Recenze Atomfall, jaderného survivalu s britským přízvukem a ostrými hranami
Postapo se tentokrát neodehrává v pustinách Ameriky, ale mezi mlhou nasáklými vřesovišti severní Anglie. Atomfall sice nepřináší revoluci v žánru, ale to, co nabízí, zpracovává s jistotou a stylem.
Když jsem o Atomfall slyšel poprvé, musím přiznat, že mě to docela zaskočilo. Studio Rebellion mám totiž zafixované hlavně díky sérii Sniper Elite, která sice nabízí solidní porci akce, ale rozhodně to není značka, u které bych čekal příběhové RPG v otevřeném světě. Přesto mě tenhle projekt okamžitě zaujal. Jednak svým zasazením do post-apokalyptické Británie, ale také tím, jak odlišně k celé věci přistupuje. Atomfall je odvážným krokem na nové území a ačkoliv občas narazí na nějakou tu hranu, výsledek mě velmi příjemně překvapil. Rozhodně nejde jen o nějaký „Fallout z Londýna“, jak se o něm občas mluví.
Stalker po anglicku
Vydáváme se do oblasti Windscale na severu Anglie, krajiny, která působí na první pohled idylicky, ale v sobě skrývá hluboké jizvy. V říjnu 1957 tady došlo k tehdy nejhorší jaderné havárii, jejímž původcem byl tajný projekt britského ministerstva obrany. Katastrofa zničila okolní krajinu, která byla okamžitě odříznuta od zbytku světa vysokou zdí. Zatímco venku život běžel dál, uvnitř bariéry se rozhostilo ticho a chaos. Uplynulo pět let. Nikdo pořádně neví, co se v zóně stalo. Vy se probouzíte v opuštěném bunkru. Nevíte, kdo jste, co tam děláte ani co se přihodilo. Bez odpovědí, bez směru, bez jistoty. Jen svět, který už dávno nezná zákony civilizace. Připomíná to trochu Stalkera a podobností je víc než jen pár.
Zásadní roli tu hraje objevování.
Nedostanete jeden obrovský otevřený svět. Hra je rozdělená na čtyři menší oblasti, které jsou ale doslova napěchované obsahem. Každé místo je mozaikou tajemství, zvláštních postav a nečekaných událostí. Zásadní roli tu hraje objevování. Místo klasického modelu plnění questů od NPC sbíráte tzv. leady – tedy stopy, které vás nasměrují dál, ale nikdy vám neřeknou úplně přesně, co dělat. Nové lokace objevujete čtením poznámek, posloucháním rozhovorů i samotným povídáním s postavami. Tenhle způsob mě bavil daleko víc než klasické RPG checklisty. Díky tomu tady neexistuje jediná správná cesta. Prostě jdete za tím, co vás zaujme, a svět na to vždycky nějak zareaguje. Výsledkem je živý, promyšlený a hlavně uvěřitelný svět, který vás nutí neustále přemýšlet a přizpůsobovat se.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT
- Doporučená cena: 1 399 Kč
- Česká lokalizace: Ne
- Obtížnost: Lze si nastavit
- Základní herní doba: 15 až 30 hodin
- Bude vás bavit: Pokud máte rádi Británii, postapo a hratelnost, která vám nedá nic zadarmo
- Nebude vás bavit: Pokud vám vadí hodně průzkumu a nelineární příběh
Radioaktivní čaj o páté
Místní svět není žádná generická apokalypsa. Atomfall je totiž britský až na dřeň. V dialozích slyšíte autentické přízvuky, krajina evokuje typické anglické vesnice s čajovnami, polorozpadlými bunkry z druhé světové války a všudypřítomným odkazem na britskou kulturu a humor. Je to směsice známého a originálního. Inspirace Falloutem je zřejmá, ale hra má svou vlastní tvář. Nepůsobí jako kopie. Místo toho nabízí drsný, občas až poetický svět, který má dostatek charakteru, aby vás neustále lákal zpátky. Stylizace je silnou stránkou a celé to připomíná kvalitní nízkorozpočtový film, který přesně ví, co chce sdělit. Atmosféra často připomíná staré britské folk horory: tiché, podivné a nepříjemně fascinující.
Co se týče soubojů a přežití, hra se rozhodně nebojí vás v tom pořádně vykoupat. Střelné zbraně jsou vzácné a ještě vzácnější jsou náboje. Takže často přichází ke slovu boj na blízko – s improvizovanými palicemi, sekerami nebo noži. Díky tomu působí každý střet intenzivněji. Každý souboj může být váš poslední. Střelba je těžkopádná, ale o to víc uspokojivá. Když trefíte, cítíte to. Když minete, rychle si uvědomíte, že vám dochází munice a s ní i šance na přežití. Hra vám nic nedaruje a v tomhle ohledu mi připomněla právě sérii Stalker. Tvůrci ale přidali větší volnost při řešení situací, takže se z toho nestává frustrující zážitek. Co mi ale opravdu vadilo, byla umělá inteligence nepřátel. Často působili zmateně, zasekávali se o překážky nebo úplně ignorovali moji přítomnost. A to i při vyšší obtížnosti, což působí dost rušivě.
Hra vás za chyby netrestá, jen vám jednoduše nechá nést důsledky.
Jedním z největších pozitiv Atomfallu je způsob, jakým hra pracuje s rozhodnutími. Frakce, které potkáte, můžete podporovat, zradit nebo zcela ignorovat a svět na to vždy reaguje. Existuje několik zakončení, a nejsou jen „kosmetická“. Každá vaše volba má reálný dopad. Ať už se rozhodnete někoho ušetřit nebo zabít, může to odemknout, nebo naopak zablokovat celé příběhové linie. Hra vás za chyby netrestá, jen vám jednoduše nechá nést důsledky. A to je něco, co mě po dohrání přimělo začít hned znovu, tentokrát jinou cestou. Přesně tohle podle mě odlišuje dobré RPG od průměrného.
Hru jsem recenzoval na PC, kde běžela bez větších problémů. Žádné výrazné propady frameratu jsem nezaznamenal, a to i přesto, že hra v některých momentech vypadá opravdu fenomenálně. To hlavní však netkví v grafických detailech, ale v atmosféře. Světlo, detaily prostředí, retrofuturistické rekvizity, to všechno dohromady vytváří jedinečnou náladu. Postapokalyptická Anglie zde působí téměř poeticky, jako by se čas zastavil, avšak s tichým vědomím, že se stalo něco strašného a že všechno jednou skončí.
Atomfall má nicméně i své mouchy. Největší slabinou je bezesporu umělá inteligence nepřátel, ať už při přestřelkách, nebo při pokusu o stealth. Chybí jí důvtip i přirozené reakce, což narušuje napětí. Občas mě také iritoval respawn nepřátel po návratu do již prozkoumaných oblastí, působí to rušivě, zejména když jste danou lokaci právě vyčistili. Crafting a systém schopností jsou funkční, ale nijak zvlášť neoslní. Některé dungeony navíc začnou být po čase trochu repetitivní.
Verdikt
Atomfall možná není AAA hitovka, ale to vůbec nevadí. Je to hra s duší. Výborný úkrok stranou krok studia Rebellion, který sází na atmosféru, hráčskou volnost a netradiční prostředí. Místy drhne, ale o to víc působí opravdově. Není to titul pro každého, ale pokud máte rádi záhady, pomalé tempo a britskou melancholii, tohle vás chytne.
