Redakční názorový rozstřel - Je série Need for Speed za zenitem, nebo jí zbytečně křivdíme? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Oznámení dalšího dílu série Need for Speed s podtitulem Unbound v komunitě nejen závodních fanoušků vyvolalo řadu emocí. A to je příznačné pro pokračování značky už řadu let. V redakci ale nepanuje úplná shoda, zda si moderní éra Need for Speed kritiku zaslouží, nebo bychom měli být otevřenější.
TADEÁŠ - HON NA ČARODĚJNICE
Stejně jako v případě obou kolegů je faktem, že následující řádky budou výrazněji zatíženy emocemi a dost pravděpodobně se mnou řada z vás souhlasit nebude. V případě série Need for Speed mám ale už řadu let pocit, že řada hráčů zastává značně pokřivený názor postavený na nostagické lásce k éře, která už dávno pominula. V tomto ohledu vlastně můžu souhlasit s Alešem.
Horizon dokázal přilákat nejen je, ale dokonce masivně táhl i hráče bez zájmu o auta
Zastávám totiž názor, že žádné moderní NFS, ať už jde o Heat, Payback nebo bezpodtitulový reboot z roku 2015, nejsou vůbec špatné závodní arkády. Ano, všechny mají své mouchy. Je také fakt, že jejich kvalita musela postupem času růst a zmíněný první reboot měl mnoho much, včetně trochu idiotského a kýčovitého zaměření na jakési ikony automobilové kultury a ploché obsahové nabídky. Příběhová kampaň Paybacku zase dosahovala podobných kvalit, jako všechny ostatní pokusy o příběhy v závodních hrách a především hru trápil naprosto idiotský systém tuningu.
V případě Heatu si ale dovolím tvrdit, že vykrystalizovala vyvážená, bohatá a zábavná hra. Nezapírám, že v souboji s behemotem v podobě Forzy Horizon moderní díly selhávaly. Zatímco Need for Speed od zlaté éry Underground a Most Wanted spíše ztrácel zájem core fanoušků, Horizon dokázal přilákat nejen je, ale dokonce masivně táhl i hráče bez zájmu o auta. Nové nýdy se tak Horizonem v mnohém inspirovaly a tlačily třeba na offroadové závodění nebo plnění výzev v otevřeném světě.
Na druhou stranu si ale dokázaly vyšlapávat svou cestičku. Přinášely unikátní tuning, který vám prostě Horizon ani v nejmenším nenabídne. Navíc, podle mě, dokázaly mnohem syrověji podávat kulturu petrolheadství. Zatímco zmíněná Forza svou úchylnost na sání, turba, ventily a vstřiky spíše rozmělňovala v zájmu přístupnosti casual hráčům (a automobilový fetiš tak nahradilo přebujelé veselí, ve kterém se z aut stávají spíše vedlejší hrdinové), v Need for Speed přece jen auta pořád hrají hlavní roli. I když můžete svého rádobycool hrdinu ověsit nevkusnými mikinami a nepadnoucími tepláky, pořád třeba v Heat cítím citlivější mix petrolheadské kultury s pouličním uměním a energickou hudbou, především při nočních honičkách s policií.
Největším bodem sváru, kvůli kterému vlastně vzniká tento kříženec názorů, je pak jízdní model. Důrazně odmítám opakovaná tvrzení, že by byly jízdní modely Need for Speedů z poloviny první dekády kdovíjak úžasné. Na tvrzení, že dnes auta působí jako připoutaná na kšandách a pohybují se zásadně absurdním driftem můžu kontrovat, že dříve zase auta po silnicích obskurně plavala a pocit z řízení připomínal tažení cihly na ledě. Každý model je poplatný své době a i když rozumím tomu, že nemusí být ten současný každému po chuti, věřím tomu, že je řada kritiků prostě jen zaslepena vzpomínkami. Nemluvě o tom, že stejně kritičtí můžou být fanoušci ještě starší, předundergroundové, éry Need for Speed na kterou se často zapomíná.
Série má navíc problém s tím, že s každou další kulturní odbočkou naštve další sortu fandů, žádajících pokračování ve svém oblíbeném stylu. Stejně tak si můžou stěžovat fanoušci krystalicky čistého závodění v drahých autech (staré NFS), fanoušci undergroundového tuningu (Underground), fanoušci závodních víkendů (Pro Street) i okruhového závodění (Shift). Zavděčit se všem skupinám je neobyčejně těžké.
K chystaným Unbound se tedy stavím velmi otevřeně. Výrazná stylizace se mi na první dobrou moc nelíbí. Stejně tak nejsem velkým fanouškem hiphopu. Zároveň ale věřím, že hra přinese svěží a moderní arkádovou hratelnost s napínavými honičkami a patřičně přehnaným tuningem. Navíc začíná i zmíněná, adorovaná Forza Horizon trpět jistou vyčerpaností. Ještě jednou zopakuji myšlenku, že Horizon začíná v zájmu zalíbení všem tak trochu ztrácet identitu, zatímco Need for Speed tu svojí stále intenzivněji buduje.
Nemusí se tak líbit všem. Pokud vás štve arkádový, usmykovaný jízdní model, máte na to plné právo. A to samé platí třeba pro elektronickou hudbu nebo barevné tenisky. Bezhlavé vyzdvihování starších dílů, které v kontextu doby byly skvělé, ale před současnou obsahovou nabídkou celkem logicky blednou, mi ale přijde neférové a trapné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
