Recenze Wrath of the Druids, druidského rozšíření Assassin's Creed Valhalla | Kapitola 2
Seznam kapitol
Podívali jsme se na zoubek prvnímu velkému rozšíření, které obohatilo původní hru o cestu do Irska, kde se Eivor setká s kultem bláznivých druidů.
BARBARY V NÁS NESPÁLÍ SLUNCE ANI MRÁZ
Autoři se do Wrath of the Druids také snažili za každou cenu zakomponovat nějakou novinku. Ve hře tak máte možnost na předem daných místech zvelebovat jakási obchodní místa, která produkují určité suroviny. Ty následně skrze služby zdejšího obchodníka vyvážíte do světa, za což zvyšujete věhlas regionu. Malou odměnou je nová výbava, za splnění zastřešujícího úkolu se pak zpřístupní příběh navázaný přímo na obchodníka.
Vzhledem k tomu, že v rozšíření strávite zhruba deset až třináct hodin, zdá se mi systém obchodních stanic naprosto zbytečný. Je zde zkrátka navíc, nenašel jsem v sobě žádnou motivaci, proč bych do něj měl investovat čas. A mrzí mě, že s ním ztráceli čas vývojáři. Zároveň se poctivě recyklují vybrané herní prvky, po padesáté tedy dojde na souboj v chlastání, nájezdy na zdejší městečka nebo drobné aktivity, třeba stavění věžiček z placatých šutrů.
Investici do rozšíření bych rozhodně nedoporučil, pokud jste se ještě neprokousali původní hrou, irská odbočka totiž především naředí obsah, kterého je už v základu víc než dost.
Dovedu si představit, že místo něj mohly vzniknout vedlejší mise, kterých je zde poskrovnu. Jako příklad může posloužit viking uvězněn na vrcholku hory, kde jen marně hledá hrdinskou smrt, protože všichni další námořníci z jeho posádky už tou dobou hodovali po boku Odina. Právě vy mu na cestě do Ásgardu můžete pomoct, když kývnete na vzájemný duel. Podobných úkolů je však v rozšíření málo.
Irsko lze vnímat jako jednu z početných lokací původní hry, akorát náležitě přifouknutou. Krom obchodních stanic ředí obsah také generické úkoly, skrze které Eivor získává potřebnou podporu pro další dobyvačné tažení. Typicky jde o likvidaci nepřátel v označeném táboře, za což získáte i malý bonus, pokud splníte jisté podmínky, například když prácičku zvládnete bez zranění.
PO KRVI SVÝ JSME UŽ TAKOVÝ
Nemohu si pomoct, ale Wrath of the Druids na mě působí trochu zkratkovitě. Ne snad, že by pro mě byla desetihodinová příběhová kampaň příliš krátká, nelze se ale ubránit srovnání s příběhy původní hry. Dokonce bych řekl, že i v rámci jednotlivých regionů se najdou daleko lepší zápletky.
Občas jsem měl pocit, že autoři pomrkávají na třetího Zaklínače. Některé scenérie mi pouť Řezníka z Blavikenu nápadně připomínaly, ať už barevnou paletou, nebo hudebním podkresem, který v některých tónech na polské RPG odkazoval. Zrovna v případě dodatečného obsahu se ale k velmi vysoké úrovni rozšíření z produkce CD Projekt Red ani vzdáleně nepřibližuje, ať už se bavíme o Srdci z kamene nebo o O víně a krvi.
Po nějaké chvíli mi došlo, že na mě odbočka působí trochu jako Norsko, tedy lokace, kde příběh Eivora začíná. I v našich hPodech občas zaznělo, že je vlastně nejlepší domovinu co nejrychleji opustit, protože to pravé ořechové najde hráč až v Anglii. Podobný pocit mám bohužel také z Irska. Investici do rozšíření bych rozhodně nedoporučil, pokud jste se ještě neprokousali původní hrou, irská odbočka totiž především naředí obsah, kterého je už v základu víc než dost. Smysl má zřejmě pouze v případě, pokud vás hlavní chod nedokázal dostatečně zasytit a třeba se k němu chcete s odstupem vrátit. Mějte ale na paměti, že nejde o kdovíjak chutný dezert.
Verdikt
Rozšíření přináší předvídatelný příběh dle šablony z původní hry. Pobyt v Irsku navíc táhnou k zemi nepovedené a zcela zbytečné inovace. Wrath of the Druids si zřejmě užijí pouze ti největší fanoušci Valhally.
