Redakční názorový rozstřel - Je série Need for Speed za zenitem, nebo jí zbytečně křivdíme? | Kapitola 3
Seznam kapitol
Oznámení dalšího dílu série Need for Speed s podtitulem Unbound v komunitě nejen závodních fanoušků vyvolalo řadu emocí. A to je příznačné pro pokračování značky už řadu let. V redakci ale nepanuje úplná shoda, zda si moderní éra Need for Speed kritiku zaslouží, nebo bychom měli být otevřenější.
ALEŠ - JSME JENOM DINOSAUŘI?
Hned úvodem je třeba poznamenat, že jako člověk, který dohrál původní Most Wanted asi osmkrát, a soundtrack z prvních Undergroundů měl dokonce vypálený na CD, pravděpodobně nedovedu k porovnávání kvalit jednotlivých dílů přistoupit úplně bez emocionální bagáže. „No jo, ale to je všechno jen nostalgie, zkoušel jsi to hrát někdy v poslední době?“, jako bych už slyšel klasickou otázku. Ano, pár let zpět jsem si dal obojí Undergroundy znovu – a ačkoliv ani staré „Needy“ nedokázaly kompletně odolat nekompromisnímu působení zubu času, zestárly poměrně s grácií.
Kol a kol je série Need for Speed vlastně jakýmsi reliktem doby krátce po přelomu milénií – tuning byl nejlepší věc, kterou jste autu mohli udělat, Paul Walker byl obecně považován za největšího frajera na světě a vsadím se, že pokud vás tahle mánie neminula, tak ten modrostříbrný Skyline R34 stále vidíte před očima pokaždé, když je náhodou na chvilku zavřete.
Jenže nic není věčné – lidstvo v mezičase zjistilo, že tuning ve většině reálných aplikací není úplně dobrý nápad, v Rychle a zběsile se místo nelegálních závodů řeší spíš lety do vesmíru a přeskakování mezi paneláky a ani ona legendární značka Need for Speed už nemá takovou sílu, kterou disponovala před 15 lety. A přiznejme si to na rovinu, trh s automobily v roce 2002 také vypadal trochu zajímavěji než v dnešní ekologičtější době. Víceméně objektivním králem arkádového závodění se navíc v mezičase stala série Forza (Horizon), která sice nenabízí honičky s policií či originální atmosféru ilegálních závodů, ale na rozdíl od „Needů“ alespoň neprochází dlouhodobou krizí identity.
Jenže právě fanoušci jsou pravděpodobně nejlepším indikátorem toho, jak si Unbound bude stát.
To, jak moc mi ve všech Need for Speed hrách počínaje rebootem Hot Pursuit (samozřejmě mimo skvělých druhých Shiftů) extrémně vadí jízdní model, jsem zmiňoval už nesčetněkrát – a jsem přesvědčený o tom, že v Unbound tomu nebude jinak. Můžeme se klidně bavit i o tom, proč Unbound díky prazvláštní stylizaci vypadá jako levný klon Need for Speed na telefony. Nebo třeba o tom, proč EA nejde raději cestou robustního modelu hry jako služby, tedy podobně jako třeba The Crew 2. Ostatně v komentářích pod oznamovacím trailerem se fanouškovská přání, aby vývojáři novou hru podporovali déle než pár měsíců, opakují poměrně často.
Jenže právě fanoušci jsou pravděpodobně nejlepším indikátorem toho, jak si Unbound bude stát. Během necelých 24 hodin si trailer pustily dva miliony lidí a v době psaní článku má video 115 tisíc palců nahoru ku pouhým 19 tisícům palců dolů. Na tom, co si myslím já, tedy vlastně vůbec nezáleží. Já na pestrobarevný paskvil na obrazovce, A$AP Rockyho i jízdní model „na kšandách“ sice můžu pohlížet skrze prsty, ale minimálně v tuhle chvíli to vypadá, že lid rozhodl odlišně.
Je samozřejmě otázkou, jak si hra povede v prodejích, protože lajky ani počty zhlédnutí na YouTube vývojářům energie nezaplatí. V jednom jsem si ovšem naprosto jist – série Need for Speed dnes bohužel míří na úplně jinou cílovku, než jsem já. A možná je to tak dobře, protože nás, kteří by chtěli s otlučeným Peugeotem 206 za řevu zpěváky kapely Element Eighty drandit kulisy běžného města, evidentně není mnoho…
