Recenze Dying Light 2 Stay Human, dalšího příjemného překvapení | Kapitola 2

KDYŽ SE PARKOUR PERFEKTNĚ VYDAŘÍ 

Od prvních chvil dokáže člověka fascinovat přesnost, s jakou polští vývojáři dokázali vytvořit nejdůležitější prvek celé hry, a to parkour. I pokud jste nikdy nehráli předchozí díl, nebo vás minul Mirror’s Edge, budete si okamžitě jisti každým skokem. Ano, hlavní hrdina Aiden má sice zprvu z různých důvodů trochu slabší ručičky, ale to se pochopitelně časem vypiluje. Nicméně požitek z přeskakování z římsy na střechu, z vikýře na lampu nebo z auta na nepřítele je skvělý. Za celou dobu hraní jsem nepochyboval, jestli se sem trefím, jestli sem doskočím a kam přesně dopadnu. Nepotřebujete žádné speciální indikátory, jen ideálně odladěný systém, který vám nechystá zbytečná překvapení.

Základ je skvělý, naopak pokročilé schopnosti, komba a další už jsou trochu krkolomnější. Kolem poloviny nových schopností, které si v rámci bojového nebo parkourového stromu dovedností odemykáte, jsou vázány na speciální soubor tlačítek. Jde přitom o jinou kombinaci, nenabalují se snadno bez větší investice učení za sebe, a vy tak i po odemknutí většiny políček používáte pár oblíbených. Nevím, do jaké míry jde o mou omezenost a do jaké míry je systém provádění akcí zbytečně komplikovaný. „Když perfektně vykryjete útok nepřítele, tlačítkem A jej přeskočte, tlačítkem B se zaměřte na druhého nepřítele, tlačítkem C jej skopněte, dvojitým poklikáním tlačítka D použijete speciální otočku a při současném stisknutí tlačítek E a F zvládnete zapálit ohňostroj, podojit krávu a vyléčit neštovice.“ Nadšenci, kteří chtějí do poslední kapky vytěžit možnosti obřího světa, si přijdou na svoje. Já skončil u pár jednoduchých komb. 

Když přitom mluvíme o systému parkouru a boje, nesmíme opomenout svět, v němž si možnosti naplno vyzkoušíte. Dvě velké lokace, v nichž se naprostá většina hry odehrává, nabízí skvělou kulisu s různým přístupem. V první fázi hry trávíte čas v menším městečku plném malých domků s římsami, řadou členitostí a v cihlovém provedení. Není tak problém kdykoliv vylézt na nejbližší dům, dál se rychle a bezpečně pohybovat po střechách a za pár vteřin vylézt i na nejvyšší body. 

V každém případě nemáte pocit, že by na vás Dying Light vybalil všechny své triky během prvních pár hodin

Ve druhé části se pak přesouváte do velkoměsta plného skleněných a ocelových budov, kde je o záchytné body na fasádách nouze, ale zase se objevují nové způsoby pohybování se v prostoru a řada „nahodile“ rozmístěných balkonů, žaluzií a dalších. Rozhodně už ale člověk potřebuje lépe plánovat postup vzhůru. 

POŘÁD SE MÁTE NA CO TĚŠIT 

Ostatně dalších způsobů přesunu napříč mapou se časem objevuje hromada a možnosti jsou dávkovány v průběhu celého průchodu příběhem. Jestliže tak neprojdete prakticky až do poslední části hlavní linky, nedostanete se k řadě vymožeností, jež další průchod hrou zpřístupňují nebo ulehčují. V každém případě nemáte pocit, že by na vás Dying Light vybalil všechny své triky během prvních pár hodin, a je to extrémně příjemné. Už jen z toho důvodu, že kdyby už v tutoriálu přibylo ještě 1000+1 ovládání všemožných lan, kluzáků, trampolín, výdechů a dalšího, člověku by v kombinaci se zmíněnými komby už jistě praskla žilka. 

Ve hře se objevuje pár zajímavých mechanismů, jež mají v rámci světa Dying Light 2 jasné vysvětlení, a zároveň skvěle slouží pro prozkoumávání míst a situací, kterým byste se jinak snažili vyhnout. Vždy je bezpečnější pohybovat se po střechách domů, ale jestliže chcete zajímavější vybavení a vylepšení, musíte slézt. Ve dne to ještě není takový problém, v noci však všudypřítomní nepřátelé zaplaví ulice a váš boj o přežití začíná. Spustit se může honička, jestliže neopatrností upozorníte „zombíka alarma“, v tu chvíli doufejte v perfektní ovládání parkouru. To, že nepřátelé vylezli ze svých doupat, však znamená, že v těch doupatech nikdo nestraší! Je tak skvělý čas procházet místa, obchody, stanice metra a další, které jsou jinak přes den zaručenou sebevraždou.