Recenze Diablo IV: Vessel of Hatred, po čertech návykové honby za kořistí
Po více jak roce od vydání původní hry jsme se dočkali první velké expanze pro Diablo IV. Vessel of Hatred přináší spoustu zásadních změn, podstatně vylepšený endgame zážitek a výpravu do džungle, která rozhodně není příjemným místem k životu. Nic však není dokonalé.
Je 6. června 2023 a já se netrpělivě vrtím před obrazovkou. Za pár minut totiž dojde ke spuštění serverů mnohými očekávaného čtvrtého dílu pekelně oblíbené série Diablo. Prvotní dojmy jsou velmi pozitivní a následující dva týdny nedělám mimo masakrování pekelných hord prakticky nic jiného. Brzy ovšem následuje studená sprcha v podobě nedostatečně barvitého endgame obsahu a sérii nešťastných rozhodnutí samotných vývojářů. Počáteční nadšení se tak mění na frustraci, kterou nevyléčí ani několik sezón s novými aktivitami. Následuje dlouhá pauza, během které nechávám svět Sanctuary na pospas osudu. To se nyní mění. S příchodem první expanze s názvem Vessel of Hatred jsem se rozhodl dát čtvrtému dílu druhou šanci. Ve výsledku jsem rád, že jsem tak učinil.
Následující text obsahuje příběhové spoilery ze základní hry. Děkujeme za pochopení.
Síla nenávisti, síla džungle
Příběh Diablo IV: Vessel of Hatred přímo navazuje na události ze základní hry. Pokud jste kampaň čtvrtého dílu neabsolvovali a máte to v plánu, následující řádky by vám mohly prozradit více, než je zdrávo. Dbejte tedy prosím zvýšené opatrnosti. Odvážná Neyrelle se vydává na cestu po Sanctuary s velmi těžkým břemenem. Kámen duší (v originálním znění „soulstone"), který s sebou Neyrelle má, totiž obsahuje uvězněného pána nenávisti, Mephista. Síla prastarého zla má na Neyrelle opravdu ničivý dopad a postupem času z ní vysává poslední zbytky odhodlání vypořádat se s temnotou, která ohrožuje vše živé.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: Od 1 000 Kč
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: 8 volitelných stupňů
- Základní herní doba: Hlavní příběh vám zabere cca 8 až 12 hodin, s vedlejšími úkoly a endgame aktivitami počítejte s desítkami hodin
- Bude vás bavit: Pokud milujete žánr ARPG, máte rádi pořádný grind a neustálé vylepšování postavy
- Nebude vás bavit: Pokud čekáte skvěle napsaný příběh, nemáte rádi repetitivní hratelnost a žánr ARPG vás nechává chladnými
Po úmorné cestě se Neyrelle dostává do oblasti zvané Nahantu. V případě čtvrtého Diabla se jedná o nový region, ale navštívili jsme jej už v ikonickém druhém dílu, tehdy ovšem pod jiným názvem. Do všudypřítomné džungle povedou i naše kroky. Cílem nebude nic jiného než dostihnout Neyrelle a pomoci ji s náročným údělem. A právě zde začíná první problém. Příběhová kampaň, která vám zabere zhruba 8 až 12 hodin, se neustále točí v kruhu. Zlem zdevastovaná Neyrelle je na pokraji svých sil, což je doprovázeno výbuchy vzteku, bezmoci a beznaděje. Ano, premisa příběhu a děsivá moc Mephista je v kampani reflektována solidně, ale celek působí poněkud nezáživně. V okamžiku, kdy se mi zdálo, že se příběh konečně rozjíždí, vyskočil na obrazovce achievement, který hlásal, že jsem příběhovou část hry dokončil. Nebudu vám lhát, následovalo zvednuté obočí a krátký zklamaný povzdech.
Příběhová kampaň vám zabere zhruba 8 až 12 hodin.
Dialogy jsou navíc přeplněny novým jazykem obyvatel Nahantu, který mne po čase značně iritoval. Je mi jasné, že se autoři snažili o navození domorodé atmosféry, ale všeho moc škodí. Polovinu kampaně tak nevíte, co dané postavy říkají. Na obrazovce sledujete pouze slova jako „waka, waka, wu, ki, ke" atd. Nezáživné jsou i nové vedlejší postavy. Když už na scénu vstoupí zajímavý záporák, jeho příběhové pozadí není absolutně rozvinuto, což osobně považuji za velkou škodu. Ve výsledku musím bohužel konstatovat, že jsem z příběhové části Diablo IV: Vessel of Hatred spíše zklamán. Základní hru jsem si v tomto ohledu užil o poznání více. Je důležité zmínit, že do Diablo IV: Vessel of Hatred můžete naskočit bez dohrání základní kampaně (základní Diablo IV ale vlastnit musíte). Nutností je pouze dokončení zhruba půlhodinového prologu. Jakmile tento požadavek splníte, můžete se s chutí vydat vstříc mystickému Nahantu, a to klidně s postavou na první úrovni. S neznalostí předchozího děje budete nicméně zmateni.
Pochválit naopak musím filmové cutscény a „in-game" filmečky. Animace obličejů doznaly velkého zlepšení, stejně jako jejich mimika. Potěší i zajímavé vedlejší úkoly, kterých je ve hře okolo čtyřiceti. Spokojen jsem byl i s příběhovým uvedením systému žoldáků, kterým se budu věnovat v pozdější části recenze. Obával jsem se, že se mi region Nahantu příliš zamlouvat nebude. Ve hrách biomům s džunglí příliš neholduji a preferuji spíše zasněžené vrcholky hor. Musím ovšem konstatovat, že jsem byl příjemně překvapen. Nahantu skýtá mnoho tajemných zákoutí a zajímavých scenérií. Nadšen jsem byl i z trojice nových pevností (strongholds), které jsou po stránce herního designu vskutku povedené. Samozřejmostí jsou poté nové dungeony, náhodné události, sklepení atd. Na aktivity narazíte v Nahantu na každém kroku a domorodá atmosféra sálá z každého kousku mapy. Pamětníci jistě ocení i návrat na známá místa z předchozích iterací série. Při průzkumu Nahantu narazíte na tři nové typy nepřátel (The Hollows, The Dregs a The Lacuni). Ačkoliv se designéři drželi v zajetých kolejích, nová monstra mne vždy potěší. Jejich eliminace je již tradičně opravdu krvavá, což kvituji s povděkem. Série Diablo se násilí nikdy nebála a nebojí se ani v případě letošního rozšíření.
Orel, gorila, jaguár a stonožka
Největším lákadlem expanze Vessel of Hatred je pravděpodobně zbrusu nová herní třída Spiritborn. Jedná se o hbité povolání, které se v mnohém podobá monkovi ze třetího dílu. Spiritborn v boji používá schopnosti spjaté s vyvoláváním čtyř typů zvířecích duší, a to jaguára, orla, gorily a stonožky. Díky tomu je vymýšlení buildů opravdu zábavné a originální. Oproti ostatním povoláním je Spiritborn o poznání silnější. Nabízí se úvaha, zda je to zapříčiněno touhou autorů zvýšit zájem o expanzi. Rozdíly mezi novou a původními herními třídami jsou totiž často opravdu propastné. Osobně to nepovažuji za dobré tvůrčí rozhodnutí. Musím nicméně uznat, že jsem se při hraní třídy Spiritborn velmi dobře bavil. Neznamená to ale, že by ostatní povolání byla nehratelná, pouze jsou mnohdy slabší. Očekávám, že se situace v následujících sezónách bude měnit, ostatně jako vždy.
Spiritborn v boji používá schopnosti spjaté s vyvoláváním zvířecích duší.
Schopnosti zvířecích duší lze libovolně kombinovat. Zatímco orel způsobuje zranění blesky, gorila spoléhá na brutální sílu, stonožka na jedovaté útoky a jaguár na ohnivé peklo. Na jednotlivé ultimátní dovednosti je radost pohledět. Spalující doskoky jaguára, pěsti gorily či elektrizující dopady orla na obrazovce vypadají vizuálně velice dobře. Spokojen jsem byl i s příběhovým pozadím úkolu, který jednotlivé zvířecí aspekty zpřístupní v tzv. „Spirit Hall". Nových dovedností se dočkaly i stávající herní třídy, což by mohlo okořenit zážitek hráčů, kterým Spiritborn příliš neučaroval.
Žoldáci a runy
Diablo IV: Vessel of Hatred přináší i dva (staro)nové herní systémy. Prvním z nich jsou žoldáci, kteří vás budou doprovázet v případě, že budete hrát sólo. Každého ze čtveřice žoldáků odemknete sérií krátkých úkolů s povedeným příběhem. Setkáte se tak s jednorukým kovářem, démonickým dítětem, přesným lukostřelcem či bývalou kanibalkou. Úroveň žoldáků navyšujete skrze tzv. „Rapport". Pomocníci disponují i talentovým stromem a řadou dovedností. Jednoho žoldáka můžete mít aktivního neustále, druhého lze nastavit jako podporu, která se aktivuje v okamžiku splnění vámi nastavené podmínky. Podpůrný žoldák je navíc k dispozici i mimo sólo hraní. Za hraní se žoldáky získáváte měnu pro tzv. handlování, které se odehrává v žoldáckém doupěti „The Den". Vyhandlovat můžete vybavení, aspekty či potřebné materiály. Nabídka se každý den mění a za poplatek můžete její obnovu urychlit. Oproti třetímu dílu ale nelze žoldákům nasadit vlastní vybavení. Doporučuji vylevelovat všechny čtyři pomocníky, odemknete si tak spoustu nových možností.
Žoldáci disponují talentovým stromem a řadou dovedností.
Do Diabla se vrátily i runy, kterými můžete osadit své vybavení. A to za předpokladu, že daný kus výbavy disponuje dvěma sloty pro drahokamy/runy. Zkombinováním dvojice odlišných run získáte runové slovo. Zatímco první runa generuje tzv. oběť, druhá aktivuje některý z vámi vybraných efektů. Ve výsledku tak můžete získat dovednosti jiných herních tříd (např. druidův kamenný štít, barbarův válečný pokřik, čarodějův teleport atd.). V jedné chvíli můžete mít aktivovány pouze dvě runová slova. Runy se dělí na tři rarity (běžné, vzácné, legendární) a zisk těch nejlepších je během na dlouhou trať. Tedy za předpokladu, že si je nekoupíte od ostatních hráčů za horentní sumy herního zlata. Žoldáci i runy jsou z mého pohledu velmi vítaným zpestřením, které umocňuje hratelnost i pocit z neustálého vylepšování vaší postavy.
Výrazné změny k lepšímu
S první velkou expanzí dorazily do čtvrtého Diabla i velmi zásadní změny. Maximální úroveň postavy byla snížena ze 100 na 60, což znatelně urychluje průběh levelování. Dodnes si pamatuji, jak jsem při vydání původní hry běhal jeden Nightmare Dungeon za druhým, abych se na onu stovku konečně dobelhal. Jsem rád, že je těmto dnům konec. Jakmile dosáhnete šedesátky, zpřístupní se vám Paragon systém (rozsáhlý a spletitý systém desek s různorodými bonusy). Maximální dosažitelná hodnota Paragonu je nově stanovena na úroveň 300. Jedná se prakticky o velmi důležité „levelování po levelování”, které vaší postavě dodá obrovskou porci síly, a to převážně díky osaditelným glyfům. Zatímco prvních sto Paragon bodů získáte lusknutím prstu, druhá stovka trvá o něco déle. Získání závěrečných sta bodu je poté opravdu velkým časovým závazkem. Pro představu uvedu, že za zhruba 70 hodin, které jsem v Diablo IV: Vessel of Hatred prozatím strávil, jsem se dostal na 227. úroveň Paragon systému. Body jsou naštěstí sdílené mezi všemi postavami, které na daném serveru (eternal, sezónní, hardcore) máte.
Ty tam jsou tzv. „World Tiery". Rozšíření přineslo návrat k tradičnímu systému obtížností „Torment". Aktuálně se ve hře nachází čtyři Torment úrovně (Tormentu předchází čtyři základní obtížnosti, a to normal, hard, expert a penitent). Jakmile se dostanete na první Torment, z příšer začnou padat o poznání silnější předměty. Pro postup na vyšší obtížnost musíte projít předem danou úrovní endgame aktivity zvané „The Pit". Zatímco první Torment zvládnete i s poměrně nevyladěnou postavou, pro postup na vyšší už musíte projevit trochu snahy. Každý z Tormentů navíc vzestupně snižuje vaše odolnosti a hodnotu brnění, což přináší příjemnou výzvu. Výraznou změnou prošly i předměty samotné. Nyní disponují menším počtem tzv. „affixů" (vlastnosti, statistiky), což usnadňuje hráčův přehled. Osobně jsem z této změny nadšený, jelikož jsem v minulosti u skrýše s výbavou trávil více času než samotným hraním. Redukce doznaly i hodnoty jako zdraví, poškození, brnění atd. Hra je díky tomu nyní přehlednější, což považuji za krok správným směrem. Konečně jsme se dočkali i matchmakingu (vyhledávání spoluhráčů). Nebudu vám nic nalhávat, tento systém měl být dostupný už v den vydání původní hry. No, lepší pozdě než nikdy. Drtivá většina zmíněných úprav se vztahuje i na hráče, kteří vlastní pouze původní hru. Výjimku samozřejmě tvoří obsah samotného datadisku a dílčí systémy (žoldáci, runy atd.).
Konečně pořádná endgame náplň
V úvodu recenze jsem zmiňoval, že jsem byl v případě základní hry zklamán z nepříliš lákavých endgame aktivit. To je nyní minulostí. Čtvrté Diablo se v tomto ohledu aktuálně nachází ve velmi dobrém stavu. K aktivitám z minulých sezón přibylo i několik zbrusu nových. První z nich je tzv. „Kurast Undercity", dungeon, jehož úspěšné dokončení je vázáno na časový limit. Zabíjením monster dostupný čas prodlužujete. Aktivací pilířů naplňujete ukazatel, na který se následně váže množství odměn na konci aktivity, kde vás čeká souboj s bossem. Díky systému různých typů obětí/holdů (tributes), které lze před vstupem do Kurast Undercity aktivovat, můžete volit výslednou odměnu. Jedná se například o runy, specifické vybavení, materiály atd. Oběti lze získat z ostatních aktivit, vše je provázáno. Druhou (a podstatně náročnější) endgame aktivitou je kooperativní dungeon „The Dark Citadel", ve kterém vás a vaše spoluhráče čekají náročné výzvy v podobě soubojů s bossy, které vyžadují týmovou spolupráci. Odměnou vám budou kosmetické předměty či nový mount. Bez funkčního buildu se zde neobejdete.
Bez funkčního buildu se v The Dark Citadel neobejdete.
Třetí nová aktivita se váže na šestou sezónu, která odstartovala současně s vydáním expanze Vessel of Hatred. Na mapě Sanctuary se čas od času objeví tzv. „Realmwalkers", což jsou pomalu putující bossové. K jejich eliminaci je potřeba zabíjet okolní monstra. Po úspěšném zničení bosse se otevře portál do říše zvané „Seething Realm", na jejímž konci obdržíte tzv. „Seething Opal". Aktivace opálů zvyšuje zisk zkušeností, reputaci u sezónní frakce a navyšuje šanci na herní zlato, vybavení, materiály atd. Vše se odvíjí od daného typu opálu. Sezónní aktivita neurazí ani nenadchne, ale jsem přesvědčen, že by tvůrci mohli přijít s něčím záživnějším. K novému endgame obsahu se přidávají i upravené starší aktivity jako Nightmare Dungeons (nyní vhodné pro získání materiálů), Tree of Whispers, Helltides (díky větší hustotě nepřátel se jedná o podstatně zábavnější aktivitu), World bossové, endgame bossové (Andariel, Duriel atd.), The Pit of Artificers (slouží ke zvyšování úrovně glyfů) a Infernal Hordes (vynikající pro zisk zkušeností). Stále je co dělat, nudit se rozhodně nebudete. Je potřeba si ujasnit, že se čtvrté Diablo řadí k žánru, který je ve svém jádru velmi repetitivní záležitostí. Jedná se ale o repetitivnost návykovou. Za poslední týden jsem se mnohokrát přistihl, jak si už podesáté říkám: „Ještě jednou skočím Infernal Hordes a jdu spát". Následně jsem se podíval na hodiny, které ukazovaly čas 03:00. Touha získat kus vybavení, který vaši postavu posune zase o trochu dál, je v případě Diablo IV: Vessel of Hatred opravdu velká. Domnívám se, že budete ze současné nabídky endgame aktivit mile překvapeni. O to více, pokud jste několik sezón nehráli.
Diablo padá, něco si přejte
Přišel čas podívat se na zub technickému stavu hry. Na poměry žánru se stále jedná o vizuálně krásný počin. Atmosféra je děsivá, region Nahantu je zpracován výborně a povedená hudba celý zážitek umocňuje. Opakovaně musím pochválit i vylepšené animace a mimiku obličejů. Na sestavě Ryzen 5600x, RTX 3070 Ti a 32GB RAM jsem v rozlišení QHD neměl se snímkovou frekvencí prakticky žádné problémy. A to při použití DLSS v režimu kvality a na mírně osekané maximální detaily (vypnutý ray tracing, vysoké detaily textur místo ultra). Hru jsem uzamkl na 120fps, od této hranice se příliš nehnula. Problém nicméně představují poměrně časté pády hry, na které si stěžuje velké množství hráčů. Pravděpodobně se opět jedná o tzv. „memory leak", tedy únik paměti. Nejvíce zasaženi jsou majitelé grafických karet s menší video pamětí (RTX 3070 Ti má 8GB VRAM). K pádům nicméně dochází i na sestavách s RTX 4080 (16GB VRAM) a výkonnějšími kartami. Nepotěší ani místy problematická odezva ze strany herních serverů. Z technických problémů, které nově vydané hry na PC provázejí, jsem za poslední dva roky už značně otráven. Bohužel se nevyhnuly ani Diablo IV: Vessel of Hatred. Doufám, že brzy dojde k nápravě. Nikdo samozřejmě nechce, aby mu hra spadla uprostřed boje s bossem.
Po čertech návyková honba za kořistí
I přes průměrnou příběhovou kampaň a technické potíže jsem z první expanze pro Diablo IV mile překvapen. Nestává se příliš často, že by hra narušila můj spánkový režim, který si pečlivě hlídám. Rozšíření Vessel of Hatred mi do tohoto pravidla ale hodilo pěkně nabroušené vidle. Z hořké pachuti na jazyku, kterou zapříčinil chabý endgame obsah původní hry, nezbylo prakticky nic. Výprava do džungle Nahantu skýtá desítky hodin lákavé herní smyčky, kterou nejvíce ocení příznivci žánru. Výrazné systémové změny jsou správným krokem a nová herní třída Spiritborn se přesně trefila do mého herního stylu. Věřím, že nebudu jediný. Neustálá potřeba vylepšovat postavu skrze hory kořisti je náloží herního dopaminu, který máme tak rádi. Pokud ale Diablo hrajete primárně kvůli příběhu, postupujte opatrně, jelikož se jedná o nejslabší část celého rozšíření. Doufám, že tvůrci v budoucnu popustí uzdu své fantazii. Svět Sanctuary má totiž rozhodně co nabídnout. A nyní mě omluvte, Paragon 300 se sám neudělá.
Verdikt
První velké rozšíření pro Diablo IV nabízí mnohé. Výrazné systémové změny vylepšují hratelnost, poctivý endgame obsah vás zabaví na desítky hodin, džungle Nahantu je zpracována velmi líbivě a zbrusu nová herní třída potěší každého příznivce hbitých bojovníků. Neustálá potřeba vylepšování postavy je pravým herním dopaminem, který milovníci žánru velmi dobře znají. Ne vše je bohužel dokonalé. Příběhová linka expanze se motá v kruzích a její zakončení bude pro mnoho hráčů pravděpodobně zklamáním. Nepotěší ani poměrně časté pády hry. I přes zmíněná negativa se ale v případě hratelnosti rozhodně jedná o krok správným směrem.
