Recenze NHL 22, hokeje, který přináší překvapivě málo nového | Kapitola 2
Seznam kapitol
Poslední z velkých sportovních her, které i letos našly cestu na naše konzole, je NHL 22. Hokejový simulátor se po dlouhých letech dočkal přechodu na engine Frostbite, na němž už roky běží ostatní sportovní série EA. Řada fanoušků se tak na nejnovější díl těšila s nadšením, očekáváním i celkem pochopitelnými obavami. Černý scénář z předchozího zpackaného mezigeneračního přechodu budí fanoušky hokeje ještě dnes. NHL 22 však zvládá přechod do nového světa obstojně, i když jde o mnohem menší skok, než si jeden mohl myslet.
Přechod na Frostbite tak spíš vypadá jako takový „mezipřechod“ – přicházíme s něčím novým, pár hráčům jsme doladili podobu, ale pro naprostou většinu hry použijeme osvědčené podklady. Na jednu stranu to člověk dokáže pochopit, protože hokej se léty ladění dostal na skutečně slušnou úroveň, na stranu druhou však zákonitě přichází zklamání z nenaplněných očekávání nějakého zásadnějšího posunu v hratelnosti. Příjemným osvěžením jsou alespoň nově zobrazované informace o utkání přímo na ledě.
NHL HLEDÁ X-FACTOR
O mnohem větší změnu se tak paradoxně nestará přechod na nový engine, ale systém X-Factor a unikátní schopnosti hráčů. Větší i menší hvězdy světového hokeje totiž mají ve svém repertoáru kromě klasických vlastností, jako je rychlost, síla střely nebo šikovnost, i několik jedinečných schopností. Ty pak při správném použití dokážou převážit misku vah na vaši stranu. Největší hvězdy NHL mají právě X-Factor, dobří hráči pak jen jakési menší unikátní vlastnosti.
Limit je přitom neúprosný – můžete použít jen 35 bodů na sestavu, ty nejlepší schopnosti však stojí až 10 bodů.
David Pastrňák se tak může pochlubit ještě přesnější střelou tahem, Ryan O’Reilly vylepšeným způsobem vhazování a Carey Price zase zásadně účinnějším přesunem od tyčky k tyčce. Nic však není zadarmo – pokud si stavíte svůj tým v HUT (hokejový svět kartiček), máte jen omezené možnosti, kolik těchto unikátních schopností můžete použít. Rozhodujete se tak, zda Jaromír Jágr ve speciální kartičce z jeho nejlepších let využije schopnosti neodstavitelného ledoborce, nebo zda raději v sestavě dáte přednost lepšímu zachytávání přihrávek obránců. Limit je přitom neúprosný – můžete použít jen 35 bodů na sestavu, ty nejlepší schopnosti však stojí až 10 bodů. Nestane se vám tedy, že byste u soupeře narazili na extrémní tým, jenž by měl všechny lajny plné superhráčů s aktivními unikátními schopnostmi. Jasně, plejery můžete i tak využít, jejich X-Factor však není aktivován.
VŠE PŘI STARÉM
Když už jsme nakoukli do jednoho z režimů, můžeme si rovnou říct, že tady se nic nezměnilo. Ať už se bavíme o HUT samotném, nebo o kterémkoliv z dalších módů. Žádná novinka se neobjevila, nabídka zůstala totožná, a i uvnitř dílčích možností nenajdete prakticky nic nového. Pokud máte rádi průchod kariérou, připravte se na stále stejné filmečky, rozhovory, a dokonce i otázky novinářů. Napříč všemi režimy alespoň hraní ozvláštnil právě zmíněný systém X-Factor, takže i svému hrdinovi dokážete vytvořit unikátní vlastnosti, jež jsou výsadou těch nejlepších z nejlepších.
V kartičkovém režimu HUT je to velice podobné, téměř všechny neduhy z posledních let zůstaly, stejně tak tu máme i všechna pozitiva. Jedinou novinkou je, že obchodování s kartičkami už není největším opruzem ze všech sběratelských sportovních režimů – po dlouhých letech totiž můžete kliknutím zjistit aktuální cenu stejných nabízených karet. Věc, jež odrazovala většinu hráčů od hlubšího zapojení do obchodování, tak konečně zmizela. Co se však sezónních akcí, systému vylepšování týmu či nabídek způsobů hraní týká, tady je vše při starém.
Naštěstí se ale tím pádem neopakuje situace z nechvalně proslulého přechodu z generace PS3 a Xbox 360 na PS4 a Xbox One – tehdy totiž nové NHL (15) přišlo o téměř všechny herní režimy a bylo ohlodáno doslova na kost (část z nich se do hry mimochodem dodnes nevrátila, třeba efektní Winter Classic, pozn. red). Vývojáři si vzali pořádně hlasitou vlnu nevole k srdci a naštěstí zůstala kontinuita zachována.
Už od prvního dne po vydání je v méně populárních režimech prakticky nemožné najít soupeře
Mezi herními režimy tak nadále najdete třeba i World of CHEL, v němž si vylepšujete svého profíka, abyste s ním odehrávali zápasy tři na brankáře, tři proti třem nebo klasickou online ligu za vámi vytvořený tým. I tady je nabídka totožná, jen se na nových konzolích ještě zásadně zhoršila situace s počtem aktivních hráčů. Jelikož stále není konzole nové generace standardní výbavou všech hráčů, už od prvního dne po vydání je v méně populárních režimech prakticky nemožné najít soupeře. Zejména to platí u turnajově vystavěných klání, kdy po každém postupu hledáte hráče, kteří už stejně jako vy pokročili do další fáze. Ve finálovém kole si počkáte klidně i desítky minut, pokud vůbec někoho najdete. A to je, přiznejme si, pořádný průšvih.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
