Vampire: The Masquerade - Swansong Recenze Recenze Vampire: The Masquerade – Swansong, adventurního bratříčka Bloodlines

Recenze Vampire: The Masquerade – Swansong, adventurního bratříčka Bloodlines

Patrik Jelínek

Patrik Jelínek

18. 5. 2022 15:00 1

Seznam kapitol

1. Tři osudy, tři postavy a jedna velká bostonská šlamastyka 2. The Council po upírsku – v dobrém i zlém

Píše se rok 2019 a na ulice Bostonu právě dopadá jeden z prvních slunečních paprsků chladného podzimního dne. Lidé vycházejí do práce a celé město se probouzí. Vy však v jeho ulicích nejste. Ne, kdepak. Váš druh světlo sveřepě odmítá, stejně ono odmítáte vás. Vaším domovem je noc a jako všichni proradní tvorové noci zůstáváte ve skrytu. Ne však pouze před proudem paprsků, jenž se právě rozlévá za okny. Ne, tentokrát je to jiné. Za hranicemi se totiž rozeznívá i zvuk něčeho mnohem horšího, zvuk labutí písně vašeho druhu.

Reklama

Francouzští vývojáři ze studia Big Bad Wolf pojí svůj vznik s osudem nejistého ražení. Z pozice outsiderů, kteří se dali do kupy v roce 2014, začali svou novou vývojářskou cestu s epizodickou sérii The Council, jež netradičně nabízela nejen interaktivní příběh, ale i prvky RPG. Hra se dočkala poměrně slušného přijetí a dalo se čekat, že tým brzy přijde s dalším projektem. Asi vás nezaskočí, že se jím stalo Vampire The Masquerade – Swansong, titul, jehož recenzi jste právě rozečetli. Abych však řekl pravdu, já při jeho oznámení zaskočen byl. A měl-li bych popsat svůj někdejší pocit nějak blíže, řekl bych, že „skeptický“ až “plný obav” by bylo výstižné. Nechci být pesimista, ale jako fanoušek univerza World of Darkness si uvědomuji, že značka Vampire The Masquerade není úplně nejšťastnější. Ostatně, stačí se podívat, že ne každé studio v ní nalezlo útěchu – Troika Games zkrachovali jen rok po vydání kultovních Bloodlines, byť za to mohlo spíše souběžné vydání Half-Life 2, a stále chystané Bloodlines 2 zase sužuje utrpení jménem Paradox. Riziko, že se tak něco nepovede, bylo pro pověrčivce, jako jsem já, poměrně velké.


MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT

  • Doporučená cena: 1 099 Kč
  • Česká lokalizace: Bohužel chybí, ačkoliv by se určitě hodila
  • Budete milovat, pokud: Se vám líbilo The Council, ale budete rádi, že vás nikdo nepoučuje o hodinách dějepisu.
  • Budete nenávidět, pokud: Čekáte druhé Bloodlines a potrpíte si na grafiku.
  • Jak dlouho mě zabaví? Okolo 15 hodin, při záseku u hádanek klidně i více.

Hlavními hrdiny zhruba patnáctihodinového děje, je skupina upírů Leysha, Galeb a Emem žijící v moderním Bostonu. Tentokrát však nečekejte příjemnou procházku do Museum of Fine Arts, ani návštěvu zápasu Red Sox. V tomhle Bostonu vře upírská politika a jak je známo, politika bolí. Podobně jako v Bloodlines jste tak z rázu vhozeni do sváru hašteřících se klanů, a to rozhodně ne dobrovolně. Totiž, abyste pochopili, vládnoucí frakce města, Camarilla, jíž jste součástí, nezažívá v současnosti nejlepší chvíle. Velká část jejích vyslanců byla na mírovém jednání frakcí zabita či unesena a ti, kteří měli štěstí, zase odvoláni pro hrozbu dalšího útoku. Sečteno a podtrženo situace je kritická. Vaší dynastii v čele s titulní princeznou Swan hrozí zánik a jediným způsobem, jak celému chaosu zabránit, je nalézt toho, kdo vše způsobil. Tedy pokud to vůbec půjde.

Jak asi už ze života tušíte, plán a jeho realizace bývají dost často dvě rozdílné věci. Jak je koneckonců běžné, někdy se věci „trochu“ zvrtnou. Ne vždy, ne ve všem, ale někdy ano. A bohužel, tady je to pravda hned několikrát. Leysha, za níž dostanete možnost útržkovitě nahlížet do budoucnosti, se tak třeba prochází po boku své mrtvé dcery. Galeb, nejstarší upír Bostonu, řeší staletí staré sváry. A Emem, šéfka nočních klubů, zase nemá na práci nic lepšího, než pomalu zjišťovat, že jí blaho ostatních možná neleží na srdíčku stejně jako její vlastní. Samozřejmě, některé informace jsem záměrně zjednodušil, zatímco jiné vynechal úplně. Důvod ale asi chápete. Příběh hraje ve Swansong coby příběhové adventuře první housle, přičemž právě trojlístek osudů je vůbec tím nejlepším, co hra nabízí.

Příběh je mnohovrstevnatý, s šancí fatálního osudu i u hlavních postav a vystavěný tak, že trnete při každém rozhodnutí.

Kde má hra pro změnu mezery, i když pro fungování naštěstí nikterak kritické, je vzájemná interakce postav. Ano, hlavní hrdinové jsou možná svérázní a vyslaní na různorodé mise, které je radost plnit, potíží ale je, že je spolu nevidíte fungovat; a pokud ano, prohodí maximálně půl slova. Celá věc je navíc o to zvláštnější, že je zde dopředu připraveno hned několik míst, kde ke vzájemnému kontaktu mohlo dojít. Hra mimo misí obsahuje i intermezza, a pokud by jen trochu chtěli, mohli tato místa vývojáři klidně využít. Takto máte totiž spíše pocit, že si každá z postav hraje na svém vlastním písečku, byť by podle všeho měly všechny sedět na stejném krvavém pískovišti. Pokud pak jde o nepřímé pozorování činů mezi postavami na styl Until Dawn, toho se sice dočkáte, ale méně výrazně. Dochází k němu zřídka, a vy tak při nesprávném očekávání snadno doberete pocitu, že místo potenciálně výborného děje sledujete tři zajímavé, leč izolované linky. Korunku tomu všemu v mém případě naneštěstí nasadilo i úplné finále, které, ač ovlivněné volbami během hraní, zdůraznilo spíše snahu autorů děj pokud možno rychle uzavřít.

Jak už ale padlo, a já to chci zdůraznit, vyprávění zůstává do nástupu titulků kvalitní. Příběh je mnohovrstevnatý, s šancí fatálního osudu i u hlavních postav a vystavěný tak, že trnete při každém rozhodnutí. S tím souvisí i nutná poznámka k dabingu, byť tentokrát bohužel ne pouze v dobrém. Zatímco hlas hlavní trojice dodává každému na osobitém výstupu, na nějž budete vzpomínat, některé vedlejší role raději brzy zapomenete.

První
Poslední
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama