu, což je, domnívám se, jedna z prvních věcí, která vás bude speciálně u Resident Evilu zajímat. Jinak je přibližně hodinu a půl dlouhý snímek doplněn o několik bonusů, k nimž se ještě dostaneme později.

Scénář je plný prázdných frází a klišé, která šustí papírem.

Od vydání prvního animovaného celovečerního filmu Resident Evil: Rozklad (Degeneration) v roce 2008 uplynulo bezmála 10 let. Před pěti lety na něj navázal Resident Evil: Zatracení (Damnation) z roku 2012 a Vendeta prozatím trilogii uzavírá. Určitě pro CGI dobrodružství platí, že jsou na rozdíl od hraných filmů stále mnohem blíže herní sérií, kterou nijak nepopírají, ale naopak ji dále rozvíjejí, obohacují a představují její nedílnou součást. Pokud se tedy ve filmu něco stane, lze to považovat za kánon, což je důležité už proto, že nejde o nějakou vatu, ale důležitou součást celého universa. Už potřetí se ve snímku coby jeden z hlavních protagonistů vrací fanoušky milovaný Leon S. Kennedy, který debutoval v roce 1998 ve druhé hře a nesmrtelným se stal díky revoluční čtyřce. Naproti tomu Chris Redfield, který v roce 1996 stál na počátku celé ságy, se objevuje v této řadě coby další z hlavních hrdinů vůbec poprvé. Dream Team těch dobráků pak doplňuje Rebecca Chambers, která je asi nejznámější díky prequelu s podtitulem Zero, kde byla jednou z hratelných postav. Navzdory tomu, že se autoři úspěšně pokusili dát dohromady jednu z nejsilnějších skupin, jejich chemie nefunguje zdaleka tak dobře, jak byste zřejmě očekávali, a některé dialogy působí vyloženě úsměvně. Scénář je totiž plný prázdných frází a klišé, která šustí papírem.

NUDNÝ ARCILOTR

Příběh je bohužel zdaleka nejslabší částí projektu a celá zápletka je tak banální a neposkytuje nejmenším prostor pro překvapení, že je problém naznačit, o co ve filmu jde, aniž bych vám prozradil i to, jak skončí. Na obzoru se každopádně objeví nový ničema jménem Glenn Arias, který je hrozbou pro celé lidstvo. Jako obvykle se tento obchodník se smrtí “nějak” zmocní tajemství korporací Umbrella a Tricell, přičemž se o ně hodlá podělit s celým světem. Svým nezáviděníhodným způsobem. Paradoxní přitom je, že Vendeta si hodně zakládá na tom, že je zasazena z hlediska chronologie mezi šestý a sedmí díl herní ságy, neustále na vás pomrkává a nabízí fanouškům odkazy na různé drobnosti. Ve své podstatě ale nemá novinka nakonec skoro žádný vliv na to, jak budete celý vesmír vnímat. Když film skončí, zůstane Resident Evil víceméně stejný, jako byl na začátku. S jedinou novinkou, která sice zní velice zajímavě a mohlo by se jednat o potenciální revoluci, pokud by ovšem filmaři tento nápad nějak smysluplně zhodnotili. Neprozradím vám totiž nic, co byste se nedozvěděli už z prvních pár minut prologu, když odhalím, že tentokrát se zdá, že si nemrtví dokážou své oběti vybírat, respektive ví, kdo je jejich nepřítel a kdo ne.

Díky tomu, že film stojí sám o sobě, je docela dobře stravitelný i pro člověka, který nezná podrobnosti o tomto vesmíru, a přitom stále nabízí spoustu maličkostí, kterými se zavděčí ostříleným veteránům. Jenže samotné easter eggy dobrý film ještě nedělají a bez vší té omáčky okolo nám zůstává jen jen lehce podprůměrná podívaná. Moc rád bych o Vendetě prohlásil, že se beze zbytku zavděčí všem fanouškům a ukazuje, jak by hrané filmy měly vypadat. I když ale na rozdíl od nich nepřekrucuje události z her, má k filmům Paula W.S. Andersona mnohem blíže než její předchůdci. Což nepochybně souvisí i s tím, jak se až do sedmého dílu vyvíjela samotná herní sága, která se stávala čím dál akčnější. Příběh vás nepřesvědčí a ve své podstatě jej považuji za méně zdařilý, než byl u některých her. Přitom od filmu člověk očekává vyšší úroveň a logicky se pak nabízí otázka, proč vůbec dělat film namísto hry, když scénář není o nic propracovanější. Ve skutečnosti i přes rating 15+ vypadá Vendeta jako něco, co byste očekávali, že poběží v televizi v sobotu ráno, když omylem vstanete už v sedm, kdy program okupují dětské pořady a všemožné animované seriály odvozené od celovečeráků.

PŘÍLIŠ DLOUHÁ CUT SCÉNA

Divák má pocit, že každou chvíli skončí animace a chopí se ovladače, protože Vendeta působí jako cut scéna před velkou přestřelkou, kterou někdo zapomněl včas utnout a předat hráči kontrolu nad akcí. Když už postavy otevřou pusu, většinou z nich vypadávají nesmysly jako: “Rozvěsím tvoje střeva po celém městě.” Máte tak spoustu času začít se zabývat třeba tím, kolik vlastně postav ve Vendetě dabuje Bohdan Tůma. To ale neznamená, že by se na ni dívalo úplně špatně. Po technické stránce je na tom film velice slušně, i když jeho svět působí poněkud sterilně, ale to je dáno odlišnou estetikou japonské produkce. A pokud bych měl něco opravdu pochválit a vypíchnout, tak by to byla choreografie akčních scén a souboje, které mi evokovaly bojové umění gun kata známé především díky sci-fi Equilibrium z roku 2002.

Během filmu padnou zmínky o předchozích incidentech, zlých společnostech i kultu Los Iluminados.

Zatímco film jako takový je poměrně jednoduchý, pokud si dáte záležet, naleznete v něm neuvěřitelné množství odkazů na hry a různé scény. Tenhle servis dal někomu bezpochyby obrovské množství práce a skalní jádro fanoušků jej určitě dovede ocenit. Některé špíčky jsou zřejmé i svátečním hráčům, patří mezi ně třeba sídlo z úvodu Vendety, jednoznačně inspirované kultovním Spencer Mansion. Jde ale i o maličkosti, jako jsou zvukové efekty původem z her, oblečení, které postavy nosí, nebo úhly kamer, které filmaři volí. Bez zajímavosti určitě není ani to, že během filmu padnou zmínky o předchozích incidentech, zlých společnostech i kultu Los Iluminados. Za vypíchnutí stojí také skutečnost, že se příběh z této kanonické ságy vůbec poprvé odehrává ve skutečném městě, konkrétně v New Yorku. Nemůžu říct, že by mi to vyloženě vadilo, ale podobně jako v sérii Ace Combat i u Resident Evilu dávám nejspíš ze zvyku přednost té zvláštně smíchané realitě s fikcí.

BONUSOVÝ OBSAH

Zatímco na DVD najdete kromě filmu samotného jen doprovodný audio komentář a fotogalerii, výbava Blu-ray edice je o poznání zajímavější. Kromě obligátních trailerů se tu nachází rovněž tři krátké dokumenty. První se zaměřuje na motion capture, druhý na návrh, design a oživení závěrečného bosse a třetí je takovou směsicí různých prvků z celého filmu. I když se jim věnuje méně času, jde asi o nejzajímavější segment. V každém případě je povídání japonských filmařů a animátorů velice poučné a stojí za pozornost už proto, že vám odhalí různé maličkosti a podrobnosti, které člověk jinak ani nepostřehne. Díky možnosti nakouknout autorům trochu do kuchyně také divák lépe pochopí, čím vším se tým zabýval a jak vůbec uvažuje o věcech, které zdánlivě neobnáší žádnou výzvu nebo nenabízí žádný prostor pro alternativní přístup. I když bonusů není mnoho, jsou velmi zábavné a jejich jediným nedostatkem je tak skutečnost, že nenabízí českou podporu, což platí i pro doprovodný komentář k filmu. Velká škoda.

Je s podivem, že film nedopadl lépe, protože za ním stál zkušený tým ostřílených veteránů. Částečně to snad můžeme připsat na vrub snaze posunout tématicky CGI sérii jiným směrem. I když se studio vyhýbalo označení reboot a snímek navazuje příběhem na předchozí dva i herní mytologii, je znát, že se jeho autoři inspirovali hranou sérií. Tým okolo Vendety je totiž odlišný od předchozích animáků. Obávám se, že je to ke škodě věci. Nebudu chodit dlouho okolo horké kaše. Loni Resident Evil oslavil dvacáté narozeniny, ale Capcom mu zapomněl nadělit pořádné dárky. Letos se kromě nové hry a hraného filmu dočkal třeba právě i Vendety, ale přijde mi, že by si zasloužil víc. Film se mi moc nelíbil a marně si lámu hlavu otázkou, proč jsou k němu fanoušci tak shovívaví. Jeho hodnocení je totiž na různých filmových databázích obvykle lehce nadprůměrné, ale podle mě Vendetě odpouští buď proto, že je to Resident Evil, anebo jednoduše ani nemají už od takové podívané vyšší očekávání. Já si naproti tomu myslím, že má značka na víc. Záporák postrádá jakékoli charisma i přesvědčivou motivaci, příběh není ani dost dobrý na to, abyste ho vyprávěli kamarádům v práci nebo ve škole. Docela hezky se na to kouká, trochu vám to rozšíří znalosti o milovaném fenoménu, ale to je tak vše. Se závěrečnými titulky už asi ani nevzpomenete na to, proč jste vlastně chtěli film vidět.