Red Orchestra: Ostfront 41-45 Recenze Red Orchestra: Ostfront 41-45

Red Orchestra: Ostfront 41-45

storm2

storm2

10. 4. 2006 22:53 2
Reklama
Reklama

Druhou světovou jsme si prožili v desítkách, ne-li stovkách herních titulů, a upřímně, leckomu už to leze krkem. Red Orchestra se však liší v jedné věci, je totiž zaměřená výhradně na východní Sovětsko-Německý konflikt. Zapomeňte na profláknuté vylodění v Normandii, rozbombardovaný Berlín, válku v Pacifiku i na všechna ostatní, do zblbnutí omílaná bojiště, a pojďte se s námi vžít do role vojáka Wehrmachtu či Sovětského mužika, bojujícího za krásu našich koní a rychlost našich žen.

Týmová spolupráce na prvním místě

Ať už chcete kopat za Hitlíka Pytlíka či bolševika Pepíka, vězte, že v Red Orchestře není místo pro vlky samotáře. Hra klade veliký důraz na taktiku a týmovou spolupráci, bez nichž byste těžko dobývali všechny strategické body. Kempra nikdo neodmění za počet zabitých (vlastně neexistují žádné hodnotící statistiky) a osamělý running man nemá uplatnění. Obzvlášť důležitá je spolupráce při řízení vozidel, ale o tom až za chvíli.

Realističnost boje, zbraně, úřad práce

Jedna z hlavních deviz Red Orchestry je vysoká dávka realističnosti. Zapomeňte na navigaci přes mapu s pozicemi ostatních účastníků, na jmenovky spolubojovníků svítící nad hlavami, na lékárničky a munici povalující se uprostřed bojiště, na to, že vás jedna kulka nemůže zabít, na to, že friendly-fire je jen fantazie, na mechaniky a doktory, kteří přiběhnou na první zapískání, na atletické výkony typu přeběhnutí mapy s plnou polní aniž byste vláčeli jazyk po zemi. Zapomeňte i na arkádovost zbraní a začněte brát v potaz fyzikální zákony: zpětný ráz dokáže pocuchat úsměv, střelbou od boku, za běhu a bez řádného zamíření netrefíte ani přerostlého mamuta trpícího elefantismem, dráha kulky se nerovná přímce, nýbrž parabole. Pokud náhodou nevíte co je to parabola, pánové, vzpomeňte si na školní léta či cesty z hospody a sázky kdo nejdál „dostřelí“… Některé zbraně přímo vyžadují, abyste nejprve zalehli, pořádně zamířili a teprve potom pálili, samozřejmě přes mušku kvéru, na nějaký amatérský křížek vprostředku obrazovky zapomeňte. O vypiplanosti kvérů z druhé světové bychom se mohli rozepisovat až hanba, radši však přejděme rovnou k zaměstnáním. Můžete si zvolit několik profesí jako sniper, kulometčík, sapér, velitel tanku, nebo prestižní antitankista se včeličkami ráže 14,5mm (to už nejsou včeličky, ale pořádné neseremed turbo). Každý z nich má odlišný styl boje, unikátní zbraně, a hra dbá na to, aby byl poměr účastníků vyvážený a nedocházelo k přemnožení té či oné skupiny. Mimochodem, ještě jsme neuvedli maximální počet hráčů, takže tramtadadam: dvaatřicet.

Máte taky tanky? Ano, taky máme tanky

Jistě jste si nemysleli, že by se lidi z Tripwire pokusili konkurovat Battlefieldu něčím, v čem by si hráč nemohl zarejdit v opásaném pancíři. Vozidel je několik druhů, od menších po větší tanky (Panzer, Tiger, T-34, IS-2), přes obrněné transportéry (tzv. half-track) až po některá speciální vozítka. Ať už se chopíte kniplu nebo děla, uvědomíte si nutnost týmové práce víc než kdy jindy. Jeden člověk totiž nemůže současně řídit, ovládat kanón, přebíjet a ještě střílet z bočního kulometu. Hráčská komunita Red Orchestry je naštěstí disciplinovaná a poměrně tolerantní, takže zpravidla nedochází k situacím, kdy se všichni vrhnou ke kanónu a nikdo nechce řídit nebo naopak. Mimochodem, ani tady nesmíte opomenout fyzikální zákony: přebíjení kanónu chvilku trvá, a v součinnosti s parabolickou dráhou letu je tedy nutné si každý výstřel dobře rozmyslet. Celkový dojem z tankových bitev bohužel kazí fakt, že neexistují zásahové zóny (alespoň my jsme si jich nevšimli) a je tedy úplně jedno, jestli trefíte pancéřovaný předek, věžičku, pásy, boky či zadek s nádržemi.

Pane Tripwire, z fyziky máte za pět

Když už jsme nakousli negativa, vezměme to všechno sakumprásk. Ačkoliv si Red Orchestra zakládá na realističnosti, co týče fyziky prostředí je to bída. Posuďte sami – mnohatunový železný kolos neprorazí dřevěný plůtek, bez problémů však projede řekou aniž by se zabořil do blátivého dna. Oproti tomu pěší voják se spolehlivě schová v neprůstřelném travnatém porostu, zatímco skok ze dvou metrů mu zpřeráží všechny kosti v těle. Výčet nevýhod zahrnuje i prakticky nulový výběr módů, takže jediné co si užijete je dobývání strategických bodů. Problém nastává ve chvíli, kdy se potřebujete dostat do nepřátelské základny. Protivníci se totiž respawnují přímo tam, takže čím víc vraždíte, tím větší pak máte problémy.

Grafika a zvuk

Zpackané fyziky je škoda, protože jinak si tvůrci s postarším Unreal 2.x enginem poradili dobře. Ne, že by se grafika mohla rovnat skvostům jako Splinter Cell Chaos Theory (mimochodem taky využívajícím Unreal engine), ale ve výsledku je pohled na Red Orchestru docela příjemný. Textury jsou detailní, zbraně, postavy a vozidla vymazlené do detailu, a díky variabilním a dobře navrženým mapám, jichž je v základní nabídce okolo deseti, se můžete pokochat pohledem na zasněžené a zdevastované letiště ve Stalingradu, rozbombardovanou Odessu, zákopy zjizvené pláně ve východním Polsku či prožít tankovou bitvu „na tý louce zelený“. Za grafikou pokulhává zvuková stránka. Absence hudby je možná realistická, nepřítomnost bitevního podkresu však ne. Ubírá to na autentičnosti a pocitu z opravdového boje, což je velká škoda, a těch pár zvuků vyprodukovaných přítomnými hráči už to nezachrání.

Pára

Red Orchestru lze stáhnout přes Steam za necelých dvacet pět dolarů, případně koupit krabicovou verzi od Take2, která je však dostupná pouze v Americe. V obou případech si zahrajete jedině s účtem na Steamu, přes nějž hra běží. Výjimkou je hlasová komunikace, té byl věnován vlastní server. Než se pustíte do online klání, doporučujeme vyzkoušet offline mód zvaný Practice, v němž, jak sám název vypovídá, získáte trochu praxe a zvyknete si na způsob hraní, kterému ne každý přijde hned na chuť.

Red Orchestra: Ostfront 41-45
Windows icon PC

Verdikt

Takticky zaměřený mod z druhé světové války, kladoucí důraz na týmovou spolupráci a vysokou míru realističnosti. Trochu jej sráží nevyladěná fyzika prostředí a mdlejší zvuková kulisa. Namísto intenzivní a melodramatické válečné vřavy z CoD 2 se připravte na poklidnější, o to však promyšlenější systém boje.

Co se nám líbí a nelíbí?

Realistický systém bojů, zpracování zbraní, důraz na týmovou spolupráci, vozidla, hra reguluje poměr účastníků v bitvě, oddych od zprofanovaných a tisíckrát omílaných bojišť americké kampaně.
Fyzika, delší nahrávací časy při online hraní, chudý výběr herních módů, slabší zvuková a grafická stránka, nedomyšlený respawn.
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama

Byl detekován AdBlock

Hrej.cz je komunitní web, jehož hlavním příjmem je reklama. Zvažte prosím vypnutí AdBlocku, ať můžeme všem čtenářům i nadále přinášet kvalitní herní zpravodajství, články a videa.

Děkujeme!

Váš tým Hrej.cz