Recenze Clair Obscur: Expedition 33, francouzské melancholie, která boduje i klopýtá
V herním světě se čas od času objeví projekt, který i bez velkého zázemí dokáže zaujmout na první pohled. Ať už jde o vizuální styl, neobvyklé téma nebo výraznou autorskou vizi, některé tituly si pozornost veřejnosti získají dřív, než vůbec spatří světlo světa. Jedním z takových je i ambiciózní debut nezávislého studia.
Je až neuvěřitelné, kolik pozornosti si získal debut Clair Obscur: Expedition 33 od francouzského nezávislého studia Sandfall Interactive. Hra ještě ani nevyšla a už má na kontě potvrzenou filmovou adaptaci od produkční společnosti Story Kitchen. Překvapivé je i herecké obsazení – na tak malé studio se jim podařilo získat hvězdy jako Andy Serkis nebo Charlie Cox. A ani na posledních Xbox prezentacích nezůstala nepovšimnuta. Dokázalo ale tohle ambiciózní francouzské JRPG skutečně dosáhnout „hypu“?
Temnota z Francie
Na první pohled působí Clair Obscur: Expedition 33 jako temné fantasy drama ponořené do lehce gotického světa, kde se melancholie mísí s magií. Království Lumière už roky terorizuje záhadná bytost zvaná Paintress, která každý rok namaluje na věž nové číslo a všichni lidé tohoto věku okamžitě zemřou. Po víc než půl století tak rok co rok mizí ti nejstarší. Teď padla řada na číslo 33. Místní království každý rok vysílá výpravu, aby jí zabránilo, ale zatím však marně. Letos je to na vás.
Hlavním hrdinou je Gustav a vy se s ním seznamujete ve chvíli, kdy se situace začíná hroutit. Poté, co vyrazil na výpravu, jeho skupinu napadne tajemný stařec, který měl být už dávno po smrti. Gustav tak zůstává sám a musí zjistit, co se děje. S magickou robotickou paží, uhlazeným francouzským knírkem a zoufalstvím, které skoro fyzicky cítíte, se vydává na cestu skrz temné jeskyně a lesy. Cestou potkává Lune, inteligentní čarodějnici. Později se k nim přidává i Maelle, tichá, ale neuvěřitelně schopná Gustavova pěstounská sestra. Celkem se během hry dostanete k šesti hratelným postavám, které si mimo boj můžete různě přizpůsobit a skládat si ideální tým. Do samotného souboje však můžete vzít vždy jen tři z nich a další naskočí pouze tehdy, pokud vám předchozí padnou. Často se mi tak stávalo, že jsem došel k bossovi a zjistil, že moje parta je proti němu téměř k ničemu. Vyměnit je během boje nejde, což může být docela frustrující. Naštěstí je hra poměrně štědrá v ukládání, takže nejde o nepřekonatelný problém.
MOHLO BY VÁS ZAJíMAT
- Doporučená cena: 1 189 Kč
- Česká lokalizace: není
- Obtížnost: nastavitelná
- Základní herní doba: 30+ hodin
- Bude vás bavit: pokud máte rádi tahové souboj a originální prostředí
- Nebude vás bavit: pokud nemáte rádi quick time eventy a nutnost grindu
Nechybí ani sociální rovina typická pro žánr JRPG. Každý večer se můžete sejít u táborového ohně a vést dialogy s ostatními postavami. Tyto chvíle pomáhají dotvářet jejich osobnosti i samotný svět, ve kterém se pohybujete. Často jde o velmi dobře napsané scény a některé patří mezi vůbec nejsilnější momenty celé hry. Příběh jako takový je zajímavý a má silné momenty, ale občas klopýtne. Výrazné části občas střídají zvláštní, někdy až nesmyslná rozhodnutí, která vyšumí do ztracena.
Místní svět působí originálně a je vidět, že jsou tvůrci ze Sandfall Interactive plní nápadů. Vstup do téměř každé lokace doprovází pocit ohromení, protože scenérie, které se před vámi rozkládají, jsou opravdu působivé. Část kouzla je i objevování, takže nebudu prozrazovat příliš, ale z přiložených screenshotů myslím dokážete atmosféru nasát poměrně obstojně. Celé prostředí je zvláštní – ne snad ve špatném slova smyslu, ale pokaždé víte, že zde něco nehraje a každé ohromení doprovází pocit strachu z neznámého.
Tahy, skoky a úhyby
Soubojový systém sází na tahový model inspirovaný klasickými JRPG, přináší ale na první pohled zajímavý prvek. V rámci boje totiž nestačí jen taktizovat, ale v případě útoků, úhybů, skoků nebo parírování musíte i mačkat tlačítka ve správný čas. Jsou to v podstatě takové malé quick time eventy. Na začátku musím uznat, že mě mechanika bavila a říkal jsem si, že jde o fajn zpestření jinak poměrně stejných tahových soubojů. Po pár hodinách hraní mě ale mechanika začala spíše frustrovat, protože místo přemýšlení nad dalším krokem musíte dávat pozor, jestli na vás nepřítel neútočí, a vlastně to nakonec nabourává základní systém hry. Zejména v pozdějších částech hry jsem měl pocit, že těchto momentů přibývá.
Frustrující jsou i některá designová rozhodnutí tvůrců, která kazí výsledný dojem z celé hry.
Podobně frustrující jsou i některá designová rozhodnutí tvůrců, která kazí výsledný dojem z celé hry. Považuji se za hráče s dobrým orientačním smyslem ve hrách, ale v místním světě jsem se poměrně často ztrácel. Stejně tak mě trkl i nedostatek základních surovin na vylepšování zbraní. Pro postup hrou je postupné vylepšování zcela zásadní, hra jich ale nenabízí dostatek. U obchodníků brzo dojdou, můžete je sice hledat po mapě, ale s přihlédnutím k level designu to není zrovna dvakrát zábavná činnost. Ke konci je navíc cítit potřeba grindu k tomu, abyste mohli postoupit dál, což není vyloženě špatně, ale pohromadě s designem hry to je spíše frustrující.
Po technické stránce se nedá hře prakticky nic vytknout. Z animací je sice znát, že jde o hru s nižším budgetem a postavy tak občas koukají podivně uměle, ale obecně hra vypadá opravdu hezky. Clair Obscur: Expedition 33 jsem recenzoval na klasickém PlayStationu 5 a nenarazil jsem na žádný větší zádrhel, z hlediska optimalizace tedy šlo vše na jedničku.
Verdikt
Clair Obscur: Expedition 33 je vizuálně působivé a atmosférické JRPG s originálním světem a zajímavými postavami, které umí zaujmout na první pohled. Přesto ale nedokáže plně využít svůj potenciál – příběh kolísá v tempu, soubojový systém začne časem spíše rušit a design některých částí frustruje. I tak jde o odvážný debut, který má styl, nápad a rozhodně stojí za vyzkoušení.
