Recenze Dying Light 2 Stay Human, dalšího příjemného překvapení | Kapitola 3

KRÁSNÉ TĚLO BEZ DUŠE 

Co však vývojáři Techlandu nezvládli, je vtisknout prostředí nějaký ksicht, proč byste jej měli mít rádi. Ano, funguje perfektně jako herní kulisa, po střechách se pohybujete s naprostým přehledem a ladností, ale že bych si po 40 hodinách hraní pamatoval většinu mapy? Ani náhodou. Prostě co nejkratší cestou za ukazatelem na navigaci. Kdybyste mi mapu zabavili a řekli, ať dojdu sem a sem, ani po tolika hodinách bych se nemohl s jistotou vydat nikam. Kromě jednotlivých velkých základen frakcí a příběhově kritických míst jde o neurčité cosi, co bychom mohli popsat jako ryze videoherní svět. 

i Zdroj: Hrej.cz

Hra jako taková je vlastně opravdu ryzí videohra, se vším pozitivním i negativním, co si pod tím člověk představí. Rozhodně nejde o umělecké dílo, kterým chcete lidi v Karlíně přesvědčovat o artovém směřování a hodnotě průmyslu. Nejde ani o titul, který byste s klidným svědomím ukázali rodičům s touhou jim vysvětlit, že hry nejsou jen o zabíjení a ztrácení drahocenného času. Jde o skvělou zábavu, jež se chvílemi snaží hrát na něco vyššího, lepšího, ale nedaří se jí to, a tak to vzdává. Příběh se nese v duchu typického béčka plného záhadných sekvencí, vzpomínek, testování a tajemného rozuzlení. Činíte menší či větší rozhodnutí, jež určují směr příběhu, ale žádný celoživotní zážitek od hlavní dějové linky neočekávejte. Výše popsané řádky však neberu jako kritiku, vůbec ne. Naopak dokážu ocenit, když se čas od času objeví „prostě dobrá hra“. 

HROMADA SKVĚLÝCH DROBNOSTÍ 

Dying Light 2 Stay Human se daří celá spousta dalších drobností – skvěle například funguje jak soundtrack jako takový (titulková písnička mi dost sedla), tak i různé, skoro až podprahové zvukové indikátory. Jako Pavlovův pejsek se budete bez svého vědomí učit, že je dobře, že je špatně, že se něco děje, že se bude něco dít a spoustu dalšího. Při vstupu na bezpečnou půdu se rozehraje krátká melodie, při mohutném šplhání na extrémně vysoké místo vás bude hnát jiná, a rádi na tuhle hru zvuků přistoupíte. Ani na to nemusíte myslet, ale vývojáři vždy přilepí ten správný pocit k dané události. Stejně tak si díky klíčovému hernímu mechanismu v podobě nutnosti být na světle uzurpují polští vývojáři fialovou barvu. Ta na vás, zejména v nočního hodinách, bude svítit jako rajské světlo a ponese se jako stříbrná nit celou hrou. 

Celkově se Dying Light 2 dost povedl – kdybych odhlédnul od úvodního rozčarování z úrovně rozlišení/frameratu, tak musím uznat, že technických nedostatků je (alespoň v mém případě) jen pár. To je zejména u tak obrovské hry malý zázrak.

Navíc se i přes nízké rozlišení objevily momenty, kde člověk rád zpomalí a rozhlédne se po malebné postapokalyptické krajině. Každopádně zklamání se nekonalo ani náhodou a kombinace toho lepšího z posledních dílů Far Cry, parkouru na úrovni Mirror’s Edge a fungování světa celkově mně dost připomínajícího Fallout 3 mi udělala obrovskou radost. Rozhodně budu naskakovat zpátky, abych si ikonku po ikonce pomalu splnil všechny zajímavé aktivity a výzvy zamořeného světa, i když už je další motivace bez (nepříliš uchvacující) příběhové linky poloviční.