World of Warcraft: The Burning Crusade Classic Recenze Recenze World of Warcraft: The Burning Crusade Classic, návratu toho nejlepšího WoWka

Recenze World of Warcraft: The Burning Crusade Classic, návratu toho nejlepšího WoWka

Lukáš Černohorský

Lukáš Černohorský

22. 6. 2021 16:48 4

Seznam kapitol

1. PO ČTRNÁCTI LETECH 2. TVRĎÁCI A VZPOMÍNKY 3. TO NEJLEPŠÍ

Ve vězení po deset tisíc let… Vykázán z vlastní domoviny… A teď se odvážíš do mého Světa?... Na to však nejsi připravený!

Reklama

Uteklo už neuvěřitelných čtrnáct let od momentu, kdy se Temný portál v Blasted Lands zazelenal, a my jakožto hrdinové Azerothu mohli poznat nový svět. Doslova. V roce 2007 se jednalo o první expanzi World of Warcraft. Kdo by tehdy tušil, že datadisků vyjde ještě celá řada a i po masivních úspěších a bolestivých fiascích se bude i v roce 2021 nejdůležitější MMORPG historie stále masivně hrát. Když Blizzard před dvěma lety představil Classic, trefil se s ním do černého. Mnoho hráčů se moc rádo vrátilo do Azerothu ještě předtím, než ho zničilo Deathwingovo kataklyzma, než se objevila tajuplná rasa Pandarenů a jejich mlhou zahalená Pandárie a vlastně i před tím, než se znovu objevil Guldan a Sargeras díky časové smyčce a… No zkrátka do dob, kdy textury vypadaly jako náhodná změť pixelů a za každým rohem čekalo nevídané dobrodružství. Po dvou letech se do historie vracíme znovu, konečně se podíváme i na Outland! 


MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

  • Doporučená cena: GameTime (11 eur měsíčně)
  • Základní herní doba: Podle serveru HowLongToBeat zhruba 1971 hodin. Řekl bych vcelku vypovídající, pravděpodobně ale krapet více :)
  • Česká lokalizace: Ne
  • Obtížnost: Klasická vysoká a náročná, oproti Retailu velký výstup z komfortní zóny
  • Faktor znovuhratelnosti: Uplynulo čtrnáct let a stejně jsme zase na Outlandu
  • Bude vás bavit, pokud vás baví: MMORPG, Fantasy světy a Warcraft (samozřejmě)

Představovat Burning Crusade asi netřeba. A pokud snad ano, tak vězte, že se jedná o tu asi nejslavnější a mezi hráči nejoblíbenější expanzi. Ještě před tím, než se probudil Arthas jako Lich King byla hra stále velmi obtížná a přístupná ne tak úplně všem. Ano, užívat si jí mohl kdokoliv, ale do endgame obsahu a raidů jste se vždy museli podívat s guildou. Systém LFR (looking for raid) zatím neexistoval, navíc byly instance velmi těžké a vždy to bylo dobrodružství. Hra tehdy fungovala tak, aby vás donutila hrát s více lidmi - World of Warcraft se začal otevírat casual hráčům a sólistům až s další datadiskem. A právě to je jedna z věcí, která mě na hraní Classicu tak baví. 

Samozřejmě jde o dost subjektivní poznatek, ale v Classicu vám prostě každý rád pomůže. Běží kolem vás priest a na moment se zastaví, aby vám buffem zvýšil staminu. Pak vám zamává, běží dál, a vám se několik minut hraje o něco lépe. Takovýchto mikro příběhů jsem během hraní Classicu zažil skutečně mnoho. Hráči se vždy na chvilku zastavili, pomohli vám se silnou potvorou a běželi zas o dům dál. I vy pak máte taky vlastně chuť leckomu pomoci – a děláte to protože chcete, ne protože musíte. Tenhle pocit se z retailu postupem let vytratil, už prostě není. Tyhle mikro příběhy úplně chybí. Neberte mě doslova, samozřejmě, že i v klasickém WoW najdete ochotné a hodné hráče, ale opravdu málokdy se stane, že by byli tak moc ochotní jako harcovníci v Classicu. Classic má výhodu toho, že není snadný a tak to podle mě vnímají i hráči kolem. Rádi pomohou, protože jim pomohl někdo jiný. Tím, že retail lze hrát prakticky sólo tak mizí i  chuť u hráčů nezištně pomáhat, protože tam to prostě každý „zvládne sám“.

VZHŮRU NA OUTLAND

The Burning Crusade Classic byl oznámen na letošním Blizzconline, následně proběhl poměrně rychlý PTR (Public Test Realm) a nakonec i dvoutýdenní pre-patch (viz. předchozí článek s dojmy). A o půlnoci z úterý na středu druhého června jsme se konečně mohli řadit u Temného portálu. Ačkoliv je již docela zvykem, že servery padají, lagy jsou všudypřítomné a fronta na přihlášení dlouhá jako týden před výplatou, tentokrát se (svě... Azerothe div se!) nic takového nekonalo. Jistě, Warlord (postava, která předává první úkol s průchodem skrz Temný portál) se objevil už několik minut před půlnocí, ale úkol nám jaksi nezadával. Navíc jsme s kamarády na Discordu laborovali nad co nejlepším makrem, abychom se nemuseli tísnit v davech obklopujících zmíněné NPC. Úkol se však neobjevil ani o půlnoci a dokonce ani po půlnoci. Blizzard nejspíš servery pro přechod spouštěl postupně, protože jsem z jednoho streamu dostal info, že už někteří hráči míří vstříc Honor Holdu. Pak někdo z chumlu zakřičel, že jeho kamarád taky prošel Portálem a úkol vzal na druhé straně. Jako poslušné ovečky, teda kravičky, jsme se vydali k Portálu. No a vlastně jsem se ani nemusel příliš snažit a skutečně jsme na Outland prošli. 

Měl jsem strach, že hra kvůli návalu hráčů zahlásí konec, ale nic takového se nestalo. Dav lidí doslova udupal démony za portálem a už běžel vstříc úkolu a následným dobrodružstvím na základnách - ať už Aliance či Hordy. Mnoho hráčů okamžitě mířilo vstříc instancím v Hellfire Citadel. Ostatně, pokud měl hráč skupinu lidí na dungeon, jevilo se to jako perfektní volba ve srovnání s nezáživným sbíráním dřeva, kovu a prokleté krve z těl orků. Start se tentokrát podařil na výbornou. Na Outlandu lagy přestaly a i když se to před Temným portálem štosovalo jak mohlo, tradiční pád serveru nás nepotkal. Alespoň ne Evropu, druhý den jsem se dozvěděl, že servery v Americe už takové štěstí neměly. 

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama