Recenze slušných závodů TT Isle Of Man: Ride on the Edge 3 | Kapitola 2
Seznam kapitol
Za královnu motorsportu považujeme Formuli 1. Královnou jednostopého motorsportu by v tom případě mohla být série MotoGP. A trůn motorsportového podsvětí může patřit šílenému podniku Tourist Trophy na Isle of Man. Jaká je už třetí herní adaptace tohoto téměř sebevražedného závodu?
Odměníme každého! Vyplňte komunitní průzkum a získejte luxusní ceny
Kdo jste, na čem a co hrajete, jaký obsah konzumujete a jaký vztah máte k AI? Věnujte nám pár minut a jako dárek za vyplnění získáte slevu na nákup a šanci získat také další luxusní ceny.
Je jen škoda, že právě jízdní model je tím nejpozitivnějším, co na Ride on the Edge hodnotit. Z hlediska obsahové nabídky se autoři hodně snažili a klasické závodění nově obohatili o možnost projíždět celkem svobodně celý ostrov. Tento open-world režim slouží v zásadě jako hub, ve kterém nacházíte jednotlivé závody a bonusy, vylepšujete motorku nebo jen tak pilujete dovednosti. Kromě klasických závodů vás pak čekají výzvy v podobě časovek, jezdeckých duelů, plnění jednoduchých cílů nebo sbírání bodů zájmu, které vás odměňují odemykáním informací v informativním lexikonu. Právě snaha poučit hráče o kultuře a historii závodů je jednou z věcí, které by vás měly hnát kupředu, jinak je ale gró neustálé stahování desetinek a ježdění a ježdění.
Zajezdit si můžete na několika licencovaných motorkách se zhruba třicítkou licencovaných jezdců v dvou výkonnostních kategoriích. To v kombinaci s výše zmíněným znamená, že obsahově Ride on the Edge není příliš variabilní. Naprosto chápu, že se s jedním drobným ostrovem v Irském moři nedají vymýšlet zázraky, nějaké ty ozvláštňující prvky, třeba ve stylu kamer a bodovaček z Forzy Horizon bych si tu ale představit dokázal. Takhle si po zhruba pěti hodinách odemknete veškerý obsah a pak už vám nezbývá nic jiného než neustále zlepšovat časy, protože hra ani neobsahuje žádné zajímavější systémy progressu nebo odemykání nového obsahu, byť jen kosmetického.
Problém je také v tom, že grafika není příliš hezká. Detailnější prostředí bych odpustil, ostatně ve vysoké rychlosti moc nemáte čas vnímat co se kolem děje. Díky pěknému nasvícení a dobře zachycené atmosféře ostrova navíc některé výhledy umí být dost působivé. Jenže grafika minimálně na Xboxu Series X dost znatelně nestíhá. Přímo před vámi velmi výrazně doskakují textury, diváci a třeba v horských sekcích se vám často nenačte polovina pokryvu mapy, což znamená, že se před vámi tyčí majestátní, ale bohužel neviditelná hora.
Rozhraní nabídek je trochu toporné a nepřehledné
I v jiných aspektech hry je vidět, že jde o spíše budgetovou záležitost. Zvuk je dostatečný, ale nikterak ohromující. Soundtrack se pak skládá z velmi generické a zapomenutelné rockové hudby, což je vzhledem ke kulturnímu přesahu skutečného Tourist Trophy velká škoda. I rozhraní nabídek je trochu toporné a nepřehledné a třeba správa závodního “dne” (k dispozici jsou i tréninky a kvalifikace) chce chvíli na rozkoukání. Primitivní systém sezón pak vyžaduje, abyste plnohodnotný Snaefell odjeli na čtyři kola, což už je záležitostí necelých osmdesáti minut čistého soustředění. U jinak stále docela přístupného a přizpůsobivého závodění to působí jako zbytečná šikana méně zkušených závodníků.
NEJEN PRO FAJNŠMEKRY
Tím rozhodně nechci říct, že by šlo o špatnou hru. Naopak ještě jednou vypíchnu, že samotné ježdění, chirurgické vybírání obloučků, občasné řešení krizových momentů a i pravidelné brutální pády jsou prostě skvělá, uspokojivá a velmi dobře zpracovaná zábava. Jen od zbytku nesmíte čekat kdovíjak přelomovou podívanou. Pokud máte ke skutečnému závodu blízko, svých 50 eur nejspíš litovat nebudete.
Verdikt
Řemeslně solidní závody baví především jízdním modelem a výzvou odrážející skutečnou šílenost skutečného závodu. Prostor pro zlepšení je ale stále velký.
