Recenze Dorfromantik, relaxačního designového zázraku | Kapitola 2
Seznam kapitol
Dorfromantik se pohybuje někde na hraně budovatelské strategie a logického puzzlu. Proč je naprosto kouzelný a v čem naopak tkví jeho rezervy?
KRÁSA STŘÍDÁ NÁDHERU
Zmiňoval jsem kvantifikovanou motivaci, mnohem důležitější je podle mě ale ta druhá, mnohem méně materiální. Skládat světy je totiž prostě radost. To pramení především z naprosto přenádherné stylizace a grafiky. Pokud jsem se tady před pár týdny rozplýval nad úchvatnou stylizací Trek to Yomi, v tomhle případě jde opravdu o vrchol a naprosto dominantní prvek hry. Inspiraci můžete načerpat z přiložených screenshotů. Světy, které vám hbitě rostou před očima jsou ale skutečně fantastické. Jednotlivé dílky nejsou kdovíjak detailní, svět navíc neobývají žádní lidé nebo zvířata. Díky kouřícím komínům domečků a projíždějícím lodičkám a vlakům je ale kouzelné prostředí dostatečně živé, Dorfromantik v podstatě spoléhá na to, že se o zbytek postará vaše fantazie.
To v kombinaci s příjemnou hudbou zajišťuje, že je Dorfromantik skutečně uklidňující a relaxační záležitostí. Maximálně jednoduchá hratelnost přispívá i k naprosto dokonalé uchopitelnosti. Hru můžete plně ovládat jen pomocí myši a velmi jednoduchý koncept zajišťuje, že k Dorfromantik můžete posadit třeba vaše rodiče. Po několika vteřinách budou přesně vědět, co mají dělat.
STYL JE KING
Samozřejmě to ale má svá úskalí. Vedle základního režimu, kde se ženete za nejvyšším skóre (a estetikou vytvořeného světa) je k dispozici ještě obtížnější Hardcore s náročnějšími výzvami, týdenní výzvy a naopak úplně otevřený kreativní model, kde můžete městečka skládat úplně bez omezení. Z povahy věci je ale hratelnost ideální pro kratší posezení, kde si například po náročném pracovním dnu na chvíli odfrknete. Jen těžko si dokážu představit, že větší množství hráčů u Dorfromantik vytuhne na dlouhé hodiny a bude se snažit donekonečna zvyšovat skóre.
Teoreticky trochu trpí variabilita. Pokud bych měl být hodně krutý, je Dorfromantik vlastně jen o nekonečném skládání dílků bez nějakého hlubšího cíle. Dokážu si představit, že by mohlo být k dispozici ještě o něco více základních systémů a kromě polí, měst, řek, lesů a kolejí by se ve hře objevily třeba silnice. Navíc by se mi líbily kombinace systémů třeba v podobě železničních mostů přes řeku.
Jde ale o naprosto přenádherné a uvolňující skládání dílků bez nějakého hlubšího cíle, navíc za mrzkých 13 eur. Pokud tak k téhle kouzelné stavitelské záležitosti přistoupíte, rozhodně neprohloupíte.
Verdikt
Přenádherná, lehce uchopitelná meditativní záležitost pro ty, kteří hledají uvolnění a trochu té umělecké harmonie. Nic víc, nic míň.
